ANČERL Karel 11.4.1908-3.7.1973: Porovnání verzí

Z Personal
(ANČERL_Karel_11.4.1908-3.7.1973)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 11.4.1908
 
| datum narození = 11.4.1908
| místo narození = Tučapy
+
| místo narození = Tučapy u Soběslavi
 
| datum úmrtí = 3.7.1973
 
| datum úmrtí = 3.7.1973
| místo úmrtí = Toronto
+
| místo úmrtí = Toronto (Kanada)
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
77- Hudební skladatel
 
77- Hudební skladatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Karel ANČERL
+
}}
 +
 
 +
'''ANČERL, Karel,''' ''* 11. 4. 1908 Tučapy u Soběslavi, † 3. 7. 1973 Toronto (Kanada), dirigent''
 +
 
 +
Reálné gymnázium v Praze, které nedokončil, navštěvoval
 +
1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu
 +
u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval
 +
1929 Symfonietou. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena
 +
v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery
 +
A. Háby Matka (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent
 +
H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole
 +
u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně
 +
i kompozici (1928 provedena jeho Suita pro čtvrttónový
 +
klavír), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33
 +
byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39
 +
spolupracoval s Československým rozhlasem.
 +
 
 +
Od svých dirigentských začátků se zasazoval o soudobou
 +
tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní
 +
společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu
 +
1933 (F. Bartoš: Suita op. 6), v Praze 1935 (A. Hába: Cesta
 +
života), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: Uspávanky), v Paříži
 +
1937 (A. Hába: Předehra k opeře Nová země) a v Palermu
 +
1949 (M. Kabeláč: Symfonie č. 2).
 +
 
 +
Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně,
 +
kde se podílel na kulturním životě jako dirigent symfonického
 +
orchestru, dále v Osvětimi a Frýdlantu ve Slezsku. Po návratu
 +
se 1945–46 angažoval znovu v Československém rozhlase,
 +
1946–47 jako dirigent pražské Velké opery 5. května,
 +
1947–50 šéf Symfonického orchestru Československého
 +
rozhlasu, 1948–50 profesor na AMU, 1950–68 umělecký
 +
ředitel České filharmonie a od 1956 její šéfdirigent. S Českou
 +
filharmonií nastudoval a provedl velká symfonická díla světového
 +
repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart,
 +
B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg,
 +
R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofj ev), propagoval s osobitým
 +
přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů,
 +
L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč
 +
aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: Requiem,
 +
Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij:
 +
Koncert pro housle, Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím
 +
dirigentem Londýnského filharmonického orchestru.
 +
Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel
 +
Symfonického orchestru v Torontu. A. výjimečné sluchové
 +
dispozice umožňovaly dosáhnout v interpretaci perfektní
 +
souhry a zvukové čistoty. K devizám jeho dirigentského umění
 +
patřila výrazová vřelost a smysl pro stylové pojetí. Zařadil
 +
se k nejlepším světovým dirigentům.
 +
 
 +
'''D:''' kompletní soubor nahrávek, CD Supraphon 2002.
 +
 
 +
'''L:''' V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957; K. Šrom, K.
 +
A., 1968; HS 1, s. 28; ČBS, s. 14; Grove 1, s. 393; Pazdírek 1, s. 13; Tomeš
 +
1, s. 26; S. Urbánková, Divadlo nové doby, 1990, passim; Pejskar 2, s. 71.
 +
 
 +
Vlasta Reittererová
  
== Literatura ==
 
MČE I, 153; MEH, 26; PP, 71; ČSHSOI I, 28; PSN I, 73;  PND, 124; KK I, 45; KSN I, 184; EJ, 18-19; DOH, 146; ČBS, 14; Kalendárium 78, 31; Tomeš I, 26;
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
 
 
[[Kategorie:1908]]
 
[[Kategorie:1908]]
 
[[Kategorie:Tučapy]]
 
[[Kategorie:Tučapy]]
 
[[Kategorie:1973]]
 
[[Kategorie:1973]]
 
[[Kategorie:Toronto]]
 
[[Kategorie:Toronto]]

Verze z 4. 2. 2016, 14:26

Karel ANČERL
Narození 11.4.1908
Místo narození Tučapy u Soběslavi
Úmrtí 3.7.1973
Místo úmrtí Toronto (Kanada)
Povolání

78- Hudební interpret

77- Hudební skladatel

ANČERL, Karel, * 11. 4. 1908 Tučapy u Soběslavi, † 3. 7. 1973 Toronto (Kanada), dirigent

Reálné gymnázium v Praze, které nedokončil, navštěvoval 1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval 1929 Symfonietou. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery A. Háby Matka (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně i kompozici (1928 provedena jeho Suita pro čtvrttónový klavír), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33 byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39 spolupracoval s Československým rozhlasem.

Od svých dirigentských začátků se zasazoval o soudobou tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu 1933 (F. Bartoš: Suita op. 6), v Praze 1935 (A. Hába: Cesta života), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: Uspávanky), v Paříži 1937 (A. Hába: Předehra k opeře Nová země) a v Palermu 1949 (M. Kabeláč: Symfonie č. 2).

Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, kde se podílel na kulturním životě jako dirigent symfonického orchestru, dále v Osvětimi a Frýdlantu ve Slezsku. Po návratu se 1945–46 angažoval znovu v Československém rozhlase, 1946–47 jako dirigent pražské Velké opery 5. května, 1947–50 šéf Symfonického orchestru Československého rozhlasu, 1948–50 profesor na AMU, 1950–68 umělecký ředitel České filharmonie a od 1956 její šéfdirigent. S Českou filharmonií nastudoval a provedl velká symfonická díla světového repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart, B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg, R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofj ev), propagoval s osobitým přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů, L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: Requiem, Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij: Koncert pro housle, Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím dirigentem Londýnského filharmonického orchestru. Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel Symfonického orchestru v Torontu. A. výjimečné sluchové dispozice umožňovaly dosáhnout v interpretaci perfektní souhry a zvukové čistoty. K devizám jeho dirigentského umění patřila výrazová vřelost a smysl pro stylové pojetí. Zařadil se k nejlepším světovým dirigentům.

D: kompletní soubor nahrávek, CD Supraphon 2002.

L: V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957; K. Šrom, K. A., 1968; HS 1, s. 28; ČBS, s. 14; Grove 1, s. 393; Pazdírek 1, s. 13; Tomeš 1, s. 26; S. Urbánková, Divadlo nové doby, 1990, passim; Pejskar 2, s. 71.

Vlasta Reittererová