ANČERL Karel 11.4.1908-3.7.1973: Porovnání verzí

Z Personal
(ANČERL_Karel_11.4.1908-3.7.1973)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Karel ANČERL
 
| jméno = Karel ANČERL
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Ancerl Karel portret.jpg
 
| datum narození = 11.4.1908
 
| datum narození = 11.4.1908
| místo narození = Tučapy
+
| místo narození = Tučapy u Soběslavi
 
| datum úmrtí = 3.7.1973
 
| datum úmrtí = 3.7.1973
| místo úmrtí = Toronto
+
| místo úmrtí = Toronto (Kanada)
| povolání = 78- Hudební interpret
+
| povolání = 78- Hudební interpret<br />77- Hudební skladatel
77- Hudební skladatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Karel ANČERL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 83
 +
}}
 +
 
 +
'''ANČERL, Karel,''' ''* 11. 4. 1908 Tučapy u Soběslavi, † 3. 7. 1973 Toronto (Kanada), dirigent''
 +
 
 +
Reálné gymnázium v Praze, které nedokončil, navštěvoval
 +
1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu
 +
u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval
 +
1929 ''Symfonietou''. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena
 +
v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery
 +
A. Háby ''Matka'' (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent
 +
H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole
 +
u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně
 +
i kompozici (1928 provedena jeho ''Suita'' ''pro'' ''čtvrttónový''
 +
''klavír''), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33
 +
byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39
 +
spolupracoval s Československým rozhlasem.
 +
 
 +
Od svých dirigentských začátků se zasazoval o soudobou
 +
tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní
 +
společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu
 +
1933 (F. Bartoš: ''Suita'' ''op. 6''), v Praze 1935 (A. Hába: ''Cesta''
 +
''života''), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: ''Uspávanky''), v Paříži
 +
1937 (A. Hába: ''Předehra'' ''k opeře'' ''Nová'' ''země'') a v Palermu
 +
1949 (M. Kabeláč: ''Symfonie'' ''č. 2'').
 +
 
 +
Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně,
 +
kde se podílel na kulturním životě jako dirigent symfonického
 +
orchestru, dále v Osvětimi a Frýdlantu ve Slezsku. Po návratu
 +
se 1945–46 angažoval znovu v Československém rozhlase,
 +
1946–47 jako dirigent pražské Velké opery 5. května,
 +
1947–50 šéf Symfonického orchestru Československého
 +
rozhlasu, 1948–50 profesor na AMU, 1950–68 umělecký
 +
ředitel České filharmonie a od 1956 její šéfdirigent. S Českou
 +
filharmonií nastudoval a provedl velká symfonická díla světového
 +
repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart,
 +
B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg,
 +
R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofjev), propagoval s osobitým
 +
přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů,
 +
L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč
 +
aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: ''Requiem'',
 +
Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij:
 +
''Koncert'' ''pro housle'', Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím
 +
dirigentem Londýnského filharmonického orchestru.
 +
Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel
 +
Symfonického orchestru v Torontu. A. výjimečné sluchové
 +
dispozice umožňovaly dosáhnout v interpretaci perfektní
 +
souhry a zvukové čistoty. K devizám jeho dirigentského umění
 +
patřila výrazová vřelost a smysl pro stylové pojetí. Zařadil
 +
se k nejlepším světovým dirigentům.
 +
 
 +
'''D:''' kompletní soubor nahrávek, CD Supraphon 2002.
 +
 
 +
'''L:''' V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957; K. Šrom, K.
 +
A., 1968; HS 1, s. 28; ČBS, s. 14; Grove 1, s. 393; Pazdírek 1, s. 13; Tomeš
 +
1, s. 26; S. Urbánková, Divadlo nové doby, 1990, passim; Pejskar 2, s. 71.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/156850 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
 
 +
Vlasta Reittererová
  
== Literatura ==
 
MČE I, 153; MEH, 26; PP, 71; ČSHSOI I, 28; PSN I, 73;  PND, 124; KK I, 45; KSN I, 184; EJ, 18-19; DOH, 146; ČBS, 14; Kalendárium 78, 31; Tomeš I, 26;
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
 
 
[[Kategorie:1908]]
 
[[Kategorie:1908]]
 
[[Kategorie:Tučapy]]
 
[[Kategorie:Tučapy]]
 
[[Kategorie:1973]]
 
[[Kategorie:1973]]
 
[[Kategorie:Toronto]]
 
[[Kategorie:Toronto]]

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 09:21

Karel ANČERL
Narození 11.4.1908
Místo narození Tučapy u Soběslavi
Úmrtí 3.7.1973
Místo úmrtí Toronto (Kanada)
Povolání 78- Hudební interpret
77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 83
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39287

ANČERL, Karel, * 11. 4. 1908 Tučapy u Soběslavi, † 3. 7. 1973 Toronto (Kanada), dirigent

Reálné gymnázium v Praze, které nedokončil, navštěvoval 1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval 1929 Symfonietou. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery A. Háby Matka (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně i kompozici (1928 provedena jeho Suita pro čtvrttónový klavír), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33 byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39 spolupracoval s Československým rozhlasem.

Od svých dirigentských začátků se zasazoval o soudobou tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu 1933 (F. Bartoš: Suita op. 6), v Praze 1935 (A. Hába: Cesta života), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: Uspávanky), v Paříži 1937 (A. Hába: Předehra k opeře Nová země) a v Palermu 1949 (M. Kabeláč: Symfonie č. 2).

Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, kde se podílel na kulturním životě jako dirigent symfonického orchestru, dále v Osvětimi a Frýdlantu ve Slezsku. Po návratu se 1945–46 angažoval znovu v Československém rozhlase, 1946–47 jako dirigent pražské Velké opery 5. května, 1947–50 šéf Symfonického orchestru Československého rozhlasu, 1948–50 profesor na AMU, 1950–68 umělecký ředitel České filharmonie a od 1956 její šéfdirigent. S Českou filharmonií nastudoval a provedl velká symfonická díla světového repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart, B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg, R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofjev), propagoval s osobitým přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů, L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: Requiem, Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij: Koncert pro housle, Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím dirigentem Londýnského filharmonického orchestru. Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel Symfonického orchestru v Torontu. A. výjimečné sluchové dispozice umožňovaly dosáhnout v interpretaci perfektní souhry a zvukové čistoty. K devizám jeho dirigentského umění patřila výrazová vřelost a smysl pro stylové pojetí. Zařadil se k nejlepším světovým dirigentům.

D: kompletní soubor nahrávek, CD Supraphon 2002.

L: V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957; K. Šrom, K. A., 1968; HS 1, s. 28; ČBS, s. 14; Grove 1, s. 393; Pazdírek 1, s. 13; Tomeš 1, s. 26; S. Urbánková, Divadlo nové doby, 1990, passim; Pejskar 2, s. 71.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Vlasta Reittererová