ANDRÉ Christian Karl 20.3.1763-19.(22.)7.1831: Porovnání verzí
(ANDRÉ_Christian_Karl_20.3.1763-19.7.1831) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Christian Karl ANDRÉ | | jméno = Christian Karl ANDRÉ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Andre Christian Karl portret.jpg |
| datum narození = 20.3.1763 | | datum narození = 20.3.1763 | ||
− | | místo narození = Hildburghausen | + | | místo narození = Hildburghausen (Německo) |
− | | datum úmrtí = 19.7.1831 | + | | datum úmrtí = 19.(22.)7.1831 |
− | | místo úmrtí = Stuttgart | + | | místo úmrtí = Stuttgart (Německo) |
− | | povolání = 21- Odborník rostlinné výroby | + | | povolání = 21- Odborník rostlinné výroby<br />62- Osvětový nebo veřejný činitel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />61- Pedagog<br /> |
− | 62- Osvětový nebo veřejný činitel | + | |
− | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 88-89 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''ANDRÉ, Christian Carl''' ''(též ANDRÄ, ANDREA),'' ''* 20. 3. 1763 Hildburghausen (Německo), † 19. nebo 22. 7. 1831 Stuttgart (Německo), organizátor hospodářského života, přírodovědec, pedagog, vydavatel, redaktor'' | ||
+ | |||
+ | Otec Emila Karla A. (1790–1869) a Rudolfa A. (1792/93 až | ||
+ | 1825). 1779–82 studoval na univerzitě v Jeně práva, pedagogiku | ||
+ | a hudbu. Tam se sblížil se svobodnými zednáři, později | ||
+ | však z lóže asi vystoupil. 1782–98 se věnoval přírodovědě | ||
+ | a vychovatelství v různých německých městech. Od 1794 | ||
+ | neúspěšně usiloval o přesídlení do Čech (proti jeho příchodu | ||
+ | a působení jako vychovatele protestovala u českého gubernia | ||
+ | pražská konsistoř a arcibiskup). Moravské gubernium nemělo | ||
+ | proti němu námitek, a proto se 1798 přestěhoval do Brna, | ||
+ | kde do 1810 působil jako ředitel luteránské školy. V Brně se | ||
+ | stal zřejmě opět členem zednářské lóže. Obchodoval s mineráliemi | ||
+ | a vedle toho vědecky a pedagogicky pracoval. Jeho | ||
+ | činnost zásadně ovlivnila rozvoj duchovního, hospodářského | ||
+ | a vědeckého života na Moravě. Spolu s velkoobchodníkem | ||
+ | W. Ch. Herzogenrathem inicioval 1799 vznik brněnského | ||
+ | soukromého rosenkruciánského kroužku Přátelé přírodoznalství | ||
+ | a vlastivědy (Freunde der Natur- und Vaterlandskunde) | ||
+ | a napsal pro něj stanovy. Později se kroužek spojil s Moravskou | ||
+ | zemědělskou společností (K. k. Gesellschaft des Ackerbaues | ||
+ | und nützlicher Künste im Markgrafthume Mähren) a | ||
+ | od 1806 nesly společný název Moravská společnost pro zvelebení | ||
+ | orby, přírodoznalství a vlastivědy (MHS – Gesellschaft | ||
+ | zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde). | ||
+ | Ředitelem se stal hrabě Hugo Franz Salm- Reifferscheidt, | ||
+ | kancléřem M. Smetana a sekretářem A. | ||
+ | |||
+ | 1806 A. vypracoval první ucelený a výhledový program rozvoje | ||
+ | přírodních věd na Moravě a činnosti MHS v duchu | ||
+ | programu Přírodovědné společnosti z ledna 1796. Týkal se | ||
+ | rozvoje zemědělství, techniky a statistiky, poznání přírodních | ||
+ | zdrojů, studia, výzkumů a pokusů v oboru zoologie, botaniky, | ||
+ | mineralogie, fyziky, matematiky a chemie. Dále se zabýval | ||
+ | překlady literatury, šířením osvěty mezi rolníky i v češtině, | ||
+ | organizováním soutěží. A. navrhoval soustředit sbírky pro | ||
+ | budoucí zemské muzeum v Brně. Nová MHS měla podobně | ||
+ | jako v zahraničí plnit funkci akademie věd a hospodářské | ||
+ | společnosti. | ||
+ | |||
