Biografický slovník
AMORT Vlasta 29.7.1880-29.8.1950: Porovnání verzí
(AMORT_Vlasta_28.7.1880-29.8.1950) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Vlasta AMORT | | jméno = Vlasta AMORT | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 29.7.1880 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Povel (Olomouc) |
| datum úmrtí = 29.8.1950 | | datum úmrtí = 29.8.1950 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 82 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''AMORT, Vlasta''' ''(též Vlastimil, Vlasťa),'' ''* 29. 7. 1880 Povel (Olomouc), † 29. 8. 1950 Praha, sochař, účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Člen rozvětvené umělecké rodiny, syn sochaře Aloise A. | ||
| + | (1842–1912), bratr Václava A. (1891–1967) a bratranec Viléma | ||
| + | A. (1864–1913), otec herečky Světly A. (1911–1985). | ||
| + | Učil se u otce a bratrance. 1909 se oženil v Dobromilicích | ||
| + | u Prostějova s Boženou Horákovou. Od 1911 žil v Moskvě, | ||
| + | kde ho carské úřady pověřovaly významnými sochařskými | ||
| + | pracemi. Zvítězil v soutěži na pomník advokáta N. Plavka | ||
| + | a provedl reliéfy na divadle na Arbatském náměstí. Vytvořil | ||
| + | několik monumentálních soch, jako např. cara Mikuláše, | ||
| + | generála Kornilova a Brusilova a velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče. | ||
| + | 1912 se zúčastnil carských borodinských slavností, | ||
| + | které patrně sám aranžoval. 1914–15 se podílel na organizování | ||
| + | České družiny a navrhl pro ni první prapor starodružiníků | ||
| + | v Moskvě. Po válce pracoval v ateliéru F. Anýže v Praze, | ||
| + | kde vytvořil řadu plastik a 1927 navrhl pomník senátora Em. | ||
| + | Hrubého v Občově u Příbrami. Na výstavě návrhů pro Památník | ||
| + | odboje v Praze na Žižkově (v červnu 1927 v refektáři | ||
| + | Klementina) vystavil ''Jezdeckou'' ''sochu'' ''prezidenta'' ''T. G. Masaryka'', | ||
| + | ''Kozáčky'', ''Jana Žižku'', ''Jezdeckou'' ''šarvátku'', ''Raněného'' ''a Okopy'' | ||
| + | ''České'' ''družiny'' ''roku 1914'' ''v Tarnově''. Za 2. světové války byl | ||
| + | od 1941 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Volné slovo, 8. 9. 1928; OSND 1/1, s. 142; KSN 1, s. 174; P. Dějev, Výtvarníci | ||
| + | legionáři, 1937, s. 52; Toman 1, s. 19; Z. Mazenauer, O hradišťské | ||
| + | sochařské rodině Amortově, in: Zpravodaj města Uherského Hradiště 8, | ||
| + | 1970, č. 12, s. 1n.; G. Čáp, Marginálie ke vzpomínání na rodinu Amortovu, | ||
| + | in: tamtéž 9, 1971, č. 5, s. 14n.; Saur 2, s. 745; SČSVU 1, s. 40. | ||
| + | |||
| + | Gustav Novotný | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
| + | [[Kategorie:Olomouc]] | ||
[[Kategorie:1950]] | [[Kategorie:1950]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 19. 9. 2019, 10:19
| Vlasta AMORT | |
 | |
| Narození | 29.7.1880 |
|---|---|
| Místo narození | Povel (Olomouc) |
| Úmrtí | 29.8.1950 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 82 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39278 |
AMORT, Vlasta (též Vlastimil, Vlasťa), * 29. 7. 1880 Povel (Olomouc), † 29. 8. 1950 Praha, sochař, účastník 1. odboje
Člen rozvětvené umělecké rodiny, syn sochaře Aloise A. (1842–1912), bratr Václava A. (1891–1967) a bratranec Viléma A. (1864–1913), otec herečky Světly A. (1911–1985). Učil se u otce a bratrance. 1909 se oženil v Dobromilicích u Prostějova s Boženou Horákovou. Od 1911 žil v Moskvě, kde ho carské úřady pověřovaly významnými sochařskými pracemi. Zvítězil v soutěži na pomník advokáta N. Plavka a provedl reliéfy na divadle na Arbatském náměstí. Vytvořil několik monumentálních soch, jako např. cara Mikuláše, generála Kornilova a Brusilova a velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče. 1912 se zúčastnil carských borodinských slavností, které patrně sám aranžoval. 1914–15 se podílel na organizování České družiny a navrhl pro ni první prapor starodružiníků v Moskvě. Po válce pracoval v ateliéru F. Anýže v Praze, kde vytvořil řadu plastik a 1927 navrhl pomník senátora Em. Hrubého v Občově u Příbrami. Na výstavě návrhů pro Památník odboje v Praze na Žižkově (v červnu 1927 v refektáři Klementina) vystavil Jezdeckou sochu prezidenta T. G. Masaryka, Kozáčky, Jana Žižku, Jezdeckou šarvátku, Raněného a Okopy České družiny roku 1914 v Tarnově. Za 2. světové války byl od 1941 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen.
L: Volné slovo, 8. 9. 1928; OSND 1/1, s. 142; KSN 1, s. 174; P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 52; Toman 1, s. 19; Z. Mazenauer, O hradišťské sochařské rodině Amortově, in: Zpravodaj města Uherského Hradiště 8, 1970, č. 12, s. 1n.; G. Čáp, Marginálie ke vzpomínání na rodinu Amortovu, in: tamtéž 9, 1971, č. 5, s. 14n.; Saur 2, s. 745; SČSVU 1, s. 40.
Gustav Novotný
