ANČÍK Zdena 10.1.1900-17.9.1972: Porovnání verzí
(ANČÍK_Zdena_10.1.1900-17.9.1972) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.1.1900 | | datum narození = 10.1.1900 | ||
− | | místo narození = Kunovice | + | | místo narození = Kunovice u Uherského Hradiště |
| datum úmrtí = 17.9.1972 | | datum úmrtí = 17.9.1972 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''ANČÍK, Zdena (vl. jm. Ančík, Zdeněk),''' ''* 10. 1. 1900 Kunovice (část obce Uherské Hradiště), † 17. 9. 1972 Praha, novinář, spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny kovozemědělce. Vystudoval klasické gymnázium | ||
+ | v Uherském Hradišti a 1918 ještě během studií narukoval | ||
+ | do Brna. Po maturitě (1921) studoval psychologii a filozofii na Filozofické fakultě UK Praze (1922–27). Krátce | ||
+ | učil na obchodní škole (1926–27), pracoval jako pomocný | ||
+ | číšník ve studentské restauraci Strakovy akademie a jako redaktor. | ||
+ | Patřil k okruhu levicových intelektuálů okolo časopisu | ||
+ | Avantgarda, později se stýkal zejména s bohémskou společností | ||
+ | spisovatele F. Sauera. | ||
+ | |||
+ | Již za studií přispíval do slovenské Pravdy, pak se stal žurnalistou | ||
+ | z povolání v redakci satirického časopisu Trn (1926–31), | ||
+ | listu Rudé právo (1928–29) a časopisu Avantgarda. V době | ||
+ | bez stálého zaměstnání (1931–34) žil v trampské chatě na | ||
+ | Sázavě a psal povídky, příležitostně přispíval do levicových | ||
+ | periodik a spolupracoval s režisérem V. Wassermanem na filmových | ||
+ | libretech. Později se přestěhoval na Moravu, 1934–37 | ||
+ | pracoval v redakci brněnského deníku Moravské slovo a vykonával | ||
+ | funkci jednatele brněnské pobočky Syndikátu československých | ||
+ | novinářů. 1938 opět ztratil zaměstnání a odstěhoval | ||
+ | se k bratrovi do Podunajských Biskupic u Bratislavy. | ||
+ | |||
+ | Za okupace navázal styky s odbojem, od října 1939 organizoval | ||
+ | přechody politických uprchlíků přes slovensko-maďarské | ||
+ | hranice. Sám odešel v únoru 1940 do Francie, kde se přihlásil | ||
+ | do armády. Po porážce Francie přesídlil do Velké Británie | ||
+ | a stal se redaktorem deníku československé armády Naše noviny | ||
+ | (1941–45). Vedl jejich kulturní rubriku, psal reportáže | ||
+ | a humoristické prózy. Podílel se i na vysílání Svobodné Evropy | ||
+ | (1943–44), pak byl přidělen do Drtinovy kanceláře na | ||
+ | ministerstvo zahraničí. 1945–56 působil na ministerstvu informací | ||
+ | a podílel se mj. jako člen tzv. Akčního výboru Národní | ||
+ | fronty na práci očistné komise Svazu československých | ||
+ | novinářů a obnovil členství v KSČ. 1956–61 pracoval na | ||
+ | Úřadu předsednictva vlády a krátce na ministerstvu kultury. | ||
+ | Stále publikoval a 1946–51 se stal šéfredaktorem časopisu | ||
+ | Dikobraz. Těžištěm A. tvůrčí činnosti byla žurnalistika. Širší | ||
+ | ohlas měly jeho válečné povídky. 1953 se stal jedním z editorů | ||
+ | Spisů J. Haška, jehož dílu se od té doby soustavně věnoval. | ||
+ | Užíval pseudonym Jean Lafécouv. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Scvrk se nám cvrk a jiné povídky, Londýn 1944 – rozšířeno pod titulem | ||
+ | Naši v Anglii, 1946; O životě Jaroslava Haška, 1953; LČL 1, s. 64 (kde | ||
