ANDRIAL Jindřich 2.7.1888-11.10.1959: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Jindřich ANDRIAL
 
| jméno = Jindřich ANDRIAL
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Andrial Jindrich portret.jpg
 
| datum narození = 2.7.1888
 
| datum narození = 2.7.1888
 
| místo narození = Chrudim
 
| místo narození = Chrudim

Verze z 14. 7. 2017, 10:03

Jindřich ANDRIAL
Narození 2.7.1888
Místo narození Chrudim
Úmrtí 11.10.1959
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39352

ANDRIAL, Jindřich, * 2. 7. 1888 Chrudim, † 11. 10. 1959 Vídeň (Rakousko), právník, diplomat

1907 maturoval na českém gymnáziu v Praze na Žižkově. Následovala studia na právnické fakultě pražské české univerzity, kde 1912 získal titul doktora práv. Téhož roku vstoupil do rakousko-uherské armády, kde působil jako důstojník justiční služby až do dobrovolného odchodu do srbského zajetí v říjnu 1918. Tam pomáhal při tlumočení francouzským, italským a anglickým oddílům. Do Prahy se vrátil počátkem 1919 a krátce pracoval ve strojírenském průmyslu. Dráhu diplomata zahájil od června 1919 na československém vyslanectví v Bělehradě. Kromě necelých dvou let (1926–28), kdy zastával funkci přednosty oddělení národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí v Praze, působil v Jugoslávii do počátku 1929. Ve 30. letech byl generálním konzulem ve Frankfurtu nad Mohanem a v Berlíně. Jeho diplomatická činnost v meziválečném období byla oceněna jihoslovanským řádem Sv. Sávy III. stupně a čestným odznakem německého Červeného kříže I. třídy. V březnu 1939 přešel do služeb protektorátního ministerstva vnitra. Po skončení druhé světové války vstoupil znovu do diplomatických služeb a 1946 se stal vyslancem ČSR ve Švýcarsku. Po únoru 1948 diplomacii opustil, zůstal v Bernu a pomáhal československým emigrantům. Byl spolupracovníkem rozhlasové stanice Svobodná Evropa a 1957–59 vedl filiálku Amerického fondu pro československé uprchlíky ve Vídni.

L: ČsB 1, nestr.; KSN 1, s. 39; Pejskar 1, s. 97.

Jana Brabencová