ALEXA Zdeněk 2.7.1911-18.12.1972

Z Personal
Zdeněk ALEXA
Narození 2.7.1911
Místo narození Brno
Úmrtí 18.10.1972
Místo úmrtí Brno
Povolání 74- Architekt
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39072

ALEXA, Zdeněk, * 2. 7. 1911 Brno, † 18. 10. 1972 Brno, architekt, pedagog

Pocházel z rodiny učitele. Po maturitě na české státní reálce v Brně studoval 1929–36 na brněnské české technice architekturu a pozemní stavitelství. Byl žákem profesorů V. Fischera, J. Syřiště, B. Babánka, A. Liebschera a J. Krohy, kteří ho vychovávali v duchu tzv. brněnského konstruktivismu a funkcionalismu. V době studia se A. angažoval v levicově orientovaném Spolku posluchačů architektury, Spolku posluchačů techniky a ve Sdružení sociálnědemokratických akademiků. Současně praktikoval v projekčním ateliéru J. Kumpošta v Brně a později u něho nastoupil jako projektant. 16. 7. 1940 zatklo A. gestapo za napojení na ilegální organizaci KSČ. 18. 8. 1941 byl ve Vratislavi odsouzen k sedmi letům žaláře. Do Brna se vrátil 18. 5. 1945. Po válce pracoval do konce května 1946 s architektem V. Medunou jako samostatný projektant v družstvu Plán Brno, které zřejmě sám založil. V následujícím krátkém období projektoval zdravotnické stavby, kulturní domy, školy a regulační či směrné plány obcí především na Ostravsku. Od března 1948 do září 1952 působil jako vedoucí architekt n. p. Stavoprojekt v Ostravě spolu s V. Medunou a M. Čtvrtníčkem při stavebním sektoru krajské správy. 1954–59 byl hlavním architektem ateliéru n. p. Stavoprojekt v Brně, kde projektoval výstavbu sídliště ve slovenské Prievidzi a zejména významné stavby pro Brněnské veletrhy a výstavy (pavilony vybudované k mezinárodnímu veletrhu 1959 se staly průkopnickým činem brněnské architektury). A. projektoval urbanistické řešení areálu výstaviště, pavilony B, C a Z a dostavbu pavilonu A (A 1). Pavilon B pojal s A. Nutzem jako exponát tovární haly určený pro expozici těžkého strojírenství. Podílel se spolu se Z. Denkem, Z. Pospíšilem, M. Steinhauserem a J. Špačkem na převratném, v republice dosud největším, monumentálním kruhovém železobetonovém pavilonu Z o vnějším průměru 122 m s montovanou skořepinovou kopulí F. Lederera. Ocelovou kopuli v menším měřítku použil znovu s M. Matiovským v pavilonu C. Jednalo se opět o železobetonový pavilon halového typu, s vnitřními schodišti ve stylu obchodního domu pro expozici drobného spotřebního zboží.

Kromě praktické tvorby se věnoval i pedagogické činnosti. Od školního roku 1948/49 byl A. nejprve externím a poté interním učitelem Fakulty architektury a pozemního stavitelství (FAPS) VŠT dr. E. Beneše v Brně. Vyučoval Užitkové stavby I a II v rámci tehdejšího Ústavu užitkových staveb, od počátku 50. let předměty Základy architektonické tvorby, Teorie architektonické tvorby, Architektonická tvorba a Dispoziční prvky, Typologie staveb a Architektonický a urbanizační projekt. 1. 11. 1959 byl jmenován řádným profesorem VUT. Dále zastával funkce vedoucího Katedry architektonické tvorby, typologie obytných a veřejných staveb, prorektora Vysoké školy stavitelství a VUT, děkana FAPS a stavební fakulty. Zasedal v soutěžní porotě Domu múzických umění v Brně a v technicko-ekonomické radě Odborného a vývojového ústavu pro výstavbu školských a kulturních zařízení v Praze s pobočkou v Bratislavě. Byl členem Svazu architektů ČSR, 1962 byl vyznamenán Řádem práce a 1965 medailí za protifašistickou činnost.

D: O zkušenostech a chybách práce ostravských architektů (s O. Novým), in: Architektura ČSR 10, 1951, s. 275n.; Poznámky k projektu pavilonu Z a pavilonu C pro brněnské veletrhy (se Z. Pospíšilem a M. Steinhauserem), in: Architektura ČSR 18, 1959, s. 336n.; Budeme mít nejkrásnější výstaviště?, in: Věda a život 1959, s. 454n.; Urbanistické a architektonické řešení areálu Brněnských výstavišť a veletrhů Brno, in: Architektura ČSR 19, 1960, s. 152n.; Objemová a urbanistická studie Vysoké školy strojní a elektrotechnické a ZVIL v Plzni (s A. Krasickým a kol.), in: Architektura ČSSR 24, 1965, 3, s. 162n.; zlepšovací návrhy: Možnosti zhospodárnění investiční výstavby bytové, Dispoziční zlepšovací náměty v bytové výstavbě, Úsporný námět pro řešení krovů s použitím krytiny z umělých hmot, Námět na příčkové bytové jádro; nejvýznamnější návrhy, projekty a realizace: domy národního zdraví (Velké Meziříčí, Uherský Brod, Kyjov, Jihlava, Opava, Zábřeh), nemocnice (Šternberk, Ostrava – ortopedie, Vyškov – soubor budov, Ivančice, Opava – přístavba a nástavba pavilonu a dva nové pavilony, generální plán, Krnov – adaptace a přístavba, Jihlava – kojenecký ústav), dělnické a kulturní domy (Rosice, Fryštát, Břeclav), školy (Polanka nad Odrou, Ostravice, Mikulov, Břeclav), domovy mládeže (Ostrava, Břeclav, Třinec), obytné domy (Hodonín, Břeclav), rekonstrukce a přestavby (Technické muzeum Brno, muzeum Opava, obytný dům Krnov, jatka a sokolovna Břeclav, poliklinika Mikulov, hotel Imperial Ostrava), generální plán veletrhu a parku oddechu v Ostravě, rekreační chaty (Brno), hotely (Břeclav), regulační plány (mj. Krnov, Třinec, Břeclav, Opava, Poruba, Prievidza-Bojnica).

L: Toman D, s. 17; Architektura ČSR 18, 1959, s. 336n.; Architektura ČSSR 22, 1963, s. 481; I. Crhonek, Brněnské výstaviště. Výstavba areálu 1928–68, 1968, s. 90n.; O. Franěk, Dějiny České vysoké školy technické v Brně 1, 1969, s. 206n. a 360; Československý architekt 18, 1972, č. 23, s. 6; O. Nový, Čtvrtstoleté jubileum založení Stavoprojektu, in: Architektura ČSSR 32, 1973, s. 484n.; J. Pechar, Československá architektura 1945–77, 1979, s. 21, 47n., 119n.; I. Crhonek a kol., Brno v architektuře a výtvarném umění, 1981, obr. 212; Saur 1, s. 1023, č. 2, s. 279; SČSVU 1, s. 31.

P: Archiv VUT Brno, osobní spis; Muzeum města Brna (skupina architektura).

Gustav Novotný