ALTMAN z Eydenburku Daniel †?3.9.1625: Porovnání verzí

Z Personal
(ALTMANN_z_Eidenberku_Daniel_1580-1625)
 
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Daniel  ALTMANN z Eidenberku
+
| jméno = Daniel  ALTMAN z Eydenburku
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1580
+
| datum narození = ?
 
| místo narození =  
 
| místo narození =  
| datum úmrtí = 1625
+
| datum úmrtí = před 3.9.1625
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
 
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Daniel ALTMANN z Eidenberku
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 66-67
 +
}}
 +
 
 +
'''ALTMAN z Eydenburku, Daniel''' ''(též ALTMANN z Eidenberka),'' ''* ?, † před 3. 9. 1625 Praha, řezbář, sochař''
 +
 
 +
Umělec činný v Čechách od přelomu 16. a 17. století, jehož
 +
tvorba byla ovlivněna barokní bavorskou plastikou. Pocházel
 +
z umělecky nadané rodiny dvorního kováře Jiřího A., která
 +
byla již koncem 16. století usedlá v Praze na Hradčanech.
 +
Rovněž bratr David A. pracoval jako malíř a sochař a podílel
 +
se na Danielově tvorbě polychromováním jeho soch. Pravděpodobně
 +
1589, kdy v Praze vypukl mor, odešel A. na čas
 +
spolu s císařským dvorem do Plzně. Nejstarším jeho zachovaným
 +
dílem je hlavní oltář kostela v Liticích u Plzně datovaný
 +
rokem 1600. Po 1618 pracoval s bratrem na oltářích pro
 +
strahovský klášter v Praze, a to na oltáři věnovaném Konstancií
 +
z Questenberka, sestrou opata Kašpara, i na sochařské
 +
výzdobě hlavního oltáře. Asi 1711 byly sochy apoštolů sv.
 +
Petra a Pavla, patrně z původního hlavního strahovského oltáře,
 +
přeneseny do kostela Navštívení Panny Marie v Milevsku.
 +
Z další tvorby A. jsou připomínány plastiky pro pražské
 +
staroměstské kostely sv. Mikuláše, sv. Štěpána a Panny Marie
 +
Vítězné před Týnem. V závěru života se podílel na obnově
 +
zařízení chrámu sv. Víta. 1621 vytvořil pro kapli Panny Marie
 +
sousoší Kalvárie. Byl charakteristickým reprezentantem přechodu
 +
slohu od pozdního manýrismu k střídmému a málo
 +
hybnému ranému baroku.
 +
 
 +
'''L:''' J. O. Blažíček, Sochařství baroka v Čechách, 1958, s. 58n.; E. Poche
 +
a kol., Praha na úsvitu nových dějin, (I. Kořán), 1988, passim; DČVU 2/1,
 +
1989, s. 131n. (I. Kořán); Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční
 +
město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy. Katalog výstavních
 +
exponátů, Praha, Londýn, Milán 1997, 1, s. 356 (M. Šroněk), 2, s. 438 (I.
 +
Kořán); A. Podlaha, Posvátná místa 2, s. 298; M. J. Schottky, Prag wie es war
 +
und wie es ist, 1831–32, 2, s. 175; Soupis památek historických a uměleckých,
 +
1897–1937, 1, s. 195; OSN 2, s. 20n.; Toman 1, s. 16.
 +
 
 +
Ivo Kořán, Marie Makariusová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:1580]]
 
 
[[Kategorie:1625]]
 
[[Kategorie:1625]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 08:29

Daniel ALTMAN z Eydenburku
Narození ?
Úmrtí před 3.9.1625
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 66-67
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39161

ALTMAN z Eydenburku, Daniel (též ALTMANN z Eidenberka), * ?, † před 3. 9. 1625 Praha, řezbář, sochař

Umělec činný v Čechách od přelomu 16. a 17. století, jehož tvorba byla ovlivněna barokní bavorskou plastikou. Pocházel z umělecky nadané rodiny dvorního kováře Jiřího A., která byla již koncem 16. století usedlá v Praze na Hradčanech. Rovněž bratr David A. pracoval jako malíř a sochař a podílel se na Danielově tvorbě polychromováním jeho soch. Pravděpodobně 1589, kdy v Praze vypukl mor, odešel A. na čas spolu s císařským dvorem do Plzně. Nejstarším jeho zachovaným dílem je hlavní oltář kostela v Liticích u Plzně datovaný rokem 1600. Po 1618 pracoval s bratrem na oltářích pro strahovský klášter v Praze, a to na oltáři věnovaném Konstancií z Questenberka, sestrou opata Kašpara, i na sochařské výzdobě hlavního oltáře. Asi 1711 byly sochy apoštolů sv. Petra a Pavla, patrně z původního hlavního strahovského oltáře, přeneseny do kostela Navštívení Panny Marie v Milevsku. Z další tvorby A. jsou připomínány plastiky pro pražské staroměstské kostely sv. Mikuláše, sv. Štěpána a Panny Marie Vítězné před Týnem. V závěru života se podílel na obnově zařízení chrámu sv. Víta. 1621 vytvořil pro kapli Panny Marie sousoší Kalvárie. Byl charakteristickým reprezentantem přechodu slohu od pozdního manýrismu k střídmému a málo hybnému ranému baroku.

L: J. O. Blažíček, Sochařství baroka v Čechách, 1958, s. 58n.; E. Poche a kol., Praha na úsvitu nových dějin, (I. Kořán), 1988, passim; DČVU 2/1, 1989, s. 131n. (I. Kořán); Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy. Katalog výstavních exponátů, Praha, Londýn, Milán 1997, 1, s. 356 (M. Šroněk), 2, s. 438 (I. Kořán); A. Podlaha, Posvátná místa 2, s. 298; M. J. Schottky, Prag wie es war und wie es ist, 1831–32, 2, s. 175; Soupis památek historických a uměleckých, 1897–1937, 1, s. 195; OSN 2, s. 20n.; Toman 1, s. 16.

Ivo Kořán, Marie Makariusová