Biografický slovník
ANDRLÍK Karel 24.8.1861-16.7.1931: Porovnání verzí
(ANDRLÍK_Karel_24.8.1861-16.7.1931) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.8.1861 | | datum narození = 24.8.1861 | ||
| − | | místo narození = Drahonice | + | | místo narození = Drahonice u Strakonic |
| datum úmrtí = 16.7.1931 | | datum úmrtí = 16.7.1931 | ||
| − | | místo úmrtí = Drahonice | + | | místo úmrtí = Drahonice u Strakonic |
| povolání = 31- Potravinář | | povolání = 31- Potravinář | ||
3- Chemik nebo alchymista | 3- Chemik nebo alchymista | ||
| Řádka 13: | Řádka 13: | ||
}}<br/><br/>Karel ANDRLÍK | }}<br/><br/>Karel ANDRLÍK | ||
| − | + | '''ANDRLÍK, Karel,''' ''* 24. 8. 1861 Drahonice u Strakonic, † 16. 7. 1931 Drahonice u Strakonic, chemik, pedagog'' | |
| − | + | ||
| + | Studia na reálném gymnáziu v Písku ukončil 1880 maturitou. | ||
| + | Poté absolvoval 1881/82 dva semestry na technice ve | ||
| + | Vídni. Vysokoškolské studium technické chemie dokončil | ||
| + | 1884 na české technice v Praze. Od září 1884 do května 1885 | ||
| + | působil jako chemik v cukrovaru v Dymokurech u Nymburka, | ||
| + | ve stejné funkci od srpna 1885 do března 1888 v cukrovaru | ||
| + | Dobrovice u Mladé Boleslavi. V březnu 1888 byl jmenován | ||
| + | výpomocným asistentem při stolici mikroskopie | ||
| + | a zbožíznalství a v červenci oficiálem finanční technické kontroly, | ||
| + | nejdříve v cukrovarech na Kolínsku v Bečvárech | ||
| + | a Cerhenicích a pak i v Libici nad Cidlinou, kde také vstoupil | ||
| + | definitivně v červenci 1890 do státní služby jako oficiál cukerní | ||
| + | daně. 1895 odešel z libického cukrovaru, když byl | ||
| + | jmenován asistentem při stolici analytické a anorganické | ||
| + | chemie na české technice v Praze, 1899 byl jmenován adjunktem. | ||
| + | Od příchodu na vysokou školu zastával až do 1923 | ||
| + | funkci přednosty Výzkumné stanice cukrovarnické zřízené při | ||
| + | škole. 1905 získal titul mimořádného profesora české techniky | ||
| + | pro cukrovarnictví a cvičení v laboratoři cukrovarnické; | ||
| + | 1910 řádného profesora pro týž obor a pro technologii paliv, | ||
| + | svítiv a vody. 1913–20 se stal přednostou Autorizovaného | ||
| + | ústavu pro technologii vody, paliv a svítiv, na jehož založení měl zásadní podíl. 1910/11, 1913/14 a 1918/19 byl děkanem | ||
| + | fakulty technické chemie. Zasloužil se též o rozvoj spolkového | ||
| + | a odborného společenského života. Od 1895 byl členem | ||
| + | a později dvakrát předsedou České společnosti chemické | ||
| + | pro vědu a průmysl, působil také v Ústředním spolku československého | ||
| + | průmyslu cukrovarnického a v dalších odborných | ||
| + | spolcích, činný byl též v Masarykově akademii práce. | ||
| + | 1918 se stal členem KČSN a zemské zdravotní rady. Byl odborníkem | ||
| + | uznávaným i v cizině, o čemž svědčilo členství | ||
| + | v Mezinárodní komisi pro zkoušení cukru a udělení zlaté | ||
| + | medaile od Société des chimistes de sucrerie et destillerie de | ||
| + | France et des collonies. 1930 odešel na odpočinek a krátce | ||
| + | před svou smrtí byl jmenován doktorem honoris causa věd | ||
| + | technických ČVUT v Praze. | ||
| + | |||
| + | Je považován za zakladatele využití vědeckých metod v technologii | ||
| + | a výzkumu českého cukrovarnictví. Jeho více než 150 | ||
| + | odborných prací se týká technologie v nejširším slova smyslu, | ||
