ANDERLE Jan 22.12.1900-13.12.1982: Porovnání verzí
(ANDERLE_Jan_22.12.1900-13.12.1982) |
|||
Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Vyškov | | místo narození = Vyškov | ||
| datum úmrtí = 13.12.1982 | | datum úmrtí = 13.12.1982 | ||
− | | místo úmrtí = Mulhouse | + | | místo úmrtí = Mulhouse (Francie) |
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
37- Doprava, pošty, spoje | 37- Doprava, pošty, spoje | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''ANDERLE, Jan,''' ''* 22. 12. 1900 Vyškov, † 13. 12. 1982 Mulhouse (Francie), letec, zkušební pilot, konstruktér'' | ||
+ | |||
+ | Vyučil se strojním zámečníkem, tři roky pracoval jako strojník, | ||
+ | zámečnický topič a strojvůdce-čekatel u ČSD v Brně. | ||
+ | 1921 složil státní zkoušku strojvůdce a téhož roku nastoupil | ||
+ | vojenskou základní službu u 2. leteckého pluku v Olomouci. | ||
+ | Po úspěšně absolvovaném pilotním výcviku v leteckém učilišti | ||
+ | v Chebu (1922 základní, 1923 pokračovací a stíhací) zde | ||
+ | působil od června 1924 do října 1929 v hodnosti rotmistra | ||
+ | jako učitel létání. Od října 1929 do října 1932 byl zaměstnán | ||
+ | jako tovární pilot v závodě Letov Praha (výrobce vojenských | ||
+ | letadel), od prosince 1932 do října 1933 byl dopravním pilotem | ||
+ | a vedoucím leteckého oddělení firmy Baťa ve Zlíně, od | ||
+ | listopadu 1933 do října 1934 působil v leteckém oddělení | ||
+ | firmy Walter, Praha-Jinonice, v březnu 1935 na ministerstvu | ||
+ | veřejných prací jako kontrolní pilot, odkud se vrátil na místo | ||
+ | šéfpilota a zkušebního pilota do Letova. Od 1937 pracoval | ||
+ | jako šéfpilot v letadlovém oddělení ČKD Praha. Zde zůstal | ||
+ | jako zalétávací pilot i za 2. světové války, kdy byla továrna | ||
+ | zapojena do německé válečné výroby. 1942 byl zatčen, vyšetřován | ||
+ | gestapem, v dubnu 1943 propuštěn z vazby a vrátil se | ||
+ | do továrny na místo zkušebního pilota. V říjnu 1944 mu | ||
+ | bylo, jako všem českým pilotům, zakázáno létání. Po válce dále pracoval v letectví jako zkušební pilot, podílel se na vývoji | ||
+ | turistického dvoumotorového letadla Aero 45 a 1949 ho | ||
+ | předváděl na aerosalonu v Paříži. Na tomto letadle ještě 1950 | ||
+ | provedl dálkové přelety Sahary v Africe a po návratu do ČSR | ||
+ | byl křivě obviněn z velezrady a ve vykonstruovaném procesu | ||
+ | byl odsouzen k patnácti letům vězení, 1957 ale propuštěn. | ||
+ | 1962 prezident republiky rozsudek zrušil a trest byl zahlazen. | ||
+ | 1967 odjel do Anglie na návštěvu dcery a po okupaci Československa | ||
+ | v srpnu 1968 zůstal v zahraničí. V západní Evropě | ||
+ | prováděl revize a opravy vyvezených československých sportovních | ||
+ | letadel. 1980 mu bylo uděleno francouzské státní | ||
+ | občanství. | ||
+ | |||
+ | A. startoval v několika významných leteckých soutěžích. Při | ||
+ | okružním letu kolem ČSR získal 1926 na letadle Š 20 první | ||
+ | místo, 1932 a 1934 se zúčastnil mezinárodních závodů sportovních | ||
+ | a turistických letadel Challenge de Tourisme International. | ||
+ | 1935 vytvořil československý výškový rekord 10 651 m | ||
+ | na stíhacím letadle Š 331. Jako tovární pilot přelétával v ČSR | ||
+ | vyrobená letadla do Finska, Estonska, Litvy, Rumunska, Turecka, | ||
+ | Řecka, Bulharska a Jugoslávie. 1947 se zúčastnil soutěže | ||
+ | o Modrou stuhu města Zlína a na letounu Praga Baby B | ||
+ | obsadil 7. místo. Byl držitelem diplomů na pilotáž turistických | ||
+ | dopravních letadel, pilotem I. stupně FAI (od 1923) | ||
+ | a diplomu plachtaře se zkouškou C (1936). Kromě profesionální | ||
+ | letecké činnosti se amatérsky zabýval konstrukcí jednostopého | ||
+ | kapotovaného vozidla, vyznačujícího se levnými výrobními | ||
+ | náklady i provozem, které nazval Dálník. Vývoj zahájil | ||
+ | 1936, kdy mu byl udělen československý patent, pokračoval | ||
+ | po válce a později také v emigraci, kde navázal styky | ||
+ | s konstruktéry podobných dopravních prostředků. Výrobní | ||
+ | dokumentaci nabízel 1980 n. p. JAWA, tam však pro věc | ||
+ | nenašel pochopení. Ve spolupráci se švýcarským konstruktérem | ||
+ | podobného jednostopého vozidla A. Wagnerem zahájili | ||
+ | sériovou výrobu u firmy Peraves, A. G. Winterthur. Vznikl | ||
+ | dopravní jednostopý stroj s označením W-18-Oekomobil- | ||
+ | -Dálník (1982), který byl předváděn v Německu na okruhu | ||
+ | Nürburgring. Od 1940 vyrobil a vyzkoušel A. celkem 24 verzí | ||
