ANČERL Karel 11.4.1908-3.7.1973: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 17: Řádka 17:
 
1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu
 
1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu
 
u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval
 
u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval
1929 Symfonietou. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena
+
1929 ''Symfonietou''. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena
 
v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery
 
v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery
A. Háby Matka (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent
+
A. Háby ''Matka'' (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent
 
H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole
 
H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole
 
u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně
 
u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně
i kompozici (1928 provedena jeho Suita pro čtvrttónový
+
i kompozici (1928 provedena jeho ''Suita'' ''pro'' ''čtvrttónový''
klavír), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33
+
''klavír''), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33
 
byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39
 
byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39
 
spolupracoval s Československým rozhlasem.
 
spolupracoval s Československým rozhlasem.
Řádka 30: Řádka 30:
 
tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní
 
tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní
 
společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu
 
společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu
1933 (F. Bartoš: Suita op. 6), v Praze 1935 (A. Hába: Cesta
+
1933 (F. Bartoš: ''Suita'' ''op. 6''), v Praze 1935 (A. Hába: ''Cesta''
života), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: Uspávanky), v Paříži
+
''života''), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: ''Uspávanky''), v Paříži
1937 (A. Hába: Předehra k opeře Nová země) a v Palermu
+
1937 (A. Hába: ''Předehra'' ''k opeře'' ''Nová'' ''země'') a v Palermu
1949 (M. Kabeláč: Symfonie č. 2).
+
1949 (M. Kabeláč: ''Symfonie'' ''č. 2'').
  
 
Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně,
 
Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně,
Řádka 46: Řádka 46:
 
repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart,
 
repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart,
 
B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg,
 
B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg,
R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofj ev), propagoval s osobitým
+
R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofjev), propagoval s osobitým
 
přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů,
 
přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů,
 
L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč
 
L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč
aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: Requiem,
+
aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: ''Requiem'',
 
Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij:
 
Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij:
Koncert pro housle, Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím
+
''Koncert'' ''pro housle'', Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím
 
dirigentem Londýnského filharmonického orchestru.
 
dirigentem Londýnského filharmonického orchestru.
 
Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel
 
Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel

Verze z 11. 3. 2016, 08:50

Karel ANČERL
Narození 11.4.1908
Místo narození Tučapy u Soběslavi
Úmrtí 3.7.1973
Místo úmrtí Toronto (Kanada)
Povolání

78- Hudební interpret

77- Hudební skladatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39287

ANČERL, Karel, * 11. 4. 1908 Tučapy u Soběslavi, † 3. 7. 1973 Toronto (Kanada), dirigent

Reálné gymnázium v Praze, které nedokončil, navštěvoval 1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval 1929 Symfonietou. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery A. Háby Matka (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně i kompozici (1928 provedena jeho Suita pro čtvrttónový klavír), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33 byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39 spolupracoval s Československým rozhlasem.

Od svých dirigentských začátků se zasazoval o soudobou tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu 1933 (F. Bartoš: Suita op. 6), v Praze 1935 (A. Hába: Cesta života), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: Uspávanky), v Paříži 1937 (A. Hába: Předehra k opeře Nová země) a v Palermu 1949 (M. Kabeláč: Symfonie č. 2).

Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, kde se podílel na kulturním životě jako dirigent symfonického orchestru, dále v Osvětimi a Frýdlantu ve Slezsku. Po návratu se 1945–46 angažoval znovu v Československém rozhlase, 1946–47 jako dirigent pražské Velké opery 5. května, 1947–50 šéf Symfonického orchestru Československého rozhlasu, 1948–50 profesor na AMU, 1950–68 umělecký ředitel České filharmonie a od 1956 její šéfdirigent. S Českou filharmonií nastudoval a provedl velká symfonická díla světového repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart, B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg, R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofjev), propagoval s osobitým přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů, L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: Requiem, Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij: Koncert pro housle, Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím dirigentem Londýnského filharmonického orchestru. Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel Symfonického orchestru v Torontu. A. výjimečné sluchové dispozice umožňovaly dosáhnout v interpretaci perfektní souhry a zvukové čistoty. K devizám jeho dirigentského umění patřila výrazová vřelost a smysl pro stylové pojetí. Zařadil se k nejlepším světovým dirigentům.

D: kompletní soubor nahrávek, CD Supraphon 2002.

L: V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957; K. Šrom, K. A., 1968; HS 1, s. 28; ČBS, s. 14; Grove 1, s. 393; Pazdírek 1, s. 13; Tomeš 1, s. 26; S. Urbánková, Divadlo nové doby, 1990, passim; Pejskar 2, s. 71.

Vlasta Reittererová