ANDREAE Johannes ?1375-1455/1456

Z Personal
Johannes ANDREAE
Narození asi 1375
Místo narození Praha
Úmrtí 1455(6)
Povolání

9- Astronom nebo astrolog 15- Lékaři

6- Botanik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39319

ANDREAE, Johannes (též Jan Ondřejův zvaný Šindel nebo Joannes de Praga), * asi 1375 Praha, † 1455(6) ?, matematik, astronom, lékař, kněz, pedagog

Pravděpodobně se narodil v Praze v rozvětvené rodině Šindelů. (Hradec Králové, uváděný jako rodiště až od 1608, je zřejmě omyl.) Datum narození bylo odvozeno od roku 1395, kdy se stal bakalářem pražské univerzity, asi 1397 subdiakonem a 1398 knězem (jako Joannes de Praga). 1399 byl zmiňován jako mistr a 1406 jako rektor školy u sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. V následujících letech zřejmě vyučoval matematiku a astronomii ve Vídni. Před 1410 byl jistě ve spojení s Prahou, protože je pokládán za spoluautora pražského orloje. 1410 vystřídal v úřadě rektora univerzity Jana Husa. Téhož roku podepsal univerzitní protest proti pálení Viklefových knih, které nařídil arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, a protestoval i proti zatčení Jeronýma Pražského. Po ukončení rektorské funkce v říjnu 1410 byl v červenci 1411 jmenován zástupcem univerzity ve sporu s arcibiskupem, v listopadu 1412 zahájil přednášky o Ptolemaiově Almagestu. 1412, 1414 a 1415 kupoval vinice na pražském Petříně. 1418 ho platila královská komora jako osobního lékaře krále Václava IV. Současně byl i kanovníkem svatovítské kapituly. Po vypuknutí husitských nepokojů odjel s kapitulou z Prahy. 1424 opět v Praze dokončil botanický spis Macera. Další zmínka o něm pochází z Norimberka, kde byl městským fyzikem a město jej 1431 zapůjčilo zraněnému králi Zikmundovi; A. se zřejmě osvědčil a následující léta zůstal v jeho službách. 1433 doprovázel nejspíše císaře ke korunovaci do Říma a poté se vrátil do Norimberka. Po návratu Zikmunda na český trůn se A. asi 1436 vrátil do Prahy, kde 1437 přijal svěcení, stal se opět členem svatovítské kapituly a 1441 vyšehradským kanovníkem. 1446 pronajímal kapitulní dvůr v Hodkovicích. Poslední zmínka o něm je z vyšehradské kapituly 15. 1. 1455. Roku 1457 za něj byla sloužena zádušní mše. Univerzitě odkázal na 200 rukopisů z oboru lékařství a matematiky. Přednášel i astronomii, která přispěla k jeho stykům s italským astronomem G. Bianchinim a Aeneou Silviem. Ještě po dvou stech letech ocenil A. astronomické tabulky Tycho Brahe.

D: Tabule de mediis et veris mitibus planetarum super meridianum Pragensem reducto (před 1427); Canones pro ecliptibus solis et lune per instrumentum ad hoc factum inveniendis Magistri Johannis Schindel (rukopis ve vídeňské Národní knihovně); Tractatus de quantitate trium solidorum Magistri Schindel compilatus anno 1420 (rukopis ve 2 opisech v mnichovské Univerzitní knihovně); Codex latinus 1475 (rukopis v lipské Univerzitní knihovně, fol. 237v-241v); Codex vindobonensis latinus 1415 (rukopis ve vídeňské Národní knihovně, fol. 133r-146r).

L: Jan Campanus Vodňanský, Calendarium beneficiorum Academiae Pragensi 1615 – česky 1949, s. 31, 59 (Hrdinovy poznámky); G. Gellner, Jan Černý a jiní naši lékaři do konce doby jagellonské, in: Věstník KČSN 1934, s. 156n.; F. M. Bartoš, Rektor J. Š., in: Věstník ČAVU 56, 1947, 1948, s. 27n.; Q. Vetter, Stručný přehled vývoje matematiky v českých zemích od založení univerzity do katastrofy bělohorské, in: Matematika ve škole 7, 1957, č. 6, s. 343n.; J. Truhlář, Šindelovy astronomické tabulky, in: Věstník ČAVU 9, 1900, s. 473n.; J. Teige, Doplňky a nové zprávy k dějinám věd matematických, in: Časopis pro pěstování matematiky a fysiky 22, 1893, s. 244n.; J. Mundy, John von Gmunden, in: ISIS 34, 1942/43, s. 196n.; Z. Horský – E. Procházka, Pražský orloj, in: Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky 9, 1964, s. 88n.; E. Urbánková, Zbytky knihovny snad M. J. Š. v Universitní knihovně, in: Ročenka Universitní knihovny v Praze 1960/1, 1962, s. 87n.; J. Tříška, Životopisný slovník předhusitské Pražské univerzity 1348–1409, 1981, s. 303 (kde další dílo a literatura).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Jaroslav Folta