Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky AMBROS August Wilhelm 17.11.1816-28.6.1876

{{Infobox - osoba
| jméno = August Wilhelm AMBROS
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 17.11.1816
| místo narození = Mýto u Rokycan
| datum úmrtí = 28.6.1876
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění
77- Hudební skladatel
44- Právník
68- Redaktor nebo žurnalista

| jiná jména = 
}}

'''AMBROS, August Wilhelm,''' ''* 17. 11. 1816 Mýto u Rokycan, † 28. 6. 1876 Vídeň (Rakousko), hudební vědec, pedagog''

Syn poštmistra, matka byla sestrou významného vídeňského
hudebního historika R. G. von Kiesewettera (1775–1850).
Vyrůstal v dvojjazyčném prostředí, na přání otcovo vystudoval
práva (JUDr. 1839). Nastoupil místo úředníka na pražském
fiskálním úřadu (1840) a 1853 se stal státním návladním.
Současně studoval hudbu u Friedricha D. Webera
(1766–1840), prvního ředitele pražské konzervatoře, a u J. F.
Kittla (1806–1868). Dále jej ovlivnili mj. V. J. Tomášek, H.
Seeling a J. Schulhoff . Významné bylo osobní i umělecké
přátelství s E. Hanslickem, s nímž se pracovně setkával i při
svém pozdějším vídeňském působení. Oba byli silně ovlivněni
R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali
podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod
krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus).

Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy
získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se
zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem
pražského německého listu ''Bohemia'', vídeňských ''Abendpost'',
''Neue'' ''Freie'' ''Presse'', časopisu ''Neue'' ''Zeitschrift'' ''für'' ''Musik'',
založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např.
''Dalibor''). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře
a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské
univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální
hudby 17. a 18. století a nauku o hudebních formách.
Samostatné přednášky věnoval Ch. W. Gluckovi, W. A. Mozartovi,
L. van Beethovenovi. 1871 byl povolán (spíše formálně)
do Vídně na ministerstvo justice; vedl také umělecká
a historická studia korunního prince Rudolfa. Učil rovněž na
vídeňské konzervatoři.

Stal se zakladatelem moderního hudebně-historického bádání.
Podle názorové orientace stál uprostřed estetického střetu
mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto
smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické
estetiky. A. spis ''Die Grenzen'' ''der Musik'' ''und Poesie''
(1856) je reakcí na Hanslickovo dílo ''Vom'' ''Musikalisch-Schönen''
(1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení
''Tannhäusera'' a ''Lohengrina'' uznával Wagnera za epochální
zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka
a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se
už nedožil). Jeho literární styl byl označován za duchaplný,
s příměsí vtipu a ironie. Jeho zaměření překračující hudebně-
-historickou specializaci mu umožňovalo pokusit se formulovat
vztah hudby k ostatním uměleckým druhům, především
k architektuře, přičemž podcenil trvalou proměnlivost hudebního
myšlení a recepci hudby společností. Jeho vlastní
skladby bez zvláštního originálního přínosu představují stylový
přechod mezi klasicismem a romantismem.

'''D:''' Die Grenzen der Musik und Poesie, eine Studie zur Ästhetik der Tonkunst,
2. sv., Leipzig 1856, 2. vyd. tamtéž 1872, reprint Hildesheim 1976;
Das Conservatorium zu Prag. Eine Denkschrift bei Gelegenheit der fünfziger
Jubelfeier der Gründung, 1858 (pojato do publikace Das Konservatorium in
Prag, ed. J. Branberger, 1911); Culturhistorische Bilder aus dem Musikleben
der Gegenwart, Leipzig 1860; Bunte Blätter. Skizzen und Studien für Freunde
der Musik und bildenden Kunst, 1872–74, reprint Hildesheim 1987;
Geschichte der Musik, 1–3, Wrocław 1862–68, 4. svazek dokončil G. Nottebohm
a C. F. Becker, Leipzig 1878, v pěti svazcích 1887, reprint 1968;
řadu A. prací vydali z pozůstalosti H. Leichtentritt, O. Kade, R. Batka aj.;
Brahms Wiener Erfolge, Deutsche Rundschau 7, 1876, s. 141n. – Kompozice:
klavírní skladby, písně vyd. většinou ve Vídni 1852–76, nepublikovaná
Missa solemnis několikrát provedena v Praze; Symfonie č. 1 (uvedena v Praze
1852), opera Břetislav a Jitka (česky, zachována předehra), scénická hudba
(mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby.

'''L:''' A. W. A., Autobiografie, in: Dalibor 27, 1905, s. 114n.; G. Adler, A. W.
A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical
thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě,
in: Sborník prací k poctě 75. narozenin akademika V. Vojtíška, AUC
Phil. et hist. II, 1958, s. 131n.; P. Vít, A. W. A. und sein Kompositionsschaffen,
in: SPFFBU 24 (řada hudebněvědná C 10), 1975, s. 49n.; N. Tschulik,
A. W. A. als Musikkritiker. Zum 100. Todestag des prominenten Musikwissenschaftlers,
in: Österr. Musikzeitschrift 31, 1976, s. 222n.; D. Harrán,
Burney and Ambros as Editors of Josquin’s Music, in: Josquin des Prez.
Proceedings of the International Josquin Festival – Conference, Wrocław
1977, s. 148n.; N. Tschulik, A. W. A. und das Wagner-Problem, Studien zur
Musikwissenschaft 29, 1978, s. 155n.; B. u. E. Lomnäs, D. Strauß, Auf der
Suche nach der poetischen Zeit (Der Prager Davidsbund), Bd. 1–2, Saarbrücken
1999 (soupis článků v časopisech); RSN 1, s. 171; OSN 2, s. 92;
NDB 1, s. 243; Pazdírek 1, s. 11; Riemann 1, s. 37; ÖBL 1, s. 17; MGG 1,
s. 583n. (soupis díla a literatury); Grove 1, s. 312; HS 1, s. 25; LDM 1,
s. 88n.

Vlasta Reittererová, Hubert Reitterer

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:1816]]
[[Kategorie:Mýto]]
[[Kategorie:1876]]
[[Kategorie:Vídeň]]