+ | 1814 založil při MHS Spolek šlechtitelů ovcí (Spolek přátel, | ||
+ | znalců a podporovatelů šlechtění ovcí k zásadně vyššímu povznesení tohoto ekonomického odvětví a na základě toho | ||
+ | vybudovaného důležitého vlnařského průmyslu v továrnách | ||
+ | a v obchodě), vypracoval program a stal se jeho sekretářem. | ||
+ | Členové spolku z monarchie se každý rok scházeli v Brně | ||
+ | a projednávali zdokonalení metod tzv. umělého výběru pro | ||
+ | zvyšování produkce a jakosti vlny. A. zde uplatňoval své šlechtitelské | ||
+ | zkušenosti a zajišťoval tím velmi žádanou nejkvalitnější | ||
+ | surovinu pro soukenický průmysl v Brně a okolí. Zdokonalování | ||
+ | metod tzv. umělého výběru se intenzivně věnoval | ||
+ | od 1809. Neznal však ještě pravidla přenosu dědičnosti znaků | ||
+ | z generace na generaci, a tak formulované otázky nedokázal | ||
+ | řešit. 1816 napsal se synem Rudolfem průkopnickou učebnici | ||
+ | o šlechtění ovcí. 1818 se pokusil vypracovat jednotnou | ||
+ | terminologii. Podnítil diskusi o dědičnosti znaků, zdokonaloval | ||
+ | metody umělého výběru. Svými názory ovlivnil J. K. | ||
+ | Nestlera (1783–1841), který 1827 zařadil do výuky zemědělské | ||
+ | nauky a přírodopisu na univerzitě v Olomouci samostatnou | ||
+ | část o zásadách vědeckého šlechtění zvířat a rostlin. A. se | ||
+ | stal předchůdcem genetické teorie J. G. Mendla. Spoluorganizoval | ||
+ | a zakládal i jiné odborné spolky (např. meteorologický | ||
+ | a pomologický) a věnoval se též praktickému zajištění | ||
+ | hospodářské zemědělské činnosti. | ||
+ | |||
+ | Od 1803 usiloval o založení Františkova muzea v Brně. Pro | ||
+ | druhé nejstarší muzeum v českých zemích inicioval 1813 | ||
+ | peněžní sbírku a snažil se získat podporu vlivných velkostatkářů. | ||
+ | Muzeu, otevřenému 5. 5. 1820, věnoval sbírku minerálů, | ||
+ | mincí, modelů strojů a mineralogickou literaturu. | ||
+ | |||
+ | Za svého života vydával A. čtyři odborné časopisy: ''Patriotisches'' | ||
+ | ''Tageblatt …'' (Brno 1800–05), ''Hesperus'' (Brno 1809–11, | ||
+ | Praha 1812–21, Stuttgart 1822–31), ''Neuer'' ''Nazional-Kalender…'' | ||
+ | (Praha 1809–22, Lipsko 1822–29) a první periodický | ||
+ | zemědělský časopis v českých zemích ''Oekonomische'' ''Neuigkeiten'' | ||
+ | ''und Verhandlungen'' (Praha 1811–45). Tyto časopisy měly | ||
+ | na svoji dobu vynikající úroveň. A. je též autorem čtyřdílného | ||
+ | německo-francouzského technologického a přírodovědného | ||
+ | slovníku. Od 1810 byl dopisujícím, od 1816 čestným členem | ||
+ | VHS v Čechách, dále členem akademií věd a hospodářských, | ||
+ | přírodovědeckých, pomologických, botanických, zahradnických, | ||
+ | lesnických, mysliveckých, mineralogických aj. společností | ||
+ | v Německu, Rakousku, Uhrách a Anglii. | ||
+ | |||
+ | Pod tlakem cenzury se 1820 vzdal funkce sekretáře MHS. | ||
+ | V září 1821 se přestěhoval do Stuttgartu, kde se stal dvorským | ||
+ | hospodářským radou, vlivným činitelem nově založené | ||
+ | hospodářské akademie v Hohenheimu, sekretářem Zemědělské | ||
+ | společnosti a redaktorem časopisu ''Landwirtschaftliche'' | ||
+ | ''Zeitschrift''. Ve Stuttgartu vydával i ''Hesperus'', v němž uveřejňoval | ||
+ | své konstitučně monarchistické názory a kritiku poměrů | ||
+ | v Rakousku (např. se zastal šikanovaného B. Bolzana, přivítal | ||
+ | revoluci ve Francii 1830 a polské povstání 1831). Od 1823 se | ||
+ | ''Hesperus'' nesměl do Rakouska dovážet, jeho odběratelé a přispěvatelé | ||
