AMBROŽ Vilém 28.12.1846-14.(15.)2.1903: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku AMBROŽ Vilém 28.12.1846-14.2.1903 na AMBROŽ Vilém 28.12.1846-14.(15.)2.1903 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 14.(15.)2.1903
 
| datum úmrtí = 14.(15.)2.1903
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
+
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />63- Spisovatel
63- Spisovatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 76-77
 
}}
 
}}
  
Řádka 30: Řádka 30:
 
Již v době svých bohosloveckých studií se začal věnovat literatuře.
 
Již v době svých bohosloveckých studií se začal věnovat literatuře.
 
Básněmi a drobnými povídkami z venkovského prostředí
 
Básněmi a drobnými povídkami z venkovského prostředí
přispíval do brněnských katolických tiskovin: Hlas (od
+
přispíval do brněnských katolických tiskovin: ''Hlas'' (od
1868), kalendář Moravan (od 1877), Obzor (1878) a Anděl
+
1868), kalendář ''Moravan'' (od 1877), ''Obzor'' (1878) a ''Anděl''
strážný (od 1882). Stál rovněž u zrodu významného časopisu
+
''strážný'' (od 1882). Stál rovněž u zrodu významného časopisu
katolických bohoslovců Museum, do něhož jako student od
+
katolických bohoslovců ''Museum'', do něhož jako student od
 
1866 přispíval a který v posledním ročníku bohosloví 1868
 
1866 přispíval a který v posledním ročníku bohosloví 1868
 
až 1869 redigoval. Psal epickou (balady a legendy) a lyrickou
 
až 1869 redigoval. Psal epickou (balady a legendy) a lyrickou
 
poezii s náboženskou a vlasteneckou tematikou a s přírodními
 
poezii s náboženskou a vlasteneckou tematikou a s přírodními
 
motivy. Melodické veršování prokládal někdy pro slovní
 
motivy. Melodické veršování prokládal někdy pro slovní
rým neobvyklými výrazy (sbírka Nebeský vůdce, 1884). V časopise
+
rým neobvyklými výrazy (sbírka ''Nebeský'' ''vůdce'', 1884). V časopise
Obzor uveřejnil sérii humoresek s dobově žádanými,
+
''Obzor'' uveřejnil sérii humoresek s dobově žádanými,
 
převážně moralistně-didaktickými tématy namířenými zejména
 
převážně moralistně-didaktickými tématy namířenými zejména
 
proti alkoholismu, spiritismu a odnárodňování. Byl
 
proti alkoholismu, spiritismu a odnárodňování. Byl
Řádka 46: Řádka 46:
 
a Alp. Poučný popis osvěžoval líčením drobných příhod a dojmů
 
a Alp. Poučný popis osvěžoval líčením drobných příhod a dojmů
 
z přírodních krás a historických památek. 1884–1903
 
z přírodních krás a historických památek. 1884–1903
redigoval výchovný katolický časopis pro mládež Anděl strážný.
+
redigoval výchovný katolický časopis pro mládež ''Anděl'' ''strážný''.
 
Používal pseudonym Strýček Ambrož a řadu šifer. Byl
 
Používal pseudonym Strýček Ambrož a řadu šifer. Byl
 
členem skupiny moravských kněží-spisovatelů, pokračovatelů
 
členem skupiny moravských kněží-spisovatelů, pokračovatelů

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 08:50

Vilém AMBROŽ
Narození 28.12.1846
Místo narození Brno
Úmrtí 14.(15.)2.1903
Místo úmrtí Brno
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 76-77
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39250

AMBROŽ, Vilém, * 28. 12. 1846 Brno, † 14. (15.) 2. 1903 Brno, římskokatolický kněz, pedagog, spisovatel, redaktor

Narodil se jako nemanželské dítě Marie Řezníčkové. 1850 byl po sňatku matky s tkalcovským mistrem Janem A. legitimizován. Studoval v Brně gymnázium a bohosloví. 9. 7. 1869 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Dalešicích, 1869 až 1870 jako kooperátor v Nových Sadech u Slavonic, 1870–72 v Tuřanech u Brna, krátce také na jiných farách. 1872 zakotvil u sv. Tomáše v Brně, 1878–81 u sv. Jakuba. Jako katecheta a později profesor náboženství vyučoval 1873–1903 na německé vyšší dívčí škole, přičemž 1899 působil jako inspektor výuky náboženství. 1897 obdržel titul konsistorního rady. Životní krédo svého učitele z brněnského alumnátu, spojení víry a lásky k národu, uváděl do praxe hlavně jako učitel, vedl mládež k lásce k Bohu, vlastenectví a k činorodosti.

Již v době svých bohosloveckých studií se začal věnovat literatuře. Básněmi a drobnými povídkami z venkovského prostředí přispíval do brněnských katolických tiskovin: Hlas (od 1868), kalendář Moravan (od 1877), Obzor (1878) a Anděl strážný (od 1882). Stál rovněž u zrodu významného časopisu katolických bohoslovců Museum, do něhož jako student od 1866 přispíval a který v posledním ročníku bohosloví 1868 až 1869 redigoval. Psal epickou (balady a legendy) a lyrickou poezii s náboženskou a vlasteneckou tematikou a s přírodními motivy. Melodické veršování prokládal někdy pro slovní rým neobvyklými výrazy (sbírka Nebeský vůdce, 1884). V časopise Obzor uveřejnil sérii humoresek s dobově žádanými, převážně moralistně-didaktickými tématy namířenými zejména proti alkoholismu, spiritismu a odnárodňování. Byl autorem beletristicko-poučných článků, cestopisných črt i fejetonů, v nichž literárně zužitkovával zážitky ze svých častých prázdninových cest do Čech, na Slovensko, do Horní Lužice a Alp. Poučný popis osvěžoval líčením drobných příhod a dojmů z přírodních krás a historických památek. 1884–1903 redigoval výchovný katolický časopis pro mládež Anděl strážný. Používal pseudonym Strýček Ambrož a řadu šifer. Byl členem skupiny moravských kněží-spisovatelů, pokračovatelů Růže Sušilovy. Působil také jako člen výboru Dědictví sv. Cyrila a Metoděje. Pohřben byl na Ústředním hřbitově v Brně.

D: básnické knihy pro mládež: Pestré kvítí, 1883; Nebeský vůdce, 1884.

L: F. Zákrejs, Nové písemnictví – Básně (recenze na Pestré kvítí), in: Osvěta 14, 1884, s. 192; L. Pivoda, Nebeský vůdce. Básně V. A., 1884, in: Literární listy (Brno) 5, 1884, 9, s. 74, 1. 5. 1884; OSN 2, s. 97n.; BOS 1, s. 381; LČL 1, s. 59; nekrology in: Hlas 55, 1903, 37, s. 2, 15. 2. 1903; Obzor 26, 1903, 4, s. 63, 20. 2. 1903.

P: Archiv města Brna, Matriky 4/6/6a, VI A Geburtsbuch, Gr. Neugasse, 1837–51, I. Fasc. s. 366 (kde údaj o legitimizaci 10. 2. 1850).

Gustav Novotný