AMORTOVÁ Světla 7.1.1911-14.3.1985: Porovnání verzí
Řádka 25: | Řádka 25: | ||
v charakterních rolích nejvlastnější prostor pro svůj herecký | v charakterních rolích nejvlastnější prostor pro svůj herecký | ||
projev. Vytvořila titulní roli Vassy Železnovové v Gorkého | projev. Vytvořila titulní roli Vassy Železnovové v Gorkého | ||
− | stejnojmenném dramatu, Natašu (F. M. Dostojevskij, ''Zločin | + | stejnojmenném dramatu, Natašu (F. M. Dostojevskij, ''Zločin'' |
− | a'' ''trest''), Buryjovku (G. Preissová, ''Její'' ''pastorkyňa'') a dále i řadu | + | ''a'' ''trest''), Buryjovku (G. Preissová, ''Její'' ''pastorkyňa'') a dále i řadu |
rázovitých žen z lidu. Navazovala na tradici psychologického | rázovitých žen z lidu. Navazovala na tradici psychologického | ||
herectví a rozvíjela ho svou schopností zobecňovat. Vynikla | herectví a rozvíjela ho svou schopností zobecňovat. Vynikla |
Verze z 11. 3. 2016, 09:42
Světla AMORTOVÁ | |
Narození | 7.1.1911 |
---|---|
Místo narození | Dobromilice u Prostějova |
Úmrtí | 14.3.1985 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39279 |
AMORTOVÁ, Světla, * 7. 1. 1911 Dobromilice u Prostějova, † 14. 3. 1985 Praha, herečka
Dcera sochaře Vlastimila A. (1880–1950). První angažmá získala v pražském divadle Uranie, pak působila na několika dalších scénách. Významnou možnost hereckého růstu získala jako členka Slovenského Národního divadla v Bratislavě (1932–35), kde k jejím rolím patřila Julie v Shakespearově dramatu Romeo a Julie a titulní role v Shawově hře Sv. Jana. Pro své levicové zaměření byla za 2. světové války 1944 zatčena. Po válce působila v Divadle 5. května, kde hrála mj. Gertrudu (W. Shakespeare, Hamlet), Agátu (N. V. Gogol, Ženitba). 1951–80 našla jako členka Divadla na Vinohradech v charakterních rolích nejvlastnější prostor pro svůj herecký projev. Vytvořila titulní roli Vassy Železnovové v Gorkého stejnojmenném dramatu, Natašu (F. M. Dostojevskij, Zločin a trest), Buryjovku (G. Preissová, Její pastorkyňa) a dále i řadu rázovitých žen z lidu. Navazovala na tradici psychologického herectví a rozvíjela ho svou schopností zobecňovat. Vynikla zejména v titulní roli hry J. Patricka Podivná paní Savegeová. Společně s manželem hercem Karlem Beníškem (1908–1975) zasáhla i do rozvoje českého rozhlasového herectví, hrála rovněž ve filmu a televizi, působila jako pedagožka na pražské DAMU.
L: V. Mikolášek, Kdybych měla deset životů, in: Scéna 1977, č. 22–33, s. 13.
Alice Dubská