+ | byli perzekvováni. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' vydal asi 40 odborných spisů. V přehledu in: G. Novotný, Ch. C. A. | ||
+ | a jeho synové Rudolf a Emil Karl; in: Pocta Janu Janákovi, 2002, s. 616n. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' v přehledu tamtéž; OSN 2, s. 290, 28, s. 42. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' MZA Brno, 613 sbírka historického spolku G 82 Moravská hospodářská | ||
+ | společnost; G 150 Rodinný archiv Salm-Reifferscheidtů, rájecké větve – korespondence | ||
+ | H. F. Salma; F 86 Velkostatek Rájec nad Svitavou – Blansko. | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | [[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | ||
Řádka 21: | Řádka 124: | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1763]] | [[Kategorie:1763]] | ||
[[Kategorie:Hildburghausen]] | [[Kategorie:Hildburghausen]] | ||
[[Kategorie:1831]] | [[Kategorie:1831]] | ||
[[Kategorie:Stuttgart]] | [[Kategorie:Stuttgart]] |
Aktuální verze z 19. 9. 2019, 09:31
Christian Karl ANDRÉ | |
Narození | 20.3.1763 |
---|---|
Místo narození | Hildburghausen (Německo) |
Úmrtí | 19.(22.)7.1831 |
Místo úmrtí | Stuttgart (Německo) |
Povolání |
21- Odborník rostlinné výroby 62- Osvětový nebo veřejný činitel 68- Redaktor nebo žurnalista 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 88-89 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39315 |
ANDRÉ, Christian Carl (též ANDRÄ, ANDREA), * 20. 3. 1763 Hildburghausen (Německo), † 19. nebo 22. 7. 1831 Stuttgart (Německo), organizátor hospodářského života, přírodovědec, pedagog, vydavatel, redaktor
Otec Emila Karla A. (1790–1869) a Rudolfa A. (1792/93 až 1825). 1779–82 studoval na univerzitě v Jeně práva, pedagogiku a hudbu. Tam se sblížil se svobodnými zednáři, později však z lóže asi vystoupil. 1782–98 se věnoval přírodovědě a vychovatelství v různých německých městech. Od 1794 neúspěšně usiloval o přesídlení do Čech (proti jeho příchodu a působení jako vychovatele protestovala u českého gubernia pražská konsistoř a arcibiskup). Moravské gubernium nemělo proti němu námitek, a proto se 1798 přestěhoval do Brna, kde do 1810 působil jako ředitel luteránské školy. V Brně se stal zřejmě opět členem zednářské lóže. Obchodoval s mineráliemi a vedle toho vědecky a pedagogicky pracoval. Jeho činnost zásadně ovlivnila rozvoj duchovního, hospodářského a vědeckého života na Moravě. Spolu s velkoobchodníkem W. Ch. Herzogenrathem inicioval 1799 vznik brněnského soukromého rosenkruciánského kroužku Přátelé přírodoznalství a vlastivědy (Freunde der Natur- und Vaterlandskunde) a napsal pro něj stanovy. Později se kroužek spojil s Moravskou zemědělskou společností (K. k. Gesellschaft des Ackerbaues und nützlicher Künste im Markgrafthume Mähren) a od 1806 nesly společný název Moravská společnost pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy (MHS – Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde). Ředitelem se stal hrabě Hugo Franz Salm- Reifferscheidt, kancléřem M. Smetana a sekretářem A.
1806 A. vypracoval první ucelený a výhledový program rozvoje přírodních věd na Moravě a činnosti MHS v duchu programu Přírodovědné společnosti z ledna 1796. Týkal se rozvoje zemědělství, techniky a statistiky, poznání přírodních zdrojů, studia, výzkumů a pokusů v oboru zoologie, botaniky, mineralogie, fyziky, matematiky a chemie. Dále se zabýval překlady literatury, šířením osvěty mezi rolníky i v češtině, organizováním soutěží. A. navrhoval soustředit sbírky pro budoucí zemské muzeum v Brně. Nová MHS měla podobně jako v zahraničí plnit funkci akademie věd a hospodářské společnosti.
