ANDRÁSSY de Csík-Szent-Király et Kraszna-Horka, Gyula st. 8.3.1823-18.2.1890: Porovnání verzí

Z Personal
(ANDRASSY,_st._Gyula_20.3.1823-18.2.1890)
 
 
(Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Gyula ANDRASSY, st.
+
| jméno = Gyula ANDRÁSSY de Csík-Szent-Király et Kraszna-Horka, st.
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Andrassy Gyula st portret.jpg
| datum narození = 20.3.1823
+
| datum narození = 8.3.1823
| místo narození =  
+
| místo narození = Trebišov (Slovensko)
 
| datum úmrtí = 18.2.1890
 
| datum úmrtí = 18.2.1890
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Volosko (Chorvatsko)
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Gyula ANDRASSY, st.
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 87
 +
}}
 +
 
 +
'''ANDRÁSSY de Csík-Szent-Király et Kraszna-Horka, Gyula, st.,''' ''* 8. 3. 1823 Trebišov (Slovensko), † 18. 2. 1890 Volosko (Chorvatsko), politik, státník''
 +
 
 +
Po ukončení studia práv na pešťské univerzitě (1844) pobýval
 +
1844–45 na studijních cestách v Evropě. Od 1847 byl za
 +
Zemplínskou župu poslancem uherského sněmu, kde náležel
 +
k nejmladším příslušníkům opozice L. Kossutha. Účastnil se
 +
revoluce 1848–49, kdy se stal velkým županem zemplínským
 +
a velitelem národní gardy. Hlasoval pro nezávislost Uher,
 +
1849 byl vyslancem uherské revoluční vlády v Turecku.
 +
1849–58 žil v emigraci v Paříži a v Londýně, v nepřítomnosti
 +
byl odsouzen k trestu smrti. Po amnestii se vrátil do vlasti,
 +
od 1861 byl poslancem za Deákovu stranu. Jako spoluiniciátor
 +
rakousko-uherského vyrovnání 1867 byl císařským reskriptem
 +
jmenován prvním uherským ministerským předsedou
 +
a ministrem domobrany (17. 2. 1867–14. 11. 1871).
 +
Ovlivňoval zahraniční i národnostní politiku, stál v čele opozice
 +
proti fundamentálním článkům prosazovaným českými
 +
politiky; od 14. 11. 1871 do 22. 9. 1879 působil jako rakousko-uherský ministr zahraničí. Úzce spolupracoval s německým
 +
říšským kancléřem Otto Bismarckem, prosazoval spojenectví
 +
s Německem: zprvu byl orientován na Spolek tří císařů
 +
s Ruskem, po rusko-turecké válce na alianci Německa a Rakousko-
 +
Uherska v Dvojspolku (1879). Na funkci ministra
 +
rezignoval pro odpor k okupaci Bosny a Hercegoviny a uchýlil
 +
se do politického ústraní.
 +
 
 +
'''L:''' Andrássy Gyula beszédei, 1–2, Budapešť 1891–93; G. Andrássy d. J.,
 +
Bismarck und Andrássy, Lipsko 1924; E. Wertheimer, Gróf Andrássy Gyula
 +
élete és kora, 1–3, Budapešť 1910–13; OSN 2, s. 286n.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/125036 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
 
[[Kategorie:1823]]
 
[[Kategorie:1823]]
 +
[[Kategorie:Trebišov]]
 
[[Kategorie:1890]]
 
[[Kategorie:1890]]
 +
[[Kategorie:Volosko]]

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 09:29

Gyula ANDRÁSSY de Csík-Szent-Király et Kraszna-Horka, st.
Narození 8.3.1823
Místo narození Trebišov (Slovensko)
Úmrtí 18.2.1890
Místo úmrtí Volosko (Chorvatsko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 87

ANDRÁSSY de Csík-Szent-Király et Kraszna-Horka, Gyula, st., * 8. 3. 1823 Trebišov (Slovensko), † 18. 2. 1890 Volosko (Chorvatsko), politik, státník

Po ukončení studia práv na pešťské univerzitě (1844) pobýval 1844–45 na studijních cestách v Evropě. Od 1847 byl za Zemplínskou župu poslancem uherského sněmu, kde náležel k nejmladším příslušníkům opozice L. Kossutha. Účastnil se revoluce 1848–49, kdy se stal velkým županem zemplínským a velitelem národní gardy. Hlasoval pro nezávislost Uher, 1849 byl vyslancem uherské revoluční vlády v Turecku. 1849–58 žil v emigraci v Paříži a v Londýně, v nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti. Po amnestii se vrátil do vlasti, od 1861 byl poslancem za Deákovu stranu. Jako spoluiniciátor rakousko-uherského vyrovnání 1867 byl císařským reskriptem jmenován prvním uherským ministerským předsedou a ministrem domobrany (17. 2. 1867–14. 11. 1871). Ovlivňoval zahraniční i národnostní politiku, stál v čele opozice proti fundamentálním článkům prosazovaným českými politiky; od 14. 11. 1871 do 22. 9. 1879 působil jako rakousko-uherský ministr zahraničí. Úzce spolupracoval s německým říšským kancléřem Otto Bismarckem, prosazoval spojenectví s Německem: zprvu byl orientován na Spolek tří císařů s Ruskem, po rusko-turecké válce na alianci Německa a Rakousko- Uherska v Dvojspolku (1879). Na funkci ministra rezignoval pro odpor k okupaci Bosny a Hercegoviny a uchýlil se do politického ústraní.

L: Andrássy Gyula beszédei, 1–2, Budapešť 1891–93; G. Andrássy d. J., Bismarck und Andrássy, Lipsko 1924; E. Wertheimer, Gróf Andrássy Gyula élete és kora, 1–3, Budapešť 1910–13; OSN 2, s. 286n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Martin Kučera