ANČERL Karel 11.4.1908-3.7.1973: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Karel ANČERL
 
| jméno = Karel ANČERL
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Ancerl Karel portret.jpg
 
| datum narození = 11.4.1908
 
| datum narození = 11.4.1908
 
| místo narození = Tučapy u Soběslavi
 
| místo narození = Tučapy u Soběslavi

Verze z 12. 7. 2017, 16:28

Karel ANČERL
Narození 11.4.1908
Místo narození Tučapy u Soběslavi
Úmrtí 3.7.1973
Místo úmrtí Toronto (Kanada)
Povolání

78- Hudební interpret

77- Hudební skladatel

ANČERL, Karel, * 11. 4. 1908 Tučapy u Soběslavi, † 3. 7. 1973 Toronto (Kanada), dirigent

Reálné gymnázium v Praze, které nedokončil, navštěvoval 1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval 1929 Symfonietou. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery A. Háby Matka (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně i kompozici (1928 provedena jeho Suita pro čtvrttónový klavír), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33 byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39 spolupracoval s Československým rozhlasem.

Od svých dirigentských začátků se zasazoval o soudobou tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu 1933 (F. Bartoš: Suita op. 6), v Praze 1935 (A. Hába: Cesta života), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: Uspávanky), v Paříži 1937 (A. Hába: Předehra k opeře Nová země) a v Palermu 1949 (M. Kabeláč: Symfonie č. 2).

Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, kde se podílel na kulturním životě jako dirigent symfonického orchestru, dále v Osvětimi a Frýdlantu ve Slezsku. Po návratu se 1945–46 angažoval znovu v Československém rozhlase, 1946–47 jako dirigent pražské Velké opery 5. května, 1947–50 šéf Symfonického orchestru Československého rozhlasu, 1948–50 profesor na AMU, 1950–68 umělecký ředitel České filharmonie a od 1956 její šéfdirigent. S Českou filharmonií nastudoval a provedl velká symfonická díla světového repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart, B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg, R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofjev), propagoval s osobitým přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů, L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: Requiem, Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij: Koncert pro housle, Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím dirigentem Londýnského filharmonického orchestru. Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel Symfonického orchestru v Torontu. A. výjimečné sluchové dispozice umožňovaly dosáhnout v interpretaci perfektní souhry a zvukové čistoty. K devizám jeho dirigentského umění patřila výrazová vřelost a smysl pro stylové pojetí. Zařadil se k nejlepším světovým dirigentům.

D: kompletní soubor nahrávek, CD Supraphon 2002.

L: V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957; K. Šrom, K. A., 1968; HS 1, s. 28; ČBS, s. 14; Grove 1, s. 393; Pazdírek 1, s. 13; Tomeš 1, s. 26; S. Urbánková, Divadlo nové doby, 1990, passim; Pejskar 2, s. 71.

Vlasta Reittererová