AMBROS August Wilhelm 17.11.1816-28.6.1876: Porovnání verzí

Z Personal
(AMBROS_August_Vilém_17.11.1816-28.6.1876)
 
Řádka 5: Řádka 5:
 
| místo narození = Mýto u Rokycan
 
| místo narození = Mýto u Rokycan
 
| datum úmrtí = 28.6.1876
 
| datum úmrtí = 28.6.1876
| místo úmrtí = Vídeň
+
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
 
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění
 
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění
 
77- Hudební skladatel
 
77- Hudební skladatel
Řádka 12: Řádka 12:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>August Vilém AMBROS
+
}}
 +
 
 +
'''AMBROS, August Wilhelm,''' ''* 17. 11. 1816 Mýto u Rokycan, † 28. 6. 1876 Vídeň (Rakousko), hudební vědec, pedagog''
 +
 
 +
Syn poštmistra, matka byla sestrou významného vídeňského
 +
hudebního historika R. G. von Kiesewettera (1775–1850).
 +
Vyrůstal v dvojjazyčném prostředí, na přání otcovo vystudoval
 +
práva (JUDr. 1839). Nastoupil místo úředníka na pražském
 +
fiskálním úřadu (1840) a 1853 se stal státním návladním.
 +
Současně studoval hudbu u Friedricha D. Webera
 +
(1766–1840), prvního ředitele pražské konzervatoře, a u J. F.
 +
Kittla (1806–1868). Dále jej ovlivnili mj. V. J. Tomášek, H.
 +
Seeling a J. Schulhoff . Významné bylo osobní i umělecké
 +
přátelství s E. Hanslickem, s nímž se pracovně setkával i při
 +
svém pozdějším vídeňském působení. Oba byli silně ovlivněni
 +
R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali
 +
podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod
 +
krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus)
 +
Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy
 +
získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se
 +
zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem
 +
pražského německého listu Bohemia, vídeňských Abendpost,
 +
Neue Freie Presse, časopisu Neue Zeitschrift für Musik,
 +
založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např.
 +
Dalibor). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře
 +
a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské
 +
univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální
 +
hudby 17. a 18. století a nauku o hudebních formách.
 +
Samostatné přednášky věnoval Ch. W. Gluckovi, W. A. Mozartovi,
 +
L. van Beethovenovi. 1871 byl povolán (spíše formálně)
 +
do Vídně na ministerstvo justice; vedl také umělecká
 +
a historická studia korunního prince Rudolfa. Učil rovněž na
 +
vídeňské konzervatoři.
 +
 
 +
Stal se zakladatelem moderního hudebně-historického bádání.
 +
Podle názorové orientace stál uprostřed estetického střetu
 +
mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto
 +
smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické
 +
estetiky. A. spis Die Grenzen der Musik und Poesie
 +
(1856) je reakcí na Hanslickovo dílo Vom Musikalisch-Schönen
 +
(1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení
 +
Tannhäusera a Lohengrina uznával Wagnera za epochální
 +
zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka
 +
a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se
 +
už nedožil). Jeho literární styl byl označován za duchaplný,
 +
s příměsí vtipu a ironie. Jeho zaměření překračující hudebně-
 +
-historickou specializaci mu umožňovalo pokusit se formulovat
 +
vztah hudby k ostatním uměleckým druhům, především
 +
k architektuře, přičemž podcenil trvalou proměnlivost hudebního
 +
myšlení a recepci hudby společností. Jeho vlastní
 +
skladby bez zvláštního originálního přínosu představují stylový
 +
přechod mezi klasicismem a romantismem.
 +
 
 +
'''D:''' Die Grenzen der Musik und Poesie, eine Studie zur Ästhetik der Tonkunst,
 +
2. sv., Leipzig 1856, 2. vyd. tamtéž 1872, reprint Hildesheim 1976;
 +
Das Conservatorium zu Prag. Eine Denkschrift bei Gelegenheit der fünfziger
 +
Jubelfeier der Gründung, 1858 (pojato do publikace Das Konservatorium in
 +
Prag, ed. J. Branberger, 1911); Culturhistorische Bilder aus dem Musikleben
 +
der Gegenwart, Leipzig 1860; Bunte Blätter. Skizzen und Studien für Freunde
 +
der Musik und bildenden Kunst, 1872–74, reprint Hildesheim 1987;
 +
Geschichte der Musik, 1–3, Wrocław 1862–68, 4. svazek dokončil G. Nottebohm
 +
a C. F. Becker, Leipzig 1878, v pěti svazcích 1887, reprint 1968;
 +
řadu A. prací vydali z pozůstalosti H. Leichtentritt, O. Kade, R. Batka aj.;
 +
Brahms Wiener Erfolge, Deutsche Rundschau 7, 1876, s. 141n. – Kompozice:
 +
klavírní skladby, písně vyd. většinou ve Vídni 1852–76, nepublikovaná
 +
Missa solemnis několikrát provedena v Praze; Symfonie č. 1 (uvedena v Praze
 +
1852), opera Břetislav a Jitka (česky, zachována předehra), scénická hudba
 +
(mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby.
 +
 
