ANČERL Karel 11.4.1908-3.7.1973: Porovnání verzí
(ANČERL_Karel_11.4.1908-3.7.1973) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Karel ANČERL | | jméno = Karel ANČERL | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Ancerl Karel portret.jpg |
| datum narození = 11.4.1908 | | datum narození = 11.4.1908 | ||
− | | místo narození = Tučapy | + | | místo narození = Tučapy u Soběslavi |
| datum úmrtí = 3.7.1973 | | datum úmrtí = 3.7.1973 | ||
− | | místo úmrtí = Toronto | + | | místo úmrtí = Toronto (Kanada) |
− | | povolání = 78- Hudební interpret | + | | povolání = 78- Hudební interpret<br />77- Hudební skladatel |
− | 77- Hudební skladatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 83 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''ANČERL, Karel,''' ''* 11. 4. 1908 Tučapy u Soběslavi, † 3. 7. 1973 Toronto (Kanada), dirigent'' | ||
+ | |||
+ | Reálné gymnázium v Praze, které nedokončil, navštěvoval | ||
+ | 1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu | ||
+ | u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval | ||
+ | 1929 ''Symfonietou''. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena | ||
+ | v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery | ||
+ | A. Háby ''Matka'' (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent | ||
+ | H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole | ||
+ | u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně | ||
+ | i kompozici (1928 provedena jeho ''Suita'' ''pro'' ''čtvrttónový'' | ||
+ | ''klavír''), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33 | ||
+ | byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39 | ||
+ | spolupracoval s Československým rozhlasem. | ||
+ | |||
+ | Od svých dirigentských začátků se zasazoval o soudobou | ||
+ | tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní | ||
+ | společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu | ||
+ | 1933 (F. Bartoš: ''Suita'' ''op. 6''), v Praze 1935 (A. Hába: ''Cesta'' | ||
+ | ''života''), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: ''Uspávanky''), v Paříži | ||
+ | 1937 (A. Hába: ''Předehra'' ''k opeře'' ''Nová'' ''země'') a v Palermu | ||
+ | 1949 (M. Kabeláč: ''Symfonie'' ''č. 2''). | ||
+ | |||
+ | Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, | ||
+ | kde se podílel na kulturním životě jako dirigent symfonického | ||
+ | orchestru, dále v Osvětimi a Frýdlantu ve Slezsku. Po návratu | ||
+ | se 1945–46 angažoval znovu v Československém rozhlase, | ||
+ | 1946–47 jako dirigent pražské Velké opery 5. května, | ||
+ | 1947–50 šéf Symfonického orchestru Československého | ||
+ | rozhlasu, 1948–50 profesor na AMU, 1950–68 umělecký | ||
+ | ředitel České filharmonie a od 1956 její šéfdirigent. S Českou | ||
+ | filharmonií nastudoval a provedl velká symfonická díla světového | ||
+ | repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart, | ||
+ | B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg, | ||
+ | R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofjev), propagoval s osobitým | ||
+ | přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů, | ||
+ | L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč | ||
+ | aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: ''Requiem'', | ||
+ | Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij: | ||
+ | ''Koncert'' ''pro housle'', Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím | ||
+ | dirigentem Londýnského filharmonického orchestru. | ||
+ | Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel | ||
+ | Symfonického orchestru v Torontu. A. výjimečné sluchové | ||
+ | dispozice umožňovaly dosáhnout v interpretaci perfektní | ||
+ | souhry a zvukové čistoty. K devizám jeho dirigentského umění | ||
+ | patřila výrazová vřelost a smysl pro stylové pojetí. Zařadil | ||
+ | se k nejlepším světovým dirigentům. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' kompletní soubor nahrávek, CD Supraphon 2002. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957; K. Šrom, K. | ||
+ | A., 1968; HS 1, s. 28; ČBS, s. 14; Grove 1, s. 393; Pazdírek 1, s. 13; Tomeš | ||
+ | 1, s. 26; S. Urbánková, Divadlo nové doby, 1990, passim; Pejskar 2, s. 71. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/156850 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | |||
+ | Vlasta Reittererová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1908]] | [[Kategorie:1908]] | ||
[[Kategorie:Tučapy]] | [[Kategorie:Tučapy]] | ||
[[Kategorie:1973]] | [[Kategorie:1973]] | ||
[[Kategorie:Toronto]] | [[Kategorie:Toronto]] |
Aktuální verze z 19. 9. 2019, 09:21
Karel ANČERL | |
Narození | 11.4.1908 |
---|---|
Místo narození | Tučapy u Soběslavi |
Úmrtí | 3.7.1973 |
Místo úmrtí | Toronto (Kanada) |
Povolání |
78- Hudební interpret 77- Hudební skladatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 83 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39287 |
ANČERL, Karel, * 11. 4. 1908 Tučapy u Soběslavi, † 3. 7. 1973 Toronto (Kanada), dirigent
Reálné gymnázium v Praze, které nedokončil, navštěvoval 1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval 1929 Symfonietou. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery A. Háby Matka (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně i kompozici (1928 provedena jeho Suita pro čtvrttónový klavír), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33 byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39 spolupracoval s Československým rozhlasem.
Od svých dirigentských začátků se zasazoval o soudobou tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu 1933 (F. Bartoš: Suita op. 6), v Praze 1935 (A. Hába: Cesta života), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: Uspávanky), v Paříži 1937 (A. Hába: Předehra k opeře Nová země) a v Palermu 1949 (M. Kabeláč: Symfonie č. 2).
Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, kde se podílel na kulturním životě jako dirigent symfonického orchestru, dále v Osvětimi a Frýdlantu ve Slezsku. Po návratu se 1945–46 angažoval znovu v Československém rozhlase, 1946–47 jako dirigent pražské Velké opery 5. května, 1947–50 šéf Symfonického orchestru Československého rozhlasu, 1948–50 profesor na AMU, 1950–68 umělecký ředitel České filharmonie a od 1956 její šéfdirigent. S Českou filharmonií nastudoval a provedl velká symfonická díla světového repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart, B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg, R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofjev), propagoval s osobitým přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů, L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: Requiem, Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij: Koncert pro housle, Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím dirigentem Londýnského filharmonického orchestru. Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel Symfonického orchestru v Torontu. A. výjimečné sluchové dispozice umožňovaly dosáhnout v interpretaci perfektní souhry a zvukové čistoty. K devizám jeho dirigentského umění patřila výrazová vřelost a smysl pro stylové pojetí. Zařadil se k nejlepším světovým dirigentům.
D: kompletní soubor nahrávek, CD Supraphon 2002.
L: V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957; K. Šrom, K. A., 1968; HS 1, s. 28; ČBS, s. 14; Grove 1, s. 393; Pazdírek 1, s. 13; Tomeš 1, s. 26; S. Urbánková, Divadlo nové doby, 1990, passim; Pejskar 2, s. 71.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vlasta Reittererová