ANDRLÍK Karel 24.8.1861-16.7.1931: Porovnání verzí

Z Personal
(ANDRLÍK_Karel_24.8.1861-16.7.1931)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 24.8.1861
 
| datum narození = 24.8.1861
| místo narození = Drahonice, o. Strakonice
+
| místo narození = Drahonice u Strakonic
 
| datum úmrtí = 16.7.1931
 
| datum úmrtí = 16.7.1931
| místo úmrtí = Drahonice, o. Strakonice
+
| místo úmrtí = Drahonice u Strakonic
 
| povolání = 31- Potravinář
 
| povolání = 31- Potravinář
 
3- Chemik nebo alchymista
 
3- Chemik nebo alchymista
Řádka 13: Řádka 13:
 
}}<br/><br/>Karel ANDRLÍK
 
}}<br/><br/>Karel ANDRLÍK
  
== Literatura ==
+
'''ANDRLÍK, Karel,''' ''* 24. 8. 1861 Drahonice u Strakonic, † 16. 7. 1931 Drahonice u Strakonic, chemik, pedagog''
MSN I, 168; ÖBL I, 22; OSN Dod I-1, 157; NTM; PSN I, 75; DEV 386; ČVUT I/2, 435; KSN I, 190; archiv ČVUT; Janko 541; Tomeš I, 28; 
+
 
 +
Studia na reálném gymnáziu v Písku ukončil 1880 maturitou.
 +
Poté absolvoval 1881/82 dva semestry na technice ve
 +
Vídni. Vysokoškolské studium technické chemie dokončil
 +
1884 na české technice v Praze. Od září 1884 do května 1885
 +
působil jako chemik v cukrovaru v Dymokurech u Nymburka,
 +
ve stejné funkci od srpna 1885 do března 1888 v cukrovaru
 +
Dobrovice u Mladé Boleslavi. V březnu 1888 byl jmenován
 +
výpomocným asistentem při stolici mikroskopie
 +
a zbožíznalství a v červenci oficiálem finanční technické kontroly,
 +
nejdříve v cukrovarech na Kolínsku v Bečvárech
 +
a Cerhenicích a pak i v Libici nad Cidlinou, kde také vstoupil
 +
definitivně v červenci 1890 do státní služby jako oficiál cukerní
 +
daně. 1895 odešel z libického cukrovaru, když byl
 +
jmenován asistentem při stolici analytické a anorganické
 +
chemie na české technice v Praze, 1899 byl jmenován adjunktem.
 +
Od příchodu na vysokou školu zastával až do 1923
 +
funkci přednosty Výzkumné stanice cukrovarnické zřízené při
 +
škole. 1905 získal titul mimořádného profesora české techniky
 +
pro cukrovarnictví a cvičení v laboratoři cukrovarnické;
 +
1910 řádného profesora pro týž obor a pro technologii paliv,
 +
svítiv a vody. 1913–20 se stal přednostou Autorizovaného
 +
ústavu pro technologii vody, paliv a svítiv, na jehož založení měl zásadní podíl. 1910/11, 1913/14 a 1918/19 byl děkanem
 +
fakulty technické chemie. Zasloužil se též o rozvoj spolkového
 +
a odborného společenského života. Od 1895 byl členem
 +
a později dvakrát předsedou České společnosti chemické
 +
pro vědu a průmysl, působil také v Ústředním spolku československého
 +
průmyslu cukrovarnického a v dalších odborných
 +
spolcích, činný byl též v Masarykově akademii práce.
 +
1918 se stal členem KČSN a zemské zdravotní rady. Byl odborníkem
 +
uznávaným i v cizině, o čemž svědčilo členství
 +
v Mezinárodní komisi pro zkoušení cukru a udělení zlaté
 +
medaile od Société des chimistes de sucrerie et destillerie de
 +
France et des collonies. 1930 odešel na odpočinek a krátce
 +
před svou smrtí byl jmenován doktorem honoris causa věd
 +
technických ČVUT v Praze.
 +
 
 +
Je považován za zakladatele využití vědeckých metod v technologii
 +
a výzkumu českého cukrovarnictví. Jeho více než 150
 +
odborných prací se týká technologie v nejširším slova smyslu,
 +
od biologie řepy až po hospodárné využití průmyslového
 +
odpadu, difuze, saturace, problémů amoniaku v cukrovarech,
 +
stanovení invertního cukru apod. Z řepných produktů připravil
 +
řadu preparátů, např. kyselinu glutaminovou.
 +
 
 +
'''D:''' soupis prací in: Listy cukrovarnické 49, 1931, č. 8, s. 687n., z nich např.:
 +
Difusní šťáva čeřená kysličníkem hořečnatým, in: tamtéž 10, 1892–93,
 +
s. 293; Redukce kysličníku měďného alkoholem methylovým při stanovení
 +
cukru invertního, in: tamtéž 15, 1897–98, s. 57; Pokusy o vápno-alkalické
 +
difusi, in: tamtéž 19, 1901–02, s. 201; Příprava betainu z odpadních louhů
 +
zbývajících po vycukerňování melasy stroncianem, in: tamtéž 21, 1903–04,
 +
s. 397; Spotřeba živin v 1. roce vegetačním a jich vztah k cukru v kořenu, in:
 +
tamtéž 25, 1906–07, s. 1; Příprava kyseliny glutaminové z etainu z odpadních
 +
louhů melasových, in: tamtéž 32, 1914–15, s. 149. Dolomitové vápno
 +
k saturaci difusních šťáv, in: tamtéž 39, 1921–22, s. 105.
 +
 
