Verze z 19. 9. 2019, 09:24, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ANDERLE Jan 22.12.1900-13.12.1982

Z Personal
Jan ANDERLE
Narození 22.12.1900
Místo narození Vyškov
Úmrtí 13.12.1982
Místo úmrtí Mulhouse (Francie)
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
37- Doprava, pošty, spoje
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 84-85
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136181

ANDERLE, Jan, * 22. 12. 1900 Vyškov, † 13. 12. 1982 Mulhouse (Francie), letec, zkušební pilot, konstruktér

Vyučil se strojním zámečníkem, tři roky pracoval jako strojník, zámečnický topič a strojvůdce-čekatel u ČSD v Brně. 1921 složil státní zkoušku strojvůdce a téhož roku nastoupil vojenskou základní službu u 2. leteckého pluku v Olomouci. Po úspěšně absolvovaném pilotním výcviku v leteckém učilišti v Chebu (1922 základní, 1923 pokračovací a stíhací) zde působil od června 1924 do října 1929 v hodnosti rotmistra jako učitel létání. Od října 1929 do října 1932 byl zaměstnán jako tovární pilot v závodě Letov Praha (výrobce vojenských letadel), od prosince 1932 do října 1933 byl dopravním pilotem a vedoucím leteckého oddělení firmy Baťa ve Zlíně, od listopadu 1933 do října 1934 působil v leteckém oddělení firmy Walter, Praha-Jinonice, v březnu 1935 na ministerstvu veřejných prací jako kontrolní pilot, odkud se vrátil na místo šéfpilota a zkušebního pilota do Letova. Od 1937 pracoval jako šéfpilot v letadlovém oddělení ČKD Praha. Zde zůstal jako zalétávací pilot i za 2. světové války, kdy byla továrna zapojena do německé válečné výroby. 1942 byl zatčen, vyšetřován gestapem, v dubnu 1943 propuštěn z vazby a vrátil se do továrny na místo zkušebního pilota. V říjnu 1944 mu bylo, jako všem českým pilotům, zakázáno létání. Po válce dále pracoval v letectví jako zkušební pilot, podílel se na vývoji turistického dvoumotorového letadla Aero 45 a 1949 ho předváděl na aerosalonu v Paříži. Na tomto letadle ještě 1950 provedl dálkové přelety Sahary v Africe a po návratu do ČSR byl křivě obviněn z velezrady a ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k patnácti letům vězení, 1957 ale propuštěn. 1962 prezident republiky rozsudek zrušil a trest byl zahlazen. 1967 odjel do Anglie na návštěvu dcery a po okupaci Československa v srpnu 1968 zůstal v zahraničí. V západní Evropě prováděl revize a opravy vyvezených československých sportovních letadel. 1980 mu bylo uděleno francouzské státní občanství.

A. startoval v několika významných leteckých soutěžích. Při okružním letu kolem ČSR získal 1926 na letadle Š 20 první místo, 1932 a 1934 se zúčastnil mezinárodních závodů sportovních a turistických letadel Challenge de Tourisme International. 1935 vytvořil československý výškový rekord 10 651 m na stíhacím letadle Š 331. Jako tovární pilot přelétával v ČSR vyrobená letadla do Finska, Estonska, Litvy, Rumunska, Turecka, Řecka, Bulharska a Jugoslávie. 1947 se zúčastnil soutěže o Modrou stuhu města Zlína a na letounu Praga Baby B obsadil 7. místo. Byl držitelem diplomů na pilotáž turistických dopravních letadel, pilotem I. stupně FAI (od 1923) a diplomu plachtaře se zkouškou C (1936). Kromě profesionální letecké činnosti se amatérsky zabýval konstrukcí jednostopého kapotovaného vozidla, vyznačujícího se levnými výrobními náklady i provozem, které nazval Dálník. Vývoj zahájil 1936, kdy mu byl udělen československý patent, pokračoval po válce a později také v emigraci, kde navázal styky s konstruktéry podobných dopravních prostředků. Výrobní dokumentaci nabízel 1980 n. p. JAWA, tam však pro věc nenašel pochopení. Ve spolupráci se švýcarským konstruktérem podobného jednostopého vozidla A. Wagnerem zahájili sériovou výrobu u firmy Peraves, A. G. Winterthur. Vznikl dopravní jednostopý stroj s označením W-18-Oekomobil-Dálník (1982), který byl předváděn v Německu na okruhu Nürburgring. Od 1940 vyrobil a vyzkoušel A. celkem 24 verzí jednostopých vozidel, z toho 6 vzniklo v emigraci.

P: Letecký archiv NTM Praha, sv. 5–12, od 1980 je hlavní část pozůstalosti v Technickém muzeu v Brně.

Jan Hozák