AMBROS August Wilhelm 17.11.1816-28.6.1876: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 29: Řádka 29:
 
R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali
 
R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali
 
podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod
 
podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod
krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus)
+
krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus).
 +
 
 
Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy
 
Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy
 
získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se
 
získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se
 
zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem
 
zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem
pražského německého listu Bohemia, vídeňských Abendpost,
+
pražského německého listu ''Bohemia'', vídeňských ''Abendpost'',
Neue Freie Presse, časopisu Neue Zeitschrift für Musik,
+
''Neue'' ''Freie'' ''Presse'', časopisu ''Neue'' ''Zeitschrift'' ''für'' ''Musik'',
 
založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např.
 
založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např.
Dalibor). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře
+
''Dalibor''). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře
 
a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské
 
a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské
 
univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální
 
univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální
Řádka 50: Řádka 51:
 
mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto
 
mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto
 
smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické
 
smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické
estetiky. A. spis Die Grenzen der Musik und Poesie
+
estetiky. A. spis ''Die Grenzen'' ''der Musik'' ''und Poesie''
(1856) je reakcí na Hanslickovo dílo Vom Musikalisch-Schönen
+
(1856) je reakcí na Hanslickovo dílo ''Vom'' ''Musikalisch-Schönen''
 
(1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení
 
(1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení
Tannhäusera a Lohengrina uznával Wagnera za epochální
+
''Tannhäusera'' a ''Lohengrina'' uznával Wagnera za epochální
 
zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka
 
zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka
 
a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se
 
a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se
Řádka 81: Řádka 82:
 
(mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby.
 
(mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby.
  
'''L:''' A. W. A., Autobiografi e, in: Dalibor 27, 1905, s. 114n.; G. Adler, A. W.
+
'''L:''' A. W. A., Autobiografie, in: Dalibor 27, 1905, s. 114n.; G. Adler, A. W.
 
A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical
 
A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical
 
thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě,
 
thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě,

Verze z 10. 3. 2016, 13:05

August Wilhelm AMBROS
Narození 17.11.1816
Místo narození Mýto u Rokycan
Úmrtí 28.6.1876
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání

73- Uměnovědec nebo historik umění 77- Hudební skladatel 44- Právník

68- Redaktor nebo žurnalista

AMBROS, August Wilhelm, * 17. 11. 1816 Mýto u Rokycan, † 28. 6. 1876 Vídeň (Rakousko), hudební vědec, pedagog

Syn poštmistra, matka byla sestrou významného vídeňského hudebního historika R. G. von Kiesewettera (1775–1850). Vyrůstal v dvojjazyčném prostředí, na přání otcovo vystudoval práva (JUDr. 1839). Nastoupil místo úředníka na pražském fiskálním úřadu (1840) a 1853 se stal státním návladním. Současně studoval hudbu u Friedricha D. Webera (1766–1840), prvního ředitele pražské konzervatoře, a u J. F. Kittla (1806–1868). Dále jej ovlivnili mj. V. J. Tomášek, H. Seeling a J. Schulhoff . Významné bylo osobní i umělecké přátelství s E. Hanslickem, s nímž se pracovně setkával i při svém pozdějším vídeňském působení. Oba byli silně ovlivněni R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus).

Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem pražského německého listu Bohemia, vídeňských Abendpost, Neue Freie Presse, časopisu Neue Zeitschrift für Musik, založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např. Dalibor). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální hudby 17. a 18. století a nauku o hudebních formách. Samostatné přednášky věnoval Ch. W. Gluckovi, W. A. Mozartovi, L. van Beethovenovi. 1871 byl povolán (spíše formálně) do Vídně na ministerstvo justice; vedl také umělecká a historická studia korunního prince Rudolfa. Učil rovněž na vídeňské konzervatoři.

Stal se zakladatelem moderního hudebně-historického bádání. Podle názorové orientace stál uprostřed estetického střetu mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické estetiky. A. spis Die Grenzen der Musik und Poesie (1856) je reakcí na Hanslickovo dílo Vom Musikalisch-Schönen (1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení Tannhäusera a Lohengrina uznával Wagnera za epochální zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se už nedožil). Jeho literární styl byl označován za duchaplný, s příměsí vtipu a ironie. Jeho zaměření překračující hudebně- -historickou specializaci mu umožňovalo pokusit se formulovat vztah hudby k ostatním uměleckým druhům, především k architektuře, přičemž podcenil trvalou proměnlivost hudebního myšlení a recepci hudby společností. Jeho vlastní skladby bez zvláštního originálního přínosu představují stylový přechod mezi klasicismem a romantismem.

D: Die Grenzen der Musik und Poesie, eine Studie zur Ästhetik der Tonkunst, 2. sv., Leipzig 1856, 2. vyd. tamtéž 1872, reprint Hildesheim 1976; Das Conservatorium zu Prag. Eine Denkschrift bei Gelegenheit der fünfziger Jubelfeier der Gründung, 1858 (pojato do publikace Das Konservatorium in Prag, ed. J. Branberger, 1911); Culturhistorische Bilder aus dem Musikleben der Gegenwart, Leipzig 1860; Bunte Blätter. Skizzen und Studien für Freunde der Musik und bildenden Kunst, 1872–74, reprint Hildesheim 1987; Geschichte der Musik, 1–3, Wrocław 1862–68, 4. svazek dokončil G. Nottebohm a C. F. Becker, Leipzig 1878, v pěti svazcích 1887, reprint 1968; řadu A. prací vydali z pozůstalosti H. Leichtentritt, O. Kade, R. Batka aj.; Brahms Wiener Erfolge, Deutsche Rundschau 7, 1876, s. 141n. – Kompozice: klavírní skladby, písně vyd. většinou ve Vídni 1852–76, nepublikovaná Missa solemnis několikrát provedena v Praze; Symfonie č. 1 (uvedena v Praze 1852), opera Břetislav a Jitka (česky, zachována předehra), scénická hudba (mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby.

L: A. W. A., Autobiografie, in: Dalibor 27, 1905, s. 114n.; G. Adler, A. W. A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě, in: Sborník prací k poctě 75. narozenin akademika V. Vojtíška, AUC Phil. et hist. II, 1958, s. 131n.; P. Vít, A. W. A. und sein Kompositionsschaffen, in: SPFFBU 24 (řada hudebněvědná C 10), 1975, s. 49n.; N. Tschulik, A. W. A. als Musikkritiker. Zum 100. Todestag des prominenten Musikwissenschaftlers, in: Österr. Musikzeitschrift 31, 1976, s. 222n.; D. Harrán, Burney and Ambros as Editors of Josquin’s Music, in: Josquin des Prez. Proceedings of the International Josquin Festival – Conference, Wrocław 1977, s. 148n.; N. Tschulik, A. W. A. und das Wagner-Problem, Studien zur Musikwissenschaft 29, 1978, s. 155n.; B. u. E. Lomnäs, D. Strauß, Auf der Suche nach der poetischen Zeit (Der Prager Davidsbund), Bd. 1–2, Saarbrücken 1999 (soupis článků v časopisech); RSN 1, s. 171; OSN 2, s. 92; NDB 1, s. 243; Pazdírek 1, s. 11; Riemann 1, s. 37; ÖBL 1, s. 17; MGG 1, s. 583n. (soupis díla a literatury); Grove 1, s. 312; HS 1, s. 25; LDM 1, s. 88n.

Vlasta Reittererová, Hubert Reitterer