ANČERL Karel 11.4.1908-3.7.1973: Porovnání verzí
Řádka 17: | Řádka 17: | ||
1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu | 1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu | ||
u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval | u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval | ||
− | 1929 Symfonietou. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena | + | 1929 ''Symfonietou''. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena |
v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery | v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery | ||
− | A. Háby Matka (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent | + | A. Háby ''Matka'' (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent |
H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole | H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole | ||
u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně | u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně | ||
− | i kompozici (1928 provedena jeho Suita pro čtvrttónový | + | i kompozici (1928 provedena jeho ''Suita'' ''pro'' ''čtvrttónový'' |
− | klavír), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33 | + | ''klavír''), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33 |
byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39 | byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39 | ||
spolupracoval s Československým rozhlasem. | spolupracoval s Československým rozhlasem. | ||
Řádka 30: | Řádka 30: | ||
tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní | tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní | ||
společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu | společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu | ||
− | 1933 (F. Bartoš: Suita op. 6), v Praze 1935 (A. Hába: Cesta | + | 1933 (F. Bartoš: ''Suita'' ''op. 6''), v Praze 1935 (A. Hába: ''Cesta'' |
− | života), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: Uspávanky), v Paříži | + | ''života''), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: ''Uspávanky''), v Paříži |
− | 1937 (A. Hába: Předehra k opeře Nová země) a v Palermu | + | 1937 (A. Hába: ''Předehra'' ''k opeře'' ''Nová'' ''země'') a v Palermu |
− | 1949 (M. Kabeláč: Symfonie č. 2). | + | 1949 (M. Kabeláč: ''Symfonie'' ''č. 2''). |
Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, | Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, | ||
Řádka 46: | Řádka 46: | ||
repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart, | repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart, | ||
B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg, | B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg, | ||
− | R. Strauss, D. Šostakovič, S. | + | R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofjev), propagoval s osobitým |
přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů, | přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů, | ||
L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč | L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč | ||
− | aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: Requiem, | + | aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: ''Requiem'', |
Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij: | Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij: | ||
− | Koncert pro housle, Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím | + | ''Koncert'' ''pro housle'', Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím |
dirigentem Londýnského filharmonického orchestru. | dirigentem Londýnského filharmonického orchestru. | ||
Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel | Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel |
Verze z 11. 3. 2016, 08:50
Karel ANČERL | |
Narození | 11.4.1908 |
---|---|
Místo narození | Tučapy u Soběslavi |
Úmrtí | 3.7.1973 |
Místo úmrtí | Toronto (Kanada) |
Povolání |
78- Hudební interpret 77- Hudební skladatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39287 |
ANČERL, Karel, * 11. 4. 1908 Tučapy u Soběslavi, † 3. 7. 1973 Toronto (Kanada), dirigent
Reálné gymnázium v Praze, které nedokončil, navštěvoval 1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval 1929 Symfonietou. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery A. Háby Matka (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně i kompozici (1928 provedena jeho Suita pro čtvrttónový klavír), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33 byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39 spolupracoval s Československým rozhlasem.
Od svých dirigentských začátků se zasazoval o soudobou tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu 1933 (F. Bartoš: Suita op. 6), v Praze 1935 (A. Hába: Cesta života), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: Uspávanky), v Paříži 1937 (A. Hába: Předehra k opeře Nová země) a v Palermu 1949 (M. Kabeláč: Symfonie č. 2).
Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, kde se podílel na kulturním životě jako dirigent symfonického orchestru, dále v Osvětimi a Frýdlantu ve Slezsku. Po návratu se 1945–46 angažoval znovu v Československém rozhlase, 1946–47 jako dirigent pražské Velké opery 5. května, 1947–50 šéf Symfonického orchestru Československého rozhlasu, 1948–50 profesor na AMU, 1950–68 umělecký ředitel České filharmonie a od 1956 její šéfdirigent. S Českou filharmonií nastudoval a provedl velká symfonická díla světového repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart, B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg, R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofjev), propagoval s osobitým přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů, L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: Requiem, Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij: Koncert pro housle, Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím dirigentem Londýnského filharmonického orchestru. Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel Symfonického orchestru v Torontu. A. výjimečné sluchové dispozice umožňovaly dosáhnout v interpretaci perfektní souhry a zvukové čistoty. K devizám jeho dirigentského umění patřila výrazová vřelost a smysl pro stylové pojetí. Zařadil se k nejlepším světovým dirigentům.
D: kompletní soubor nahrávek, CD Supraphon 2002.
L: V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957; K. Šrom, K. A., 1968; HS 1, s. 28; ČBS, s. 14; Grove 1, s. 393; Pazdírek 1, s. 13; Tomeš 1, s. 26; S. Urbánková, Divadlo nové doby, 1990, passim; Pejskar 2, s. 71.
Vlasta Reittererová