AMBROS August Wilhelm 17.11.1816-28.6.1876: Porovnání verzí
(AMBROS_August_Vilém_17.11.1816-28.6.1876) |
|||
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = August | + | | jméno = August Wilhelm AMBROS |
− | | obrázek = | + | | obrázek = Ambros August Wilhelm portret.jpg |
| datum narození = 17.11.1816 | | datum narození = 17.11.1816 | ||
| místo narození = Mýto u Rokycan | | místo narození = Mýto u Rokycan | ||
| datum úmrtí = 28.6.1876 | | datum úmrtí = 28.6.1876 | ||
− | | místo úmrtí = Vídeň | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
− | | povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | + | | povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění<br />77- Hudební skladatel<br />44- Právník<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br /> |
− | 77- Hudební skladatel | + | |
− | 44- Právník | + | |
− | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 72 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''AMBROS, August Wilhelm,''' ''* 17. 11. 1816 Mýto u Rokycan, † 28. 6. 1876 Vídeň (Rakousko), hudební vědec, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Syn poštmistra, matka byla sestrou významného vídeňského | ||
+ | hudebního historika R. G. von Kiesewettera (1775–1850). | ||
+ | Vyrůstal v dvojjazyčném prostředí, na přání otcovo vystudoval | ||
+ | práva (JUDr. 1839). Nastoupil místo úředníka na pražském | ||
+ | fiskálním úřadu (1840) a 1853 se stal státním návladním. | ||
+ | Současně studoval hudbu u Friedricha D. Webera | ||
+ | (1766–1840), prvního ředitele pražské konzervatoře, a u J. F. | ||
+ | Kittla (1806–1868). Dále jej ovlivnili mj. V. J. Tomášek, H. | ||
+ | Seeling a J. Schulhoff . Významné bylo osobní i umělecké | ||
+ | přátelství s E. Hanslickem, s nímž se pracovně setkával i při | ||
+ | svém pozdějším vídeňském působení. Oba byli silně ovlivněni | ||
+ | R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali | ||
+ | podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod | ||
+ | krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus). | ||
+ | |||
+ | Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy | ||
+ | získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se | ||
+ | zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem | ||
+ | pražského německého listu ''Bohemia'', vídeňských ''Abendpost'', | ||
+ | ''Neue'' ''Freie'' ''Presse'', časopisu ''Neue'' ''Zeitschrift'' ''für'' ''Musik'', | ||
+ | založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např. | ||
+ | ''Dalibor''). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře | ||
+ | a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské | ||
+ | univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální | ||
+ | hudby 17. a 18. století a nauku o hudebních formách. | ||
+ | Samostatné přednášky věnoval Ch. W. Gluckovi, W. A. Mozartovi, | ||
+ | L. van Beethovenovi. 1871 byl povolán (spíše formálně) | ||
+ | do Vídně na ministerstvo justice; vedl také umělecká | ||
+ | a historická studia korunního prince Rudolfa. Učil rovněž na | ||
+ | vídeňské konzervatoři. | ||
+ | |||
+ | Stal se zakladatelem moderního hudebně-historického bádání. | ||
+ | Podle názorové orientace stál uprostřed estetického střetu | ||
+ | mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto | ||
+ | smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické | ||
+ | estetiky. A. spis ''Die Grenzen'' ''der Musik'' ''und Poesie'' | ||
+ | (1856) je reakcí na Hanslickovo dílo ''Vom'' ''Musikalisch-Schönen'' | ||
+ | (1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení | ||
+ | ''Tannhäusera'' a ''Lohengrina'' uznával Wagnera za epochální | ||
+ | zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka | ||
+ | a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se | ||
+ | už nedožil). Jeho literární styl byl označován za duchaplný, | ||
+ | s příměsí vtipu a ironie. Jeho zaměření překračující hudebně- | ||
+ | -historickou specializaci mu umožňovalo pokusit se formulovat | ||
+ | vztah hudby k ostatním uměleckým druhům, především | ||
+ | k architektuře, přičemž podcenil trvalou proměnlivost hudebního | ||
+ | myšlení a recepci hudby společností. Jeho vlastní | ||
+ | skladby bez zvláštního originálního přínosu představují stylový | ||
