Biografický slovník
AMORTOVÁ Světla 7.1.1911-14.3.1985: Porovnání verzí
(AMORTOVÁ_Světla_7.1.1911-14.3.1985) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.1.1911 | | datum narození = 7.1.1911 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Dobromilice u Prostějova |
| datum úmrtí = 14.3.1985 | | datum úmrtí = 14.3.1985 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''AMORTOVÁ, Světla,''' ''* 7. 1. 1911 Dobromilice u Prostějova, † 14. 3. 1985 Praha, herečka'' | ||
| + | |||
| + | Dcera sochaře Vlastimila A. (1880–1950). První angažmá | ||
| + | získala v pražském divadle Uranie, pak působila na několika | ||
| + | dalších scénách. Významnou možnost hereckého růstu získala | ||
| + | jako členka Slovenského Národního divadla v Bratislavě | ||
| + | (1932–35), kde k jejím rolím patřila Julie v Shakespearově | ||
| + | dramatu Romeo a Julie a titulní role v Shawově hře Sv. Jana. | ||
| + | Pro své levicové zaměření byla za 2. světové války 1944 zatčena. | ||
| + | Po válce působila v Divadle 5. května, kde hrála mj. Gertrudu | ||
| + | (W. Shakespeare, Hamlet), Agátu (N. V. Gogol, Ženitba). | ||
| + | 1951–80 našla jako členka Divadla na Vinohradech | ||
| + | v charakterních rolích nejvlastnější prostor pro svůj herecký | ||
| + | projev. Vytvořila titulní roli Vassy Železnovové v Gorkého | ||
| + | stejnojmenném dramatu, Natašu (F. M. Dostojevskij, Zločin | ||
| + | a trest), Buryjovku (G. Preissová, Její pastorkyňa) a dále i řadu | ||
| + | rázovitých žen z lidu. Navazovala na tradici psychologického | ||
| + | herectví a rozvíjela ho svou schopností zobecňovat. Vynikla | ||
| + | zejména v titulní roli hry J. Patricka Podivná paní Savegeová. | ||
| + | Společně s manželem hercem Karlem Beníškem (1908–1975) | ||
| + | zasáhla i do rozvoje českého rozhlasového herectví, hrála rovněž | ||
| + | ve filmu a televizi, působila jako pedagožka na pražské | ||
| + | DAMU. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' V. Mikolášek, Kdybych měla deset životů, in: Scéna 1977, č. 22–33, | ||
| + | s. 13. | ||
| + | |||
| + | Alice Dubská | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1911]] | [[Kategorie:1911]] | ||
| + | [[Kategorie:Dobromilice]] | ||
[[Kategorie:1985]] | [[Kategorie:1985]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 4. 2. 2016, 14:17
| Světla AMORTOVÁ | |
 | |
| Narození | 7.1.1911 |
|---|---|
| Místo narození | Dobromilice u Prostějova |
| Úmrtí | 14.3.1985 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39279 |
AMORTOVÁ, Světla, * 7. 1. 1911 Dobromilice u Prostějova, † 14. 3. 1985 Praha, herečka
Dcera sochaře Vlastimila A. (1880–1950). První angažmá získala v pražském divadle Uranie, pak působila na několika dalších scénách. Významnou možnost hereckého růstu získala jako členka Slovenského Národního divadla v Bratislavě (1932–35), kde k jejím rolím patřila Julie v Shakespearově dramatu Romeo a Julie a titulní role v Shawově hře Sv. Jana. Pro své levicové zaměření byla za 2. světové války 1944 zatčena. Po válce působila v Divadle 5. května, kde hrála mj. Gertrudu (W. Shakespeare, Hamlet), Agátu (N. V. Gogol, Ženitba). 1951–80 našla jako členka Divadla na Vinohradech v charakterních rolích nejvlastnější prostor pro svůj herecký projev. Vytvořila titulní roli Vassy Železnovové v Gorkého stejnojmenném dramatu, Natašu (F. M. Dostojevskij, Zločin a trest), Buryjovku (G. Preissová, Její pastorkyňa) a dále i řadu rázovitých žen z lidu. Navazovala na tradici psychologického herectví a rozvíjela ho svou schopností zobecňovat. Vynikla zejména v titulní roli hry J. Patricka Podivná paní Savegeová. Společně s manželem hercem Karlem Beníškem (1908–1975) zasáhla i do rozvoje českého rozhlasového herectví, hrála rovněž ve filmu a televizi, působila jako pedagožka na pražské DAMU.
L: V. Mikolášek, Kdybych měla deset životů, in: Scéna 1977, č. 22–33, s. 13.
Alice Dubská
