ALTSCHUL Elias 8.4.1797-16.7.1865: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ALTSCHUL Elias 1812-1865 na ALTSCHUL Elias 8.4.1797-16.7.1865 bez založení přesměrování)
Řádka 38: Řádka 38:
 
problematice publikoval na 75 prací – zpočátku se zaměřením
 
problematice publikoval na 75 prací – zpočátku se zaměřením
 
na oční a zubní lékařství, později na další obory. 1853–65
 
na oční a zubní lékařství, později na další obory. 1853–65
vydával a redigoval Prager Monatschrift für theoretische und
+
vydával a redigoval ''Prager'' ''Monatschrift'' ''für theoretische'' ''und''
praktische Homöopathie. Přednášky z homeopatie navštěvovalo
+
''praktische'' ''Homöopathie''. Přednášky z homeopatie navštěvovalo
 
jen málo studentů a po jeho smrti zanikly. Byl členem odborných
 
jen málo studentů a po jeho smrti zanikly. Byl členem odborných
 
společností ve Vídni, Lipsku, Drážďanech, Mnichově,
 
společností ve Vídni, Lipsku, Drážďanech, Mnichově,

Verze z 10. 3. 2016, 11:33

Elias ALTSCHUL
Narození 8.4.1797
Místo narození Praha
Úmrtí 16.7.1865
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39178

ALTSCHUL, Elias, * 8. 4. 1797 Praha, † 16. 7. 1865 Praha, lékař, homeopat, pedagog

Pocházel z ortodoxní židovské rodiny. Po absolvování pražského gymnázia studoval orientální jazyky a židovské náboženství. Od nejvyššího pražského rabína obdržel diplom doktora teologie. Medicínu studoval na lékařských fakultách ve Vídni a v Pešti, kde získal 1832 titul Med. Dr. 1836 ho inkorporovala lékařská fakulta v Praze. Jako lékař v Boskovicích na Moravě (1833–37) se seznámil s homeopatií a stal se jejím přesvědčeným stoupencem. Od 1837 působil jako praktický lékař v Praze. Koncem 1848 žádal o docenturu z oftalmofarmakologie a homeopatického léčení zubních chorob. Kladnou odpověď obdržel v lednu 1849. V březnu 1849 úspěšně žádal o rozšíření na úplnou teorii a speciální terapii akutních a chronických chorob podle homeopatických zásad. V září 1849 žádal bez úspěchu o docenturu ze srovnávací etiky babylonské talmudské školy a svatého evangelia na teologické fakultě. 1850 byla potvrzena jeho docentura teoretické a praktické homeopatie podle nového habilitačního řádu a v následujícím roce získal povolení k otevření homeopatické polikliniky. Opakované žádosti A. o mimořádnou profesuru v tomto oboru (1851, 1853, 1861) nebyly kladně vyřízeny.

Byl nejdůslednějším zastáncem homeopatie u nás. K této problematice publikoval na 75 prací – zpočátku se zaměřením na oční a zubní lékařství, později na další obory. 1853–65 vydával a redigoval Prager Monatschrift für theoretische und praktische Homöopathie. Přednášky z homeopatie navštěvovalo jen málo studentů a po jeho smrti zanikly. Byl členem odborných společností ve Vídni, Lipsku, Drážďanech, Mnichově, Haagu, Bruselu a v Rio de Janeiru.

D: Der homöopatische Zahnarzt, 1841; Lehrbuch der physiologischen Pharmacodynamik, 1850; Homöopatisches Taschenwörterbuch, Sonderhausen 1857 a 1861; Systematisches Lehrbuch der theoretischen und praktischen Homöopathie, Sonderhausen 1858; Real-Lexikon für homöopatische Arzneimittellehre, Therapie und Arzneibereitungskunde, Sonderhausen 1864.

L: Wurzbach 1, s. 21n.; OSN 2, s. 24; BSPLF 1, s. 74; L. Hlaváčková, Kuriosum prof. sboru pražské lékařské fakulty doc. homeopatie E. A., in: ĎaS 1999, 5, s. 23n.; táž, E. A. a homeopatie na pražské lékařské fakultě v 2. pol. minulého století, in: AUC – HUCP 42, 2002.

Ludmila Hlaváčková