+ | přechod mezi klasicismem a romantismem. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Die Grenzen der Musik und Poesie, eine Studie zur Ästhetik der Tonkunst, | ||
+ | 2. sv., Leipzig 1856, 2. vyd. tamtéž 1872, reprint Hildesheim 1976; | ||
+ | Das Conservatorium zu Prag. Eine Denkschrift bei Gelegenheit der fünfziger | ||
+ | Jubelfeier der Gründung, 1858 (pojato do publikace Das Konservatorium in | ||
+ | Prag, ed. J. Branberger, 1911); Culturhistorische Bilder aus dem Musikleben | ||
+ | der Gegenwart, Leipzig 1860; Bunte Blätter. Skizzen und Studien für Freunde | ||
+ | der Musik und bildenden Kunst, 1872–74, reprint Hildesheim 1987; | ||
+ | Geschichte der Musik, 1–3, Wrocław 1862–68, 4. svazek dokončil G. Nottebohm | ||
+ | a C. F. Becker, Leipzig 1878, v pěti svazcích 1887, reprint 1968; | ||
+ | řadu A. prací vydali z pozůstalosti H. Leichtentritt, O. Kade, R. Batka aj.; | ||
+ | Brahms Wiener Erfolge, Deutsche Rundschau 7, 1876, s. 141n. – Kompozice: | ||
+ | klavírní skladby, písně vyd. většinou ve Vídni 1852–76, nepublikovaná | ||
+ | Missa solemnis několikrát provedena v Praze; Symfonie č. 1 (uvedena v Praze | ||
+ | 1852), opera Břetislav a Jitka (česky, zachována předehra), scénická hudba | ||
+ | (mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' A. W. A., Autobiografie, in: Dalibor 27, 1905, s. 114n.; G. Adler, A. W. | ||
+ | A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical | ||
+ | thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě, | ||
+ | in: Sborník prací k poctě 75. narozenin akademika V. Vojtíška, AUC | ||
+ | Phil. et hist. II, 1958, s. 131n.; P. Vít, A. W. A. und sein Kompositionsschaffen, | ||
+ | in: SPFFBU 24 (řada hudebněvědná C 10), 1975, s. 49n.; N. Tschulik, | ||
+ | A. W. A. als Musikkritiker. Zum 100. Todestag des prominenten Musikwissenschaftlers, | ||
+ | in: Österr. Musikzeitschrift 31, 1976, s. 222n.; D. Harrán, | ||
+ | Burney and Ambros as Editors of Josquin’s Music, in: Josquin des Prez. | ||
+ | Proceedings of the International Josquin Festival – Conference, Wrocław | ||
+ | 1977, s. 148n.; N. Tschulik, A. W. A. und das Wagner-Problem, Studien zur | ||
+ | Musikwissenschaft 29, 1978, s. 155n.; B. u. E. Lomnäs, D. Strauß, Auf der | ||
+ | Suche nach der poetischen Zeit (Der Prager Davidsbund), Bd. 1–2, Saarbrücken | ||
+ | 1999 (soupis článků v časopisech); RSN 1, s. 171; OSN 2, s. 92; | ||
+ | NDB 1, s. 243; Pazdírek 1, s. 11; Riemann 1, s. 37; ÖBL 1, s. 17; MGG 1, | ||
+ | s. 583n. (soupis díla a literatury); Grove 1, s. 312; HS 1, s. 25; LDM 1, | ||
+ | s. 88n. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/165788 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | |||
+ | Vlasta Reittererová, Hubert Reitterer | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
Řádka 21: | Řádka 108: | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1816]] | [[Kategorie:1816]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Mýto]] |
[[Kategorie:1876]] | [[Kategorie:1876]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] |
Aktuální verze z 19. 9. 2019, 09:41
August Wilhelm AMBROS | |
Narození | 17.11.1816 |
---|---|
Místo narození | Mýto u Rokycan |
Úmrtí | 28.6.1876 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání |
73- Uměnovědec nebo historik umění 77- Hudební skladatel 44- Právník 68- Redaktor nebo žurnalista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 72 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39203 |
AMBROS, August Wilhelm, * 17. 11. 1816 Mýto u Rokycan, † 28. 6. 1876 Vídeň (Rakousko), hudební vědec, pedagog
Syn poštmistra, matka byla sestrou významného vídeňského hudebního historika R. G. von Kiesewettera (1775–1850). Vyrůstal v dvojjazyčném prostředí, na přání otcovo vystudoval práva (JUDr. 1839). Nastoupil místo úředníka na pražském fiskálním úřadu (1840) a 1853 se stal státním návladním. Současně studoval hudbu u Friedricha D. Webera (1766–1840), prvního ředitele pražské konzervatoře, a u J. F. Kittla (1806–1868). Dále jej ovlivnili mj. V. J. Tomášek, H. Seeling a J. Schulhoff . Významné bylo osobní i umělecké přátelství s E. Hanslickem, s nímž se pracovně setkával i při svém pozdějším vídeňském působení. Oba byli silně ovlivněni R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus).
Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem pražského německého listu Bohemia, vídeňských Abendpost, Neue Freie Presse, časopisu Neue Zeitschrift für Musik, založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např. Dalibor). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální hudby 17. a 18. století a nauku o hudebních formách. Samostatné přednášky věnoval Ch. W. Gluckovi, W. A. Mozartovi, L. van Beethovenovi. 1871 byl povolán (spíše formálně) do Vídně na ministerstvo justice; vedl také umělecká a historická studia korunního prince Rudolfa. Učil rovněž na vídeňské konzervatoři.
Stal se zakladatelem moderního hudebně-historického bádání. Podle názorové orientace stál uprostřed estetického střetu mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické estetiky. A. spis Die Grenzen der Musik und Poesie (1856) je reakcí na Hanslickovo dílo Vom Musikalisch-Schönen (1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení Tannhäusera a Lohengrina uznával Wagnera za epochální zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se už nedožil). Jeho literární styl byl označován za duchaplný, s příměsí vtipu a ironie. Jeho zaměření překračující hudebně- -historickou specializaci mu umožňovalo pokusit se formulovat vztah hudby k ostatním uměleckým druhům, především k architektuře, přičemž podcenil trvalou proměnlivost hudebního myšlení a recepci hudby společností. Jeho vlastní skladby bez zvláštního originálního přínosu představují stylový přechod mezi klasicismem a romantismem.
D: Die Grenzen der Musik und Poesie, eine Studie zur Ästhetik der Tonkunst, 2. sv., Leipzig 1856, 2. vyd. tamtéž 1872, reprint Hildesheim 1976; Das Conservatorium zu Prag. Eine Denkschrift bei Gelegenheit der fünfziger Jubelfeier der Gründung, 1858 (pojato do publikace Das Konservatorium in Prag, ed. J. Branberger, 1911); Culturhistorische Bilder aus dem Musikleben der Gegenwart, Leipzig 1860; Bunte Blätter. Skizzen und Studien für Freunde der Musik und bildenden Kunst, 1872–74, reprint Hildesheim 1987; Geschichte der Musik, 1–3, Wrocław 1862–68, 4. svazek dokončil G. Nottebohm a C. F. Becker, Leipzig 1878, v pěti svazcích 1887, reprint 1968; řadu A. prací vydali z pozůstalosti H. Leichtentritt, O. Kade, R. Batka aj.; Brahms Wiener Erfolge, Deutsche Rundschau 7, 1876, s. 141n. – Kompozice: klavírní skladby, písně vyd. většinou ve Vídni 1852–76, nepublikovaná Missa solemnis několikrát provedena v Praze; Symfonie č. 1 (uvedena v Praze 1852), opera Břetislav a Jitka (česky, zachována předehra), scénická hudba (mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby.
L: A. W. A., Autobiografie, in: Dalibor 27, 1905, s. 114n.; G. Adler, A. W. A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě, in: Sborník prací k poctě 75. narozenin akademika V. Vojtíška, AUC Phil. et hist. II, 1958, s. 131n.; P. Vít, A. W. A. und sein Kompositionsschaffen, in: SPFFBU 24 (řada hudebněvědná C 10), 1975, s. 49n.; N. Tschulik, A. W. A. als Musikkritiker. Zum 100. Todestag des prominenten Musikwissenschaftlers, in: Österr. Musikzeitschrift 31, 1976, s. 222n.; D. Harrán, Burney and Ambros as Editors of Josquin’s Music, in: Josquin des Prez. Proceedings of the International Josquin Festival – Conference, Wrocław 1977, s. 148n.; N. Tschulik, A. W. A. und das Wagner-Problem, Studien zur Musikwissenschaft 29, 1978, s. 155n.; B. u. E. Lomnäs, D. Strauß, Auf der Suche nach der poetischen Zeit (Der Prager Davidsbund), Bd. 1–2, Saarbrücken 1999 (soupis článků v časopisech); RSN 1, s. 171; OSN 2, s. 92; NDB 1, s. 243; Pazdírek 1, s. 11; Riemann 1, s. 37; ÖBL 1, s. 17; MGG 1, s. 583n. (soupis díla a literatury); Grove 1, s. 312; HS 1, s. 25; LDM 1, s. 88n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vlasta Reittererová, Hubert Reitterer