ANDRICKI Mikławš 30.5.1871-18.12.1908: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 18.12.1908
 
| datum úmrtí = 18.12.1908
 
| místo úmrtí = Žitava (Německo)
 
| místo úmrtí = Žitava (Německo)
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
+
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />64- Překladatel<br />
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
+
64- Překladatel
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 93
 
}}
 
}}
  
Řádka 46: Řádka 44:
 
spisovatelů. Německo, 1974; J. Petr, Novější lužickosrbské práce o M. A., in:
 
spisovatelů. Německo, 1974; J. Petr, Novější lužickosrbské práce o M. A., in:
 
Slavia, 27, 1958, s. 649n.; OSND 1/1, s. 157; ISN 1, s. 201; NBS, s. 30n.
 
Slavia, 27, 1958, s. 649n.; OSND 1/1, s. 157; ISN 1, s. 201; NBS, s. 30n.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/92188 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
  
 
Marie Makariusová
 
Marie Makariusová

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 10:43

Mikławš ANDRICKI
Narození 30.5.1871
Místo narození Pančicy (Německo)
Úmrtí 18.12.1908
Místo úmrtí Žitava (Německo)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 93
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39353

ANDRICKI, Mikławš (též ANDRITZKI, Nicolaus, Mikuláš), * 30. 5. 1871 Panschwitz (Pančicy, Německo), † 18. 12. 1908 Zittau (Žitava, Německo), kulturní pracovník, publicista, spisovatel, překladatel

Rodák z Horní Lužice, z rodiny drobného živnostníka, ševce. Absolvoval katolický učitelský ústav v Budyšíně a odešel do Prahy do Lužického semináře. Pražský pobyt 1886–95 byl rozhodující pro jeho další vývoj. Studoval šest let na pražském malostranském gymnáziu a po maturitě tři roky na německé bohoslovecké fakultě. V Praze poznal českou vlasteneckou literaturu a český kulturní i politický život. Nabyté zkušenosti využil po návratu do Lužice k povznesení lužického písemnictví a k rozvoji národního života. V Praze se stal členem sdružení lužickosrbských studentů Serbowka a začal psát ve své mateřštině krásnou literaturu i historicko-vlastenecké studie silně poznamenané vlivem českých dějin (zvl. husitským hnutím) a kultury. Ve své tvorbě se inspiroval především Janem Nerudou, jehož povídky a fejetony se mu staly formálním vzorem. Nerudovy povídky do lužické srbštiny přeložil a do lužickosrbské literatury uvedl svými překlady i další české autory. S ohlasem se setkal mj. překlad Jiráskovy historické hry Gero. Už v době pražského pobytu se A., který ovládal několik slovanských jazyků, stal propagátorem široké slovanské vzájemnosti. Kromě české jej zajímala hlavně kultura polská a ruská. Po návratu do Lužice, kde do konce života působil jako římskokatolický kněz, zůstal horlivým vlastencem a organizátorem lužickosrbského kulturního a veřejného života. Redigoval např. časopis Łužica a zasloužil se o vybudování matičního domu v Budyšíně. Jeho neúnavnou národněbuditelskou práci přerušila předčasná smrt na tuberkulózu.

D: M. A. Lista z Prahi z lět 1886 do 95, Budyšin 1925.

L: M. Krječmaŕ, M. A., jeho živjenje a skutkowanje, Budyšin 1955; Slovník spisovatelů. Německo, 1974; J. Petr, Novější lužickosrbské práce o M. A., in: Slavia, 27, 1958, s. 649n.; OSND 1/1, s. 157; ISN 1, s. 201; NBS, s. 30n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Marie Makariusová