Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky AMERLING Karel Slavoj 18.9.1807-2.11.1884

{{Infobox - osoba
| jméno = Karel Slavoj AMERLING
| obrázek = Amerling Karel Slavoj portret.JPG
| datum narození = 18.9.1807
| místo narození = Klatovy
| datum úmrtí = 2.11.1884
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
56- Filozof
15- Lékaři
61- Pedagog
62- Osvětový nebo veřejný činitel
18- Představitel přírodních věd
63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista

| jiná jména = 
}}

'''AMERLING, Karel Slavoj,''' ''* 18. 9. 1807 Klatovy, † 2. 11. 1884 Praha, lékař, pedagog, spisovatel''

Pocházel z rodiny majitele zájezdního hostince v Klatovech;
do jedenácti let byl vychováván v Chudenicích u rodičů matky,
rozené Jelínkové. Již za doby studia na klatovském gymnáziu
patřil k premiantům. Zajímal se o francouzštinu, angličtinu
a hebrejštinu. Dvouletá filozofická studia absolvoval
na univerzitě ve Vídni 1826–28, uvažoval o dráze kněze a zajímal
se o přírodní vědy (zejména jej zaujaly botanické přednášky
prof. J. F. Jacquina). Přesto začal 1828 studovat na lékařské
fakultě pražské univerzity. Zakončil ji 1836 doktorátem
medicíny na základě disertace věnované krystalografickým
soustavám. 1834 po prvním rigorózu se stal asistentem
J. S. Presla pro obor speciální přírodovědy. Presl jej ovlivnil
nejen po odborné stránce, ale získal i pro českou vlasteneckou
společnost, publicistiku a popularizaci vědy v češtině.

Záhy se u A. projevily organizátorské a encyklopedické sklony.
1837–44 založil a organizoval skupinu vlastenců, tzv.
Stálců, jejíž členové měli vydávat a odebírat české přírodovědné
knihy a šířit je. K jeho záměru se připojilo přes dvě stě
osob, mj. F. Palacký, P. J. Šafařík, J. K. Tyl a mnoho nemajetných
studentů. Tento podnik se důvěřivému A. nezdařil.
1837 se A. ujal rovněž českých přednášek o lučbě (chemii),
mechanice, fyzice a přírodopisu, které uveřejnil později v časopisu
''Promyslný'' ''posel''. Přednášky pořádala pro řemeslníky
Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách v nedělní škole u sv. Havla a později v Klementinu. A. toužil po dráze vysokoškolského
profesora, ale 1838 se stal tajemníkem a správcem
sbírek přírodovědce a zakladatele Národního muzea hraběte
Kašpara Šternberka a od 1840 působil jako praktický
lékař.

A. činnost lze rozdělit do čtyř hlavních oblastí: pedagogické,
přírodovědné, filozofické a lékařské. Na konci 30. let 19. století
začal uskutečňovat svůj velkorysý plán na vybudování
českého vzdělávacího ústavu Budeč – pansofického učiliště
podle Komenského vzoru. Název zvolil podle Budče u Zákolan
(kde se podle tradice nalézala na počátku 10. století první
škola v Čechách, kterou navštěvoval i sv. Václav). Ústav chtěl
spojit všeobecné vzdělání s odborným, včetně technického
a lékařského. Vybudování Budče podpořila i některá vlivná
šlechta (např. hrabě L. Thun). 1841 zakoupil A. pozemek
v Praze na rohu ulic Žitné a V Tůních; 1842 byl položen základní
kámen a začala se stavět třípodlažní budova s učebnami,
laboratořemi, dílnami a dřevěnou věží s meteorologickou
stanicí a hvězdárnou. Jedno patro zabírala nemocnice, v níž
se léčilo přírodními metodami, tj. především zábaly a dietou.
K výuce sloužila i zahrada. Ústav zahájil činnost v nedostavěné
budově, A. sem přenesl přednášky pro řemeslníky. Vlastenecká
a panslovanská orientace Budče, která chtěla česky
vychovávat učitele, vzdělávat řemeslníky a poskytovat vyšší
vzdělání i českým paním a dívkám, pro jejichž vzdělání měl
A. velké porozumění (pomáhala mu B. Rajská), vadila vládním
místům. Kvůli rozličným sporům a dluhům tento projekt
předbíhající dobu o mnoho desetiletí ve 2. polovině roku
1847 zkrachoval. Zadluženou budovu převzal hlavní věřitel
hrabě L. Thun a dal ji přeměnit na činžovní dům. A. vzdělavatelské
a vědecké plány podporovala manželka Františka
Svatava A., roz. Michalovicová (1812–1887), která v Budči
vedla výuku žen. 1844 získal A. na jeden semestr povolení
mimořádných přednášek pro ženy i na lékařské fakultě
z praktické chemie, fyziky, dietetiky, zdravotnictví a výchovy
dětí. V červenci 1848 byl vyšetřován a tři týdny vězněn pro
podezření z organizace tajného spiknutí. Byl zproštěn obžaloby,
přesto však pozbyl důvěru svých šlechtických podporovatelů.
1848–68 působil jako ředitel první vzorné české
hlavní školy v Panské ulici, při níž později vznikl učitelský
ústav nazývaný rovněž Budeč. Snažil se pokračovat ve svých
idejích a vydával pedagogický časopis ''Posel z'' ''Budče'' (1848 až
1851). Vychoval na 1 200 učitelů, jen málo z nich ho ale
následovalo.

