AMBROS August Wilhelm 17.11.1816-28.6.1876: Porovnání verzí
Řádka 29: | Řádka 29: | ||
R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali | R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali | ||
podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod | podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod | ||
− | krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus) | + | krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus). |
+ | |||
Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy | Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy | ||
získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se | získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se | ||
zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem | zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem | ||
− | pražského německého listu Bohemia, vídeňských Abendpost, | + | pražského německého listu ''Bohemia'', vídeňských ''Abendpost'', |
− | Neue Freie Presse, časopisu Neue Zeitschrift für Musik, | + | ''Neue'' ''Freie'' ''Presse'', časopisu ''Neue'' ''Zeitschrift'' ''für'' ''Musik'', |
založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např. | založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např. | ||
− | Dalibor). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře | + | ''Dalibor''). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře |
a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské | a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské | ||
univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální | univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální | ||
Řádka 50: | Řádka 51: | ||
mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto | mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto | ||
smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické | smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické | ||
− | estetiky. A. spis Die Grenzen der Musik und Poesie | + | estetiky. A. spis ''Die Grenzen'' ''der Musik'' ''und Poesie'' |
− | (1856) je reakcí na Hanslickovo dílo Vom Musikalisch-Schönen | + | (1856) je reakcí na Hanslickovo dílo ''Vom'' ''Musikalisch-Schönen'' |
(1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení | (1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení | ||
− | Tannhäusera a Lohengrina uznával Wagnera za epochální | + | ''Tannhäusera'' a ''Lohengrina'' uznával Wagnera za epochální |
zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka | zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka | ||
a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se | a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se | ||
Řádka 81: | Řádka 82: | ||
(mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby. | (mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby. | ||
− | '''L:''' A. W. A., | + | '''L:''' A. W. A., Autobiografie, in: Dalibor 27, 1905, s. 114n.; G. Adler, A. W. |
A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical | A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical | ||
thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě, | thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě, |
Verze z 10. 3. 2016, 13:05
August Wilhelm AMBROS | |
Narození | 17.11.1816 |
---|---|
Místo narození | Mýto u Rokycan |
Úmrtí | 28.6.1876 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání |
73- Uměnovědec nebo historik umění 77- Hudební skladatel 44- Právník 68- Redaktor nebo žurnalista |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39203 |
AMBROS, August Wilhelm, * 17. 11. 1816 Mýto u Rokycan, † 28. 6. 1876 Vídeň (Rakousko), hudební vědec, pedagog
Syn poštmistra, matka byla sestrou významného vídeňského hudebního historika R. G. von Kiesewettera (1775–1850). Vyrůstal v dvojjazyčném prostředí, na přání otcovo vystudoval práva (JUDr. 1839). Nastoupil místo úředníka na pražském fiskálním úřadu (1840) a 1853 se stal státním návladním. Současně studoval hudbu u Friedricha D. Webera (1766–1840), prvního ředitele pražské konzervatoře, a u J. F. Kittla (1806–1868). Dále jej ovlivnili mj. V. J. Tomášek, H. Seeling a J. Schulhoff . Významné bylo osobní i umělecké přátelství s E. Hanslickem, s nímž se pracovně setkával i při svém pozdějším vídeňském působení. Oba byli silně ovlivněni R. Schumannem (jako budoucí hudební kritikové vystupovali podle vzoru Schumannova spolku Davidovců pod krycími jmény: A. jako Flamin, Hanslick jako Renatus).
Své zájmy dělil A. mezi hudbu a výtvarné umění, jehož základy získal od Josepha von Führicha (1800–1876), který se zdržoval v letech 1829–34 v Praze. A. byl kritickým přispěvatelem pražského německého listu Bohemia, vídeňských Abendpost, Neue Freie Presse, časopisu Neue Zeitschrift für Musik, založeného R. Schumannem, i českých hudebních listů (např. Dalibor). Od 1852 byl členem ředitelství pražské konzervatoře a 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské univerzity. Přednášel dějiny církevní hudby, vývoj instrumentální hudby 17. a 18. století a nauku o hudebních formách. Samostatné přednášky věnoval Ch. W. Gluckovi, W. A. Mozartovi, L. van Beethovenovi. 1871 byl povolán (spíše formálně) do Vídně na ministerstvo justice; vedl také umělecká a historická studia korunního prince Rudolfa. Učil rovněž na vídeňské konzervatoři.