1814 založil při MHS Spolek šlechtitelů ovcí (Spolek přátel, znalců a podporovatelů šlechtění ovcí k zásadně vyššímu povznesení tohoto ekonomického odvětví a na základě toho vybudovaného důležitého vlnařského průmyslu v továrnách a v obchodě), vypracoval program a stal se jeho sekretářem. Členové spolku z monarchie se každý rok scházeli v Brně a projednávali zdokonalení metod tzv. umělého výběru pro zvyšování produkce a jakosti vlny. A. zde uplatňoval své šlechtitelské zkušenosti a zajišťoval tím velmi žádanou nejkvalitnější surovinu pro soukenický průmysl v Brně a okolí. Zdokonalování metod tzv. umělého výběru se intenzivně věnoval od 1809. Neznal však ještě pravidla přenosu dědičnosti znaků z generace na generaci, a tak formulované otázky nedokázal řešit. 1816 napsal se synem Rudolfem průkopnickou učebnici o šlechtění ovcí. 1818 se pokusil vypracovat jednotnou terminologii. Podnítil diskusi o dědičnosti znaků, zdokonaloval metody umělého výběru. Svými názory ovlivnil J. K. Nestlera (1783–1841), který 1827 zařadil do výuky zemědělské nauky a přírodopisu na univerzitě v Olomouci samostatnou část o zásadách vědeckého šlechtění zvířat a rostlin. A. se stal předchůdcem genetické teorie J. G. Mendla. Spoluorganizoval a zakládal i jiné odborné spolky (např. meteorologický a pomologický) a věnoval se též praktickému zajištění hospodářské zemědělské činnosti.
Od 1803 usiloval o založení Františkova muzea v Brně. Pro druhé nejstarší muzeum v českých zemích inicioval 1813 peněžní sbírku a snažil se získat podporu vlivných velkostatkářů. Muzeu, otevřenému 5. 5. 1820, věnoval sbírku minerálů, mincí, modelů strojů a mineralogickou literaturu.
Za svého života vydával A. čtyři odborné časopisy: Patriotisches Tageblatt … (Brno 1800–05), Hesperus (Brno 1809–11, Praha 1812–21, Stuttgart 1822–31), Neuer Nazional-Kalender… (Praha 1809–22, Lipsko 1822–29) a první periodický zemědělský časopis v českých zemích Oekonomische Neuigkeiten und Verhandlungen (Praha 1811–45). Tyto časopisy měly na svoji dobu vynikající úroveň. A. je též autorem čtyřdílného německo-francouzského technologického a přírodovědného slovníku. Od 1810 byl dopisujícím, od 1816 čestným členem VHS v Čechách, dále členem akademií věd a hospodářských, přírodovědeckých, pomologických, botanických, zahradnických, lesnických, mysliveckých, mineralogických aj. společností v Německu, Rakousku, Uhrách a Anglii.
Pod tlakem cenzury se 1820 vzdal funkce sekretáře MHS. V září 1821 se přestěhoval do Stuttgartu, kde se stal dvorským hospodářským radou, vlivným činitelem nově založené hospodářské akademie v Hohenheimu, sekretářem Zemědělské společnosti a redaktorem časopisu Landwirtschaftliche Zeitschrift. Ve Stuttgartu vydával i Hesperus, v němž uveřejňoval své konstitučně monarchistické názory a kritiku poměrů v Rakousku (např. se zastal šikanovaného B. Bolzana, přivítal revoluci ve Francii 1830 a polské povstání 1831). Od 1823 se Hesperus nesměl do Rakouska dovážet, jeho odběratelé a přispěvatelé byli perzekvováni.
D: vydal asi 40 odborných spisů. V přehledu in: G. Novotný, Ch. C. A. a jeho synové Rudolf a Emil Karl; in: Pocta Janu Janákovi, 2002, s. 616n.
L: v přehledu tamtéž; OSN 2, s. 290, 28, s. 42.
P: MZA Brno, 613 sbírka historického spolku G 82 Moravská hospodářská společnost; G 150 Rodinný archiv Salm-Reifferscheidtů, rájecké větve – korespondence H. F. Salma; F 86 Velkostatek Rájec nad Svitavou – Blansko.
Gustav Novotný