+ | jednostopých vozidel, z toho 6 vzniklo v emigraci. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Letecký archiv NTM Praha, sv. 5–12, od 1980 je hlavní část pozůstalosti | ||
+ | v Technickém muzeu v Brně. | ||
+ | |||
+ | Jan Hozák | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
[[Kategorie:37- Doprava, pošty, spoje]] | [[Kategorie:37- Doprava, pošty, spoje]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1900]] | [[Kategorie:1900]] | ||
[[Kategorie:Vyškov]] | [[Kategorie:Vyškov]] | ||
[[Kategorie:1982]] | [[Kategorie:1982]] | ||
[[Kategorie:Mulhouse]] | [[Kategorie:Mulhouse]] |
Verze z 4. 2. 2016, 14:51
Jan ANDERLE | |
Narození | 22.12.1900 |
---|---|
Místo narození | Vyškov |
Úmrtí | 13.12.1982 |
Místo úmrtí | Mulhouse (Francie) |
Povolání |
72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury 37- Doprava, pošty, spoje |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136181 |
ANDERLE, Jan, * 22. 12. 1900 Vyškov, † 13. 12. 1982 Mulhouse (Francie), letec, zkušební pilot, konstruktér
Vyučil se strojním zámečníkem, tři roky pracoval jako strojník, zámečnický topič a strojvůdce-čekatel u ČSD v Brně. 1921 složil státní zkoušku strojvůdce a téhož roku nastoupil vojenskou základní službu u 2. leteckého pluku v Olomouci. Po úspěšně absolvovaném pilotním výcviku v leteckém učilišti v Chebu (1922 základní, 1923 pokračovací a stíhací) zde působil od června 1924 do října 1929 v hodnosti rotmistra jako učitel létání. Od října 1929 do října 1932 byl zaměstnán jako tovární pilot v závodě Letov Praha (výrobce vojenských letadel), od prosince 1932 do října 1933 byl dopravním pilotem a vedoucím leteckého oddělení firmy Baťa ve Zlíně, od listopadu 1933 do října 1934 působil v leteckém oddělení firmy Walter, Praha-Jinonice, v březnu 1935 na ministerstvu veřejných prací jako kontrolní pilot, odkud se vrátil na místo šéfpilota a zkušebního pilota do Letova. Od 1937 pracoval jako šéfpilot v letadlovém oddělení ČKD Praha. Zde zůstal jako zalétávací pilot i za 2. světové války, kdy byla továrna zapojena do německé válečné výroby. 1942 byl zatčen, vyšetřován gestapem, v dubnu 1943 propuštěn z vazby a vrátil se do továrny na místo zkušebního pilota. V říjnu 1944 mu bylo, jako všem českým pilotům, zakázáno létání. Po válce dále pracoval v letectví jako zkušební pilot, podílel se na vývoji turistického dvoumotorového letadla Aero 45 a 1949 ho předváděl na aerosalonu v Paříži. Na tomto letadle ještě 1950 provedl dálkové přelety Sahary v Africe a po návratu do ČSR byl křivě obviněn z velezrady a ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k patnácti letům vězení, 1957 ale propuštěn. 1962 prezident republiky rozsudek zrušil a trest byl zahlazen. 1967 odjel do Anglie na návštěvu dcery a po okupaci Československa v srpnu 1968 zůstal v zahraničí. V západní Evropě prováděl revize a opravy vyvezených československých sportovních letadel. 1980 mu bylo uděleno francouzské státní občanství.
A. startoval v několika významných leteckých soutěžích. Při okružním letu kolem ČSR získal 1926 na letadle Š 20 první místo, 1932 a 1934 se zúčastnil mezinárodních závodů sportovních a turistických letadel Challenge de Tourisme International. 1935 vytvořil československý výškový rekord 10 651 m na stíhacím letadle Š 331. Jako tovární pilot přelétával v ČSR vyrobená letadla do Finska, Estonska, Litvy, Rumunska, Turecka, Řecka, Bulharska a Jugoslávie. 1947 se zúčastnil soutěže o Modrou stuhu města Zlína a na letounu Praga Baby B obsadil 7. místo. Byl držitelem diplomů na pilotáž turistických dopravních letadel, pilotem I. stupně FAI (od 1923) a diplomu plachtaře se zkouškou C (1936). Kromě profesionální letecké činnosti se amatérsky zabýval konstrukcí jednostopého kapotovaného vozidla, vyznačujícího se levnými výrobními náklady i provozem, které nazval Dálník. Vývoj zahájil 1936, kdy mu byl udělen československý patent, pokračoval po válce a později také v emigraci, kde navázal styky s konstruktéry podobných dopravních prostředků. Výrobní dokumentaci nabízel 1980 n. p. JAWA, tam však pro věc nenašel pochopení. Ve spolupráci se švýcarským konstruktérem podobného jednostopého vozidla A. Wagnerem zahájili sériovou výrobu u firmy Peraves, A. G. Winterthur. Vznikl dopravní jednostopý stroj s označením W-18-Oekomobil- -Dálník (1982), který byl předváděn v Německu na okruhu Nürburgring. Od 1940 vyrobil a vyzkoušel A. celkem 24 verzí jednostopých vozidel, z toho 6 vzniklo v emigraci.
P: Letecký archiv NTM Praha, sv. 5–12, od 1980 je hlavní část pozůstalosti v Technickém muzeu v Brně.
Jan Hozák