1870 se soukromý charitativní Spolek paní sv. Anny, v němž
byla A. manželka jednatelkou, rozhodl zřídit pod jeho vedením
Ernestinum, ústav pro péči o slabomyslné děti a jejich
výchovu, první svého druhu v Evropě (1871–1884). Ústav
sídlil nejprve na Novém Městě v Kateřinské ulici, od 1872
pak ve Šternberském paláci na Hradčanech. A. se snažil uplatňovat
zásady názorného vyučování a vhodným léčebným,
výchovným a pracovním režimem umožnit chovancům po
čtrnáctém roce věku zapojit se do jednoduché pracovní činnosti.

Na sklonku 50. let A. zaujala tzv. přírodní ekonomie (fyziokracie),
přispívající prohlubováním znalostí přírodních věd
k rozkvětu národního hospodářství. Fyziokratické ideály
propagoval 1862 na sjezdu německých přírodozpytců a lékařů
v Karlových Varech. V Praze založil 1869 Fyziokratickou
společnost. Chtěl vybudovat Fyziokrateum, kde by se soustředila
činnost společnosti, její sbírky a knihovny.

Přírodovědecké práce A. měly různorodý charakter a byly
ovlivněny filozofickými díly L. Okena. Zprvu se pokoušel
zpracovat některá významnější témata, a to přístupem, jejž lze
chápat jako socioantropologický, jak ukazuje jeho stať ''Člověk,''
''veliká'' ''pohádka'' (1840), nebo knihy ''Přírodněna'' ''česká'' či ''Zvířena''
''česká.'' Později byla významná A. pozorování přírody, kde si
všímal zejména vztahů mezi organismy a prostředím, a předjímal
v nich postupy pozdější ekologie. Závěry publikoval
německy od 50. let v časopisu ''Lotos'' a shrnul je do sborníku
''Gesammelte'' ''Aufsätze''.

V antropologii zastával A. humanistické stanovisko, trval na
tom, že lidstvo představuje jediný druh a odmítal vědce upírající
lidskou hodnotu různým rasám. Zároveň patřil k průkopníkům
genetického a typologického výzkumu člověka.
Jako následovník jednoho z proudů naturfilozofie oceňoval
kvantitativní metodiku ve výzkumu přírodních jevů, omezoval
ji na aposteriorní interpretace, což vedlo k posílení spekulativního
momentu v jeho díle.

Jako filozof navazoval na J. A. Komenského a L. Okena, F. W.
J. Schellinga, G. W. F. Hegela a J. F. Herbarta. Postupem
doby stále více do jeho díla vstupovala teologická problematika:
od jednotlivých osob Nejsvětější Trojice se odvíjely A.
úvahy o vesmíru a metodách jeho poznání. Svědčí o tom
A. poslední velké filozofické dílo ''Der'' ''Gott des'' ''Christenthums''
(1880) vydané pod pseudonymem Justus Rei.

