Biografický slovník
AMERLINGOVÁ Františka Svatava 2.9.1812-5.10.1887: Porovnání verzí
(AMERLINGOVÁ_Františka_Svatava_2.9.1812-5.10.1887) |
|||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''AMERLINGOVÁ, Františka Svatava (roz. Michalovicová),''' ''* 2. 9. 1812 Plzeň, † 5. 10. 1887 Praha, pedagožka, filantropka'' | |
| + | |||
| + | Dcera plzeňského měšťana, kupce Františka Michalovice | ||
| + | a Františky, rozené Kullerové. Od 1847 manželka význačného | ||
| + | českého vlastence, lékaře Karla Slavoje A. (1807–1884). Rodiče | ||
| + | jí umožnili získat soukromým studiem na tehdejší dobu | ||
| + | nadprůměrné vzdělání. Kromě všeobecných znalostí ovládala | ||
| + | vedle češtiny a němčiny také latinu a francouzštinu. Po otcově | ||
| + | smrti se rodina přestěhovala do Prahy. Zde se A. stala vychovatelkou | ||
| + | dětí kovolijce Mencla, který působil v známém, | ||
| + | univerzálně koncipovaném českém učilišti Budeč. Tam pořádal | ||
| + | K. S. Amerling vzdělávací přednášky pro ženy a A. s ním | ||
| + | brzy úzce spolupracovala. 1845 převzala po B. Rajské (1817 | ||
| + | až 1852) vedení budečského dívčího ústavu, 1847 získala | ||
| + | učitelskou aprobaci a stala se jeho ředitelkou. Ústav vedla i po | ||
| + | zániku Budče (1848) až do 1870. Kromě pedagogické činnosti | ||
| + | působila A. také v několika ženských spolcích. Koncem | ||
| + | 40. let byla ve výboru Spolku Sestry Slovanské, resp. v jeho | ||
| + | frakci vedené H. Wiśniovskou-Zapovou (1825–1856). Mezi | ||
| + | 1865–67 vznikl z popudu A. Spolek sv. Anny, v němž zastávala | ||
| + | až do své smrti funkci jednatelky. Při tomto spolku byl | ||
| + | zřízen počátkem 70. let ústav pro slabomyslné děti – Ernestinum. | ||
| + | A. se stala jeho ředitelkou a její muž vykonával lékařský | ||
| + | dozor. Byla také dlouholetou členkou Ženského výrobního | ||
| + | spolku českého (založen 1871). Přes všechny zásluhy, zejména | ||
| + | o rozvoj dívčího vzdělávání a širokou filantropickou činnost, | ||
| + | zemřela (stejně jako její manžel) českou společností neoblíbena | ||
| + | a nedoceněna. Pochována byla v rodinném hrobě na Budči (obec Zákolany u Kladna). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' F. S. A. Životopisná vzpomínka Terézy Novákové, in: Domácí hospodyně, | ||
| + | 1887, č. 22, s. 173n., č. 23, s. 181n., č. 24, s. 189n.; KSN 1, s. 169; V. Kučerová, | ||
| + | K historii ženského hnutí v Čechách. Amerlingova éra, 1914; | ||
| + | K. Čondl, Sto let Amerlingova Budče, in.: Věstník pedagogický, 1942, | ||
| + | s. 339n.; LČL 1, s. 59n.; V. Macura, Příběh encyklopedie dam, in: Tvar 5, 5. | ||
| + | 3. 1998; E. Hoffmannová, K. S. Amerling, 1982, s. 65n. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA Plzeň, Sbírka matrik, fara Plzeň, matrika narozených Plzeň-město | ||
| + | 1810–26, kn. č. 8. | ||
| + | |||
| + | Jana Brabencová | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:66- Mecenáš]] | [[Kategorie:66- Mecenáš]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1812]] | [[Kategorie:1812]] | ||
[[Kategorie:Plzeň]] | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 4. 2. 2016, 13:23
| Františka Svatava AMERLINGOVÁ | |
 | |
| Narození | 2.9.1812 |
|---|---|
| Místo narození | Plzeň |
| Úmrtí | 5.10.1887 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
66- Mecenáš 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39262 |
AMERLINGOVÁ, Františka Svatava (roz. Michalovicová), * 2. 9. 1812 Plzeň, † 5. 10. 1887 Praha, pedagožka, filantropka
Dcera plzeňského měšťana, kupce Františka Michalovice a Františky, rozené Kullerové. Od 1847 manželka význačného českého vlastence, lékaře Karla Slavoje A. (1807–1884). Rodiče jí umožnili získat soukromým studiem na tehdejší dobu nadprůměrné vzdělání. Kromě všeobecných znalostí ovládala vedle češtiny a němčiny také latinu a francouzštinu. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Prahy. Zde se A. stala vychovatelkou dětí kovolijce Mencla, který působil v známém, univerzálně koncipovaném českém učilišti Budeč. Tam pořádal K. S. Amerling vzdělávací přednášky pro ženy a A. s ním brzy úzce spolupracovala. 1845 převzala po B. Rajské (1817 až 1852) vedení budečského dívčího ústavu, 1847 získala učitelskou aprobaci a stala se jeho ředitelkou. Ústav vedla i po zániku Budče (1848) až do 1870. Kromě pedagogické činnosti působila A. také v několika ženských spolcích. Koncem 40. let byla ve výboru Spolku Sestry Slovanské, resp. v jeho frakci vedené H. Wiśniovskou-Zapovou (1825–1856). Mezi 1865–67 vznikl z popudu A. Spolek sv. Anny, v němž zastávala až do své smrti funkci jednatelky. Při tomto spolku byl zřízen počátkem 70. let ústav pro slabomyslné děti – Ernestinum. A. se stala jeho ředitelkou a její muž vykonával lékařský dozor. Byla také dlouholetou členkou Ženského výrobního spolku českého (založen 1871). Přes všechny zásluhy, zejména o rozvoj dívčího vzdělávání a širokou filantropickou činnost, zemřela (stejně jako její manžel) českou společností neoblíbena a nedoceněna. Pochována byla v rodinném hrobě na Budči (obec Zákolany u Kladna).
L: F. S. A. Životopisná vzpomínka Terézy Novákové, in: Domácí hospodyně, 1887, č. 22, s. 173n., č. 23, s. 181n., č. 24, s. 189n.; KSN 1, s. 169; V. Kučerová, K historii ženského hnutí v Čechách. Amerlingova éra, 1914; K. Čondl, Sto let Amerlingova Budče, in.: Věstník pedagogický, 1942, s. 339n.; LČL 1, s. 59n.; V. Macura, Příběh encyklopedie dam, in: Tvar 5, 5. 3. 1998; E. Hoffmannová, K. S. Amerling, 1982, s. 65n.
P: SOA Plzeň, Sbírka matrik, fara Plzeň, matrika narozených Plzeň-město 1810–26, kn. č. 8.
Jana Brabencová