+ | další bibliografie). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' LČL 1, s. 63n.; rp (R. Pytlík), Zemřel Z. A., in: ČL, 1973, s. 213n. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA PNP Praha. | ||
+ | |||
+ | Petr Šámal | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | [[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1900]] | [[Kategorie:1900]] | ||
[[Kategorie:Kunovice]] | [[Kategorie:Kunovice]] | ||
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 4. 2. 2016, 13:33
Zdena ANČÍK | |
Narození | 10.1.1900 |
---|---|
Místo narození | Kunovice u Uherského Hradiště |
Úmrtí | 17.9.1972 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 67- Nakladatel nebo vydavatel 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39288 |
ANČÍK, Zdena (vl. jm. Ančík, Zdeněk), * 10. 1. 1900 Kunovice (část obce Uherské Hradiště), † 17. 9. 1972 Praha, novinář, spisovatel
Pocházel z rodiny kovozemědělce. Vystudoval klasické gymnázium v Uherském Hradišti a 1918 ještě během studií narukoval do Brna. Po maturitě (1921) studoval psychologii a filozofii na Filozofické fakultě UK Praze (1922–27). Krátce učil na obchodní škole (1926–27), pracoval jako pomocný číšník ve studentské restauraci Strakovy akademie a jako redaktor. Patřil k okruhu levicových intelektuálů okolo časopisu Avantgarda, později se stýkal zejména s bohémskou společností spisovatele F. Sauera.
Již za studií přispíval do slovenské Pravdy, pak se stal žurnalistou z povolání v redakci satirického časopisu Trn (1926–31), listu Rudé právo (1928–29) a časopisu Avantgarda. V době bez stálého zaměstnání (1931–34) žil v trampské chatě na Sázavě a psal povídky, příležitostně přispíval do levicových periodik a spolupracoval s režisérem V. Wassermanem na filmových libretech. Později se přestěhoval na Moravu, 1934–37 pracoval v redakci brněnského deníku Moravské slovo a vykonával funkci jednatele brněnské pobočky Syndikátu československých novinářů. 1938 opět ztratil zaměstnání a odstěhoval se k bratrovi do Podunajských Biskupic u Bratislavy.
Za okupace navázal styky s odbojem, od října 1939 organizoval přechody politických uprchlíků přes slovensko-maďarské hranice. Sám odešel v únoru 1940 do Francie, kde se přihlásil do armády. Po porážce Francie přesídlil do Velké Británie a stal se redaktorem deníku československé armády Naše noviny (1941–45). Vedl jejich kulturní rubriku, psal reportáže a humoristické prózy. Podílel se i na vysílání Svobodné Evropy (1943–44), pak byl přidělen do Drtinovy kanceláře na ministerstvo zahraničí. 1945–56 působil na ministerstvu informací a podílel se mj. jako člen tzv. Akčního výboru Národní fronty na práci očistné komise Svazu československých novinářů a obnovil členství v KSČ. 1956–61 pracoval na Úřadu předsednictva vlády a krátce na ministerstvu kultury. Stále publikoval a 1946–51 se stal šéfredaktorem časopisu Dikobraz. Těžištěm A. tvůrčí činnosti byla žurnalistika. Širší ohlas měly jeho válečné povídky. 1953 se stal jedním z editorů Spisů J. Haška, jehož dílu se od té doby soustavně věnoval. Užíval pseudonym Jean Lafécouv.
D: Scvrk se nám cvrk a jiné povídky, Londýn 1944 – rozšířeno pod titulem Naši v Anglii, 1946; O životě Jaroslava Haška, 1953; LČL 1, s. 64 (kde další bibliografie).
L: LČL 1, s. 63n.; rp (R. Pytlík), Zemřel Z. A., in: ČL, 1973, s. 213n.
P: LA PNP Praha.
Petr Šámal