Neobyčejně bohatá publikační činnost vypovídá o šíři A. zájmů,
ale mnoho příspěvků zůstalo jen v rukopise. Ani renesanční
rozpětí zájmů a fanatické zanícení neumožnily A. věnovat
se na příslušné úrovni všem oborům, které ho zaujaly.
Vytvářel vlastní terminologii, neologismy, kterými chtěl nahradit
cizojazyčné pojmy (postupoval radikálněji než např.
J. S. Presl), jimž prostý čtenář a posluchač nemohl rozumět.
Odpor společnosti vůči A. jazykovému novotářství přispíval
od 50. let k jeho rozchodu s většinou českých vědců. Racionální
a originální myšlenky a postřehy smísil A. s mlhavými
pseudovědeckými teoriemi, nepochopitelnými už současníkům,
natož dnešním čtenářům.

Od 1838 byl členem KČSN, od 1868 Leopoldo-Karolinské
přírodovědecké akademie v Drážďanech, čestným členem
Spolku lékařů českých. V literatuře používal pseudonym
Strnad Klatovský.

A. byl, stejně jako jeho manželka, pochován podle svého
přání na Budči (obec Zákolany u Kladna). Pamětní desku má na rodném domě v Klatovech a na budově první české hlavní
školy v Panské ulici v Praze.

'''D:''' bibliografie in: E. Hoffmannová, K. S. A., 1982, a SČF, s. 14; nejdůležitější
monografie: Květomluva, 1833; Synopsis crystallographiae, 1836 (disertace);
Knížka o hmyzech, 1836; Lučba čili chemie řemeslní, 1840; Lučba
čili chemie řemeslná zkusná; Lučební základní hospodářství a řemeslnictví,
I. Lučba minerální, 1851; dtto II. Lučba organická, 1854 (nedokončeno);
Příruční knížka pro sběratele přírodnin, 1849; Jedovaté rostliny v Čechách,
na Moravě, v Slezsku a na Slovensku, 1851; Přírodněna česká, 1851; Orbis
pictus čili Svět v obrazích, 1852; Fauna čili zvířena česká, 1852; Gesammelte
Aufsätze aus dem Gebiete der Naturökonomie und Physiokratie, 1868;
Die Orientierungslehre (Diasophia), 1874; Essentielní či podstatné vychování
člověka, 1875; Der Gott des Christenthums als Gegenstand streng
wissenschaftlicher Forschung, 1880; Die Idiotenanstalt des Sct. Anna
Frauen-Vereines in Prag, 1883.

'''L:''' ČLČ 23, 1884, s. 729n. 774n., 123, 1984, s. 1384n., 126, 1987, s. 1421;
OSN 2, s. 151n.; Osvěta 15, 1885, s. 385n.; J. V. Jahn, K. S. A., 1893;
O. Matoušek, Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, 1934, s. 56n.; M. Novotný
ed., Pedagogické dědictví K. S. A. Výbor z korespondence, 1960;
V. Spěváček, K. S. A., 1962; J. Majer, A. Societas physiocratica, in: Zprávy
Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd 24–25, 1966,
s. 98n., 26, s. 4n.; E. Hoffmannová, K. S. A., 1982; passim; LČL 1, s. 59n.;
SČF, s. 13n.; Z. Koleška, Společnost pro fysiokracii v Čechách a činnost její
entomologické sekce, in: DVT 32, 1999, s. 81n.; J. Ludvová, Česká hudební
teorie 1750–1850, in: Studie ČSAV 23, 1985, passim.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/242176 Bibliografie dějin Českých zemí]


Ludmila Hlaváčková, Jan Janko

[[Kategorie:A]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:56- Filozof]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:62- Osvětový nebo veřejný činitel]]
[[Kategorie:18- Představitel přírodních věd]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:1807]]
[[Kategorie:Klatovy]]
[[Kategorie:1884]]
[[Kategorie:Praha]]

<gallery>
Amerling Karel Slavoj hrob.jpg|Hrob Karla Slavoje Amerlinga a jeho ženy Františky Svatavy Amerlingové v Budči
</gallery>