ANDREADIS Ivan 27.3.1924-27.10.1992: Porovnání verzí
Řádka 38: | Řádka 38: | ||
hráče. Po dva roky (1962–63) vedl trenérské kursy v Indii | hráče. Po dva roky (1962–63) vedl trenérské kursy v Indii | ||
a provázel jako trenér československé reprezentační družstvo | a provázel jako trenér československé reprezentační družstvo | ||
− | žen (1965–71). 1965 nastoupil jako redaktor do deníku Československý | + | žen (1965–71). 1965 nastoupil jako redaktor do deníku ''Československý'' |
− | sport, kde sledoval a komentoval kopanou a od | + | ''sport'', kde sledoval a komentoval kopanou a od |
1975 vedl její rubriku. 1985 odešel do důchodu. | 1975 vedl její rubriku. 1985 odešel do důchodu. | ||
Verze z 11. 3. 2016, 10:33
Ivan ANDREADIS | |
Narození | 27.3.1924 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 27.10.1992 |
Místo úmrtí | asi Praha |
Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39318 |
ANDREADIS, Ivan, * 27. 3. 1924 Praha, † 27. 10. 1992 asi Praha, stolní tenista, sportovní publicista
Stolnímu tenisu se začal věnovat už jako osmiletý. Hrál nejprve v YMCA a poté ve Spartě Praha, kde dorostence trénoval Vendelín Veselý. 1939 získal v patnácti letech první mistrovský titul mezi dospělými. Od té doby zvítězil dvaačtyřicetkrát na mistrovství republiky, z toho desetkrát ve dvouhře. Již 1937 hrál za ČSR na mezinárodním mistrovství Rakouska ve Vídni. V reprezentaci se mohl uplatnit až po okupaci, v jejímž závěru se jako dítě z česko-řecké smíšené rodiny octl v koncentračním táboře. 1947 poprvé reprezentoval na mistrovství světa v Paříži. Byl členem družstva, které zvítězilo v Poháru lady Swaytlingové (tříčlenná mužstva). Na mistrovstvích světa startoval do 1963 a podílel se na získání čtyř titulů v soutěži družstev (1947, 1948, 1950, 1951), čtyřikrát byl mistrem světa v pánské čtyřhře (1949 s Františkem Tokárem, 1951 s Bohumilem Váňou, 1955 a 1957 s Ladislavem Štípkem) a jednou ve smíšené čtyřhře (1954 s Maďarkou Gizellou Farkasovou). Mimoto získal na světových šampionátech dalších osmnáct stříbrných a bronzových medailí (na mistrovství světa 1950, 1951 a 1953 byl druhý ve dvouhře). Odborníci ho charakterizovali jako jednoho z nejtechničtějších hráčů, ale zároveň upozorňovali na přílišný stereotyp jeho hry (uplatňoval v pozdějších letech oblíbený topspinový úder), který mu bránil v získání světových prvenství v soutěži jednotlivců. Ještě v době aktivní hráčské činnosti trénoval švédské a indické hráče. Po dva roky (1962–63) vedl trenérské kursy v Indii a provázel jako trenér československé reprezentační družstvo žen (1965–71). 1965 nastoupil jako redaktor do deníku Československý sport, kde sledoval a komentoval kopanou a od 1975 vedl její rubriku. 1985 odešel do důchodu.
D: Třemi světadíly, 1959; Škola stolního tenisu, 1967 (s H. Pivcem).
Miloslav Martínek