Biografický slovník
ANDRICKI Mikławš 30.5.1871-18.12.1908: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku ANDRICKI Miklawš 30.5.1871-18.12.1908 na ANDRICKI Mikławš 30.5.1871-18.12.1908 bez založení přesměrování) |
|||
| Řádka 13: | Řádka 13: | ||
}} | }} | ||
| − | '''ANDRICKI, Mikławš (též ANDRITZKI, Nicolaus, Mikuláš), | + | '''ANDRICKI, Mikławš''' ''(též ANDRITZKI, Nicolaus, Mikuláš),'' ''* 30. 5. 1871 Panschwitz (Pančicy, Německo), † 18. 12. 1908 Zittau (Žitava, Německo), kulturní pracovník, publicista, spisovatel, překladatel'' |
Rodák z Horní Lužice, z rodiny drobného živnostníka, ševce. | Rodák z Horní Lužice, z rodiny drobného živnostníka, ševce. | ||
| Řádka 31: | Řádka 31: | ||
formálním vzorem. Nerudovy povídky do lužické srbštiny | formálním vzorem. Nerudovy povídky do lužické srbštiny | ||
přeložil a do lužickosrbské literatury uvedl svými překlady i další české autory. S ohlasem se setkal mj. překlad Jiráskovy | přeložil a do lužickosrbské literatury uvedl svými překlady i další české autory. S ohlasem se setkal mj. překlad Jiráskovy | ||
| − | historické hry Gero. Už v době pražského pobytu se A., který | + | historické hry ''Gero''. Už v době pražského pobytu se A., který |
ovládal několik slovanských jazyků, stal propagátorem široké | ovládal několik slovanských jazyků, stal propagátorem široké | ||
slovanské vzájemnosti. Kromě české jej zajímala hlavně kultura | slovanské vzájemnosti. Kromě české jej zajímala hlavně kultura | ||
| Řádka 37: | Řádka 37: | ||
působil jako římskokatolický kněz, zůstal horlivým vlastencem | působil jako římskokatolický kněz, zůstal horlivým vlastencem | ||
a organizátorem lužickosrbského kulturního a veřejného | a organizátorem lužickosrbského kulturního a veřejného | ||
| − | života. Redigoval např. časopis Łužica a zasloužil se o vybudování | + | života. Redigoval např. časopis ''Łužica'' a zasloužil se o vybudování |
matičního domu v Budyšíně. Jeho neúnavnou národněbuditelskou | matičního domu v Budyšíně. Jeho neúnavnou národněbuditelskou | ||
práci přerušila předčasná smrt na tuberkulózu. | práci přerušila předčasná smrt na tuberkulózu. | ||
Verze z 11. 3. 2016, 10:55
| Mikławš ANDRICKI | |
 | |
| Narození | 30.5.1871 |
|---|---|
| Místo narození | Pančicy (Německo) |
| Úmrtí | 18.12.1908 |
| Místo úmrtí | Žitava (Německo) |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik 64- Překladatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39353 |
ANDRICKI, Mikławš (též ANDRITZKI, Nicolaus, Mikuláš), * 30. 5. 1871 Panschwitz (Pančicy, Německo), † 18. 12. 1908 Zittau (Žitava, Německo), kulturní pracovník, publicista, spisovatel, překladatel
Rodák z Horní Lužice, z rodiny drobného živnostníka, ševce. Absolvoval katolický učitelský ústav v Budyšíně a odešel do Prahy do Lužického semináře. Pražský pobyt 1886–95 byl rozhodující pro jeho další vývoj. Studoval šest let na pražském malostranském gymnáziu a po maturitě tři roky na německé bohoslovecké fakultě. V Praze poznal českou vlasteneckou literaturu a český kulturní i politický život. Nabyté zkušenosti využil po návratu do Lužice k povznesení lužického písemnictví a k rozvoji národního života. V Praze se stal členem sdružení lužickosrbských studentů Serbowka a začal psát ve své mateřštině krásnou literaturu i historicko-vlastenecké studie silně poznamenané vlivem českých dějin (zvl. husitským hnutím) a kultury. Ve své tvorbě se inspiroval především Janem Nerudou, jehož povídky a fejetony se mu staly formálním vzorem. Nerudovy povídky do lužické srbštiny přeložil a do lužickosrbské literatury uvedl svými překlady i další české autory. S ohlasem se setkal mj. překlad Jiráskovy historické hry Gero. Už v době pražského pobytu se A., který ovládal několik slovanských jazyků, stal propagátorem široké slovanské vzájemnosti. Kromě české jej zajímala hlavně kultura polská a ruská. Po návratu do Lužice, kde do konce života působil jako římskokatolický kněz, zůstal horlivým vlastencem a organizátorem lužickosrbského kulturního a veřejného života. Redigoval např. časopis Łužica a zasloužil se o vybudování matičního domu v Budyšíně. Jeho neúnavnou národněbuditelskou práci přerušila předčasná smrt na tuberkulózu.
D: M. A. Lista z Prahi z lět 1886 do 95, Budyšin 1925.
L: M. Krječmaŕ, M. A., jeho živjenje a skutkowanje, Budyšin 1955; Slovník spisovatelů. Německo, 1974; J. Petr, Novější lužickosrbské práce o M. A., in: Slavia, 27, 1958, s. 649n.; OSND 1/1, s. 157; ISN 1, s. 201; NBS, s. 30n.
Marie Makariusová