 +
'''L:''' A. W. A., Autobiografi e, in: Dalibor 27, 1905, s. 114n.; G. Adler, A. W.
 +
A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical
 +
thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě,
 +
in: Sborník prací k poctě 75. narozenin akademika V. Vojtíška, AUC
 +
Phil. et hist. II, 1958, s. 131n.; P. Vít, A. W. A. und sein Kompositionsschaffen,
 +
in: SPFFBU 24 (řada hudebněvědná C 10), 1975, s. 49n.; N. Tschulik,
 +
A. W. A. als Musikkritiker. Zum 100. Todestag des prominenten Musikwissenschaftlers,
 +
in: Österr. Musikzeitschrift 31, 1976, s. 222n.; D. Harrán,
 +
Burney and Ambros as Editors of Josquin’s Music, in: Josquin des Prez.
 +
Proceedings of the International Josquin Festival – Conference, Wrocław
 +
1977, s. 148n.; N. Tschulik, A. W. A. und das Wagner-Problem, Studien zur
 +
Musikwissenschaft 29, 1978, s. 155n.; B. u. E. Lomnäs, D. Strauß, Auf der
 +
Suche nach der poetischen Zeit (Der Prager Davidsbund), Bd. 1–2, Saarbrücken
 +
1999 (soupis článků v časopisech); RSN 1, s. 171; OSN 2, s. 92;
 +
NDB 1, s. 243; Pazdírek 1, s. 11; Riemann 1, s. 37; ÖBL 1, s. 17; MGG 1,
 +
s. 583n. (soupis díla a literatury); Grove 1, s. 312; HS 1, s. 25; LDM 1,
 +
s. 88n.
 +
 
 +
Vlasta Reittererová, Hubert Reitterer
  
== Literatura ==
 
DČŽ I, 248; Cironis, 3; BLKO I, 26; PSN I, 60; BOS I, 374; NÖB 7, 33-45; OSN II, 92; MSN I, 128; MČE I, 131; RSN I, 171; ČSHSOI I, 25; ÖBL I, 17; BLG BL I, 16; NDB I, 243; Kalendárium ZČ, 96, 47, 70; AGL, 17;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]
 
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]
Řádka 21: Řádka 106:
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
 
[[Kategorie:1816]]
 
[[Kategorie:1816]]
[[Kategorie:Mýto_u_Rokycan]]
+
[[Kategorie:Mýto]]
 
[[Kategorie:1876]]
 
[[Kategorie:1876]]
 
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:Vídeň]]

Verze z 4. 2. 2016, 09:27

August Vilém AMBROS
Narození 17.11.1816
Místo narození Mýto u Rokycan
Úmrtí 28.6.1876
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání

73- Uměnovědec nebo historik umění 77- Hudební skladatel 44- Právník

68- Redaktor nebo žurnalista

AMBROS, August Wilhelm, * 17. 11. 1816 Mýto u Rokycan, † 28. 6. 1876 Vídeň (Rakousko), hudební vědec, pedagog

Syn poštmistra, matka byla sestrou významného vídeňského hudebního historika R. G. von Kiesewettera (1775–1850). Vyrůstal v dvojjazyčném prostředí, na přání otcovo vystudoval práva (JUDr. 1839). Nastoupil místo úředníka na pražském fiskálním úřadu (1840) a 1853 se stal státním návladním. Současně studoval hudbu u Friedricha D. Webera (1766–1840), prvního ředitele pražské konzervatoře, a u J. F. Kittla (1806–1868). Dále jej ovlivnili mj. V. J. Tomášek, H. Seeling a J. Schulhoff . Významné bylo osobní i umělecké přátelství s E. Hanslickem, s nímž se pracovně setkával i při svém pozdějším vídeňském působení. Oba byli silně ovlivněni R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus) Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem pražského německého listu Bohemia, vídeňských Abendpost, Neue Freie Presse, časopisu Neue Zeitschrift für Musik, založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např. Dalibor). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální hudby 17. a 18. století a nauku o hudebních formách. Samostatné přednášky věnoval Ch. W. Gluckovi, W. A. Mozartovi, L. van Beethovenovi. 1871 byl povolán (spíše formálně) do Vídně na ministerstvo justice; vedl také umělecká a historická studia korunního prince Rudolfa. Učil rovněž na vídeňské konzervatoři.