Stal se zakladatelem moderního hudebně-historického bádání. Podle názorové orientace stál uprostřed estetického střetu mezi tzv. wagneriány a představiteli konzervativního směru, mezi zastánci formalistické a výrazové estetiky. V tomto smyslu se názorově rozešel s E. Hanslickem, tvůrcem formalistické estetiky. A. spis Die Grenzen der Musik und Poesie (1856) je reakcí na Hanslickovo dílo Vom Musikalisch-Schönen (1854). Především pod vlivem mladistvého zážitku z představení Tannhäusera a Lohengrina uznával Wagnera za epochální zjev, v dramatickém oboru stavěl však A. výše Glucka a Mozarta (otevření Wagnerova divadla v Bayreuthu 1876 se už nedožil). Jeho literární styl byl označován za duchaplný, s příměsí vtipu a ironie. Jeho zaměření překračující hudebně- -historickou specializaci mu umožňovalo pokusit se formulovat vztah hudby k ostatním uměleckým druhům, především k architektuře, přičemž podcenil trvalou proměnlivost hudebního myšlení a recepci hudby společností. Jeho vlastní skladby bez zvláštního originálního přínosu představují stylový přechod mezi klasicismem a romantismem.
D: Die Grenzen der Musik und Poesie, eine Studie zur Ästhetik der Tonkunst, 2. sv., Leipzig 1856, 2. vyd. tamtéž 1872, reprint Hildesheim 1976; Das Conservatorium zu Prag. Eine Denkschrift bei Gelegenheit der fünfziger Jubelfeier der Gründung, 1858 (pojato do publikace Das Konservatorium in Prag, ed. J. Branberger, 1911); Culturhistorische Bilder aus dem Musikleben der Gegenwart, Leipzig 1860; Bunte Blätter. Skizzen und Studien für Freunde der Musik und bildenden Kunst, 1872–74, reprint Hildesheim 1987; Geschichte der Musik, 1–3, Wrocław 1862–68, 4. svazek dokončil G. Nottebohm a C. F. Becker, Leipzig 1878, v pěti svazcích 1887, reprint 1968; řadu A. prací vydali z pozůstalosti H. Leichtentritt, O. Kade, R. Batka aj.; Brahms Wiener Erfolge, Deutsche Rundschau 7, 1876, s. 141n. – Kompozice: klavírní skladby, písně vyd. většinou ve Vídni 1852–76, nepublikovaná Missa solemnis několikrát provedena v Praze; Symfonie č. 1 (uvedena v Praze 1852), opera Břetislav a Jitka (česky, zachována předehra), scénická hudba (mj. Shakespeare Othello – ztraceno), komorní skladby.
L: A. W. A., Autobiografie, in: Dalibor 27, 1905, s. 114n.; G. Adler, A. W. A., NÖB 7, s. 33n.; O. Ph. Naegele (diss.), A. W. A., his historical and critical thought, 2 sv., New York 1955; M. Očadlík, A. W. A. na pražské univerzitě, in: Sborník prací k poctě 75. narozenin akademika V. Vojtíška, AUC Phil. et hist. II, 1958, s. 131n.; P. Vít, A. W. A. und sein Kompositionsschaffen, in: SPFFBU 24 (řada hudebněvědná C 10), 1975, s. 49n.; N. Tschulik, A. W. A. als Musikkritiker. Zum 100. Todestag des prominenten Musikwissenschaftlers, in: Österr. Musikzeitschrift 31, 1976, s. 222n.; D. Harrán, Burney and Ambros as Editors of Josquin’s Music, in: Josquin des Prez. Proceedings of the International Josquin Festival – Conference, Wrocław 1977, s. 148n.; N. Tschulik, A. W. A. und das Wagner-Problem, Studien zur Musikwissenschaft 29, 1978, s. 155n.; B. u. E. Lomnäs, D. Strauß, Auf der Suche nach der poetischen Zeit (Der Prager Davidsbund), Bd. 1–2, Saarbrücken 1999 (soupis článků v časopisech); RSN 1, s. 171; OSN 2, s. 92; NDB 1, s. 243; Pazdírek 1, s. 11; Riemann 1, s. 37; ÖBL 1, s. 17; MGG 1, s. 583n. (soupis díla a literatury); Grove 1, s. 312; HS 1, s. 25; LDM 1, s. 88n.
Vlasta Reittererová, Hubert Reitterer