 +
'''L:''' Listy cukrovarnické 39, 1921 (medailon k 60. narozeninám se soupisem
 +
díla); nekrology: Památce prof. inž., dr. h. c. K. A., in: Národní listy (večerník)
 +
1. 9. 1931; Listy cukrovarnické 49, 1931, č. 8, s. 687n.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv ČVUT, fond Osobní spisy profesorů a docentů.
 +
 
 +
Miloslava Žďárská
 +
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:31- Potravinář]]
 
[[Kategorie:31- Potravinář]]
 
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
 
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
 
[[Kategorie:1861]]
 
[[Kategorie:1861]]
 
[[Kategorie:Drahonice]]
 
[[Kategorie:Drahonice]]
 
[[Kategorie:1931]]
 
[[Kategorie:1931]]
 
[[Kategorie:Drahonice]]
 
[[Kategorie:Drahonice]]

Verze z 5. 2. 2016, 12:46

Karel ANDRLÍK
Narození 24.8.1861
Místo narození Drahonice u Strakonic
Úmrtí 16.7.1931
Místo úmrtí Drahonice u Strakonic
Povolání

31- Potravinář 3- Chemik nebo alchymista

61- Pedagog


Karel ANDRLÍK

ANDRLÍK, Karel, * 24. 8. 1861 Drahonice u Strakonic, † 16. 7. 1931 Drahonice u Strakonic, chemik, pedagog

Studia na reálném gymnáziu v Písku ukončil 1880 maturitou. Poté absolvoval 1881/82 dva semestry na technice ve Vídni. Vysokoškolské studium technické chemie dokončil 1884 na české technice v Praze. Od září 1884 do května 1885 působil jako chemik v cukrovaru v Dymokurech u Nymburka, ve stejné funkci od srpna 1885 do března 1888 v cukrovaru Dobrovice u Mladé Boleslavi. V březnu 1888 byl jmenován výpomocným asistentem při stolici mikroskopie a zbožíznalství a v červenci oficiálem finanční technické kontroly, nejdříve v cukrovarech na Kolínsku v Bečvárech a Cerhenicích a pak i v Libici nad Cidlinou, kde také vstoupil definitivně v červenci 1890 do státní služby jako oficiál cukerní daně. 1895 odešel z libického cukrovaru, když byl jmenován asistentem při stolici analytické a anorganické chemie na české technice v Praze, 1899 byl jmenován adjunktem. Od příchodu na vysokou školu zastával až do 1923 funkci přednosty Výzkumné stanice cukrovarnické zřízené při škole. 1905 získal titul mimořádného profesora české techniky pro cukrovarnictví a cvičení v laboratoři cukrovarnické; 1910 řádného profesora pro týž obor a pro technologii paliv, svítiv a vody. 1913–20 se stal přednostou Autorizovaného ústavu pro technologii vody, paliv a svítiv, na jehož založení měl zásadní podíl. 1910/11, 1913/14 a 1918/19 byl děkanem fakulty technické chemie. Zasloužil se též o rozvoj spolkového a odborného společenského života. Od 1895 byl členem a později dvakrát předsedou České společnosti chemické pro vědu a průmysl, působil také v Ústředním spolku československého průmyslu cukrovarnického a v dalších odborných spolcích, činný byl též v Masarykově akademii práce. 1918 se stal členem KČSN a zemské zdravotní rady. Byl odborníkem uznávaným i v cizině, o čemž svědčilo členství v Mezinárodní komisi pro zkoušení cukru a udělení zlaté medaile od Société des chimistes de sucrerie et destillerie de France et des collonies. 1930 odešel na odpočinek a krátce před svou smrtí byl jmenován doktorem honoris causa věd technických ČVUT v Praze.

Je považován za zakladatele využití vědeckých metod v technologii a výzkumu českého cukrovarnictví. Jeho více než 150 odborných prací se týká technologie v nejširším slova smyslu, od biologie řepy až po hospodárné využití průmyslového odpadu, difuze, saturace, problémů amoniaku v cukrovarech, stanovení invertního cukru apod. Z řepných produktů připravil řadu preparátů, např. kyselinu glutaminovou.

D: soupis prací in: Listy cukrovarnické 49, 1931, č. 8, s. 687n., z nich např.: Difusní šťáva čeřená kysličníkem hořečnatým, in: tamtéž 10, 1892–93, s. 293; Redukce kysličníku měďného alkoholem methylovým při stanovení cukru invertního, in: tamtéž 15, 1897–98, s. 57; Pokusy o vápno-alkalické difusi, in: tamtéž 19, 1901–02, s. 201; Příprava betainu z odpadních louhů zbývajících po vycukerňování melasy stroncianem, in: tamtéž 21, 1903–04, s. 397; Spotřeba živin v 1. roce vegetačním a jich vztah k cukru v kořenu, in: tamtéž 25, 1906–07, s. 1; Příprava kyseliny glutaminové z etainu z odpadních louhů melasových, in: tamtéž 32, 1914–15, s. 149. Dolomitové vápno k saturaci difusních šťáv, in: tamtéž 39, 1921–22, s. 105.

L: Listy cukrovarnické 39, 1921 (medailon k 60. narozeninám se soupisem díla); nekrology: Památce prof. inž., dr. h. c. K. A., in: Národní listy (večerník) 1. 9. 1931; Listy cukrovarnické 49, 1931, č. 8, s. 687n.

P: Archiv ČVUT, fond Osobní spisy profesorů a docentů.

Miloslava Žďárská