Stal se zakladatelem moderního hudebně-historického bádání. Podle názorové orientace stál uprostřed estetického střetu mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické estetiky. A. spis Die Grenzen der Musik und Poesie (1856) je reakcí na Hanslickovo dílo Vom Musikalisch-Schönen (1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení Tannhäusera a Lohengrina uznával Wagnera za epochální zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se už nedožil). Jeho literární styl byl označován za duchaplný, s příměsí vtipu a ironie. Jeho zaměření překračující hudebně- -historickou specializaci mu umožňovalo pokusit se formulovat vztah hudby k ostatním uměleckým druhům, především k architektuře, přičemž podcenil trvalou proměnlivost hudebního myšlení a recepci hudby společností. Jeho vlastní skladby bez zvláštního originálního přínosu představují stylový přechod mezi klasicismem a romantismem.

D: Die Grenzen der Musik und Poesie, eine Studie zur Ästhetik der Tonkunst, 2. sv., Leipzig 1856, 2. vyd. tamtéž 1872, reprint Hildesheim 1976; Das Conservatorium zu Prag. Eine Denkschrift bei Gelegenheit der fünfziger Jubelfeier der Gründung, 1858 (pojato do publikace Das Konservatorium in Prag, ed. J. Branberger, 1911); Culturhistorische Bilder aus dem Musikleben der Gegenwart, Leipzig 1860; Bunte Blätter. Skizzen und Studien für Freunde der Musik und bildenden Kunst, 1872–74, reprint Hildesheim 1987; Geschichte der Musik, 1–3, Wrocław 1862–68, 4. svazek dokončil G. Nottebohm a C. F. Becker, Leipzig 1878, v pěti svazcích 1887, reprint 1968; řadu A. prací vydali z pozůstalosti H. Leichtentritt, O. Kade, R. Batka aj.; Brahms Wiener Erfolge, Deutsche Rundschau 7, 1876, s. 141n. – Kompozice: klavírní skladby, písně vyd. většinou ve Vídni 1852–76, nepublikovaná Missa solemnis několikrát provedena v Praze; Symfonie č. 1 (uvedena v Praze 1852), opera Břetislav a Jitka (česky, zachována předehra), scénická hudba (mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby.

L: A. W. A., Autobiografi e, in: Dalibor 27, 1905, s. 114n.; G. Adler, A. W. A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě, in: Sborník prací k poctě 75. narozenin akademika V. Vojtíška, AUC Phil. et hist. II, 1958, s. 131n.; P. Vít, A. W. A. und sein Kompositionsschaffen, in: SPFFBU 24 (řada hudebněvědná C 10), 1975, s. 49n.; N. Tschulik, A. W. A. als Musikkritiker. Zum 100. Todestag des prominenten Musikwissenschaftlers, in: Österr. Musikzeitschrift 31, 1976, s. 222n.; D. Harrán, Burney and Ambros as Editors of Josquin’s Music, in: Josquin des Prez. Proceedings of the International Josquin Festival – Conference, Wrocław 1977, s. 148n.; N. Tschulik, A. W. A. und das Wagner-Problem, Studien zur Musikwissenschaft 29, 1978, s. 155n.; B. u. E. Lomnäs, D. Strauß, Auf der Suche nach der poetischen Zeit (Der Prager Davidsbund), Bd. 1–2, Saarbrücken 1999 (soupis článků v časopisech); RSN 1, s. 171; OSN 2, s. 92; NDB 1, s. 243; Pazdírek 1, s. 11; Riemann 1, s. 37; ÖBL 1, s. 17; MGG 1, s. 583n. (soupis díla a literatury); Grove 1, s. 312; HS 1, s. 25; LDM 1, s. 88n.

Vlasta Reittererová, Hubert Reitterer