| + | od biologie řepy až po hospodárné využití průmyslového | ||
| + | odpadu, difuze, saturace, problémů amoniaku v cukrovarech, | ||
| + | stanovení invertního cukru apod. Z řepných produktů připravil | ||
| + | řadu preparátů, např. kyselinu glutaminovou. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' soupis prací in: Listy cukrovarnické 49, 1931, č. 8, s. 687n., z nich např.: | ||
| + | Difusní šťáva čeřená kysličníkem hořečnatým, in: tamtéž 10, 1892–93, | ||
| + | s. 293; Redukce kysličníku měďného alkoholem methylovým při stanovení | ||
| + | cukru invertního, in: tamtéž 15, 1897–98, s. 57; Pokusy o vápno-alkalické | ||
| + | difusi, in: tamtéž 19, 1901–02, s. 201; Příprava betainu z odpadních louhů | ||
| + | zbývajících po vycukerňování melasy stroncianem, in: tamtéž 21, 1903–04, | ||
| + | s. 397; Spotřeba živin v 1. roce vegetačním a jich vztah k cukru v kořenu, in: | ||
| + | tamtéž 25, 1906–07, s. 1; Příprava kyseliny glutaminové z etainu z odpadních | ||
| + | louhů melasových, in: tamtéž 32, 1914–15, s. 149. Dolomitové vápno | ||
| + | k saturaci difusních šťáv, in: tamtéž 39, 1921–22, s. 105. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Listy cukrovarnické 39, 1921 (medailon k 60. narozeninám se soupisem | ||
| + | díla); nekrology: Památce prof. inž., dr. h. c. K. A., in: Národní listy (večerník) | ||
| + | 1. 9. 1931; Listy cukrovarnické 49, 1931, č. 8, s. 687n. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv ČVUT, fond Osobní spisy profesorů a docentů. | ||
| + | |||
| + | Miloslava Žďárská | ||
| + | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:31- Potravinář]] | [[Kategorie:31- Potravinář]] | ||
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | [[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1861]] | [[Kategorie:1861]] | ||
[[Kategorie:Drahonice]] | [[Kategorie:Drahonice]] | ||
[[Kategorie:1931]] | [[Kategorie:1931]] | ||
[[Kategorie:Drahonice]] | [[Kategorie:Drahonice]] | ||
Verze z 5. 2. 2016, 12:46
| Karel ANDRLÍK | |
 | |
| Narození | 24.8.1861 |
|---|---|
| Místo narození | Drahonice u Strakonic |
| Úmrtí | 16.7.1931 |
| Místo úmrtí | Drahonice u Strakonic |
| Povolání |
31- Potravinář 3- Chemik nebo alchymista 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39358 |
Karel ANDRLÍK
ANDRLÍK, Karel, * 24. 8. 1861 Drahonice u Strakonic, † 16. 7. 1931 Drahonice u Strakonic, chemik, pedagog
Studia na reálném gymnáziu v Písku ukončil 1880 maturitou. Poté absolvoval 1881/82 dva semestry na technice ve Vídni. Vysokoškolské studium technické chemie dokončil 1884 na české technice v Praze. Od září 1884 do května 1885 působil jako chemik v cukrovaru v Dymokurech u Nymburka, ve stejné funkci od srpna 1885 do března 1888 v cukrovaru Dobrovice u Mladé Boleslavi. V březnu 1888 byl jmenován výpomocným asistentem při stolici mikroskopie a zbožíznalství a v červenci oficiálem finanční technické kontroly, nejdříve v cukrovarech na Kolínsku v Bečvárech a Cerhenicích a pak i v Libici nad Cidlinou, kde také vstoupil definitivně v červenci 1890 do státní služby jako oficiál cukerní daně. 1895 odešel z libického cukrovaru, když byl jmenován asistentem při stolici analytické a anorganické chemie na české technice v Praze, 1899 byl jmenován adjunktem. Od příchodu na vysokou školu zastával až do 1923 funkci přednosty Výzkumné stanice cukrovarnické zřízené při škole. 1905 získal titul mimořádného profesora české techniky pro cukrovarnictví a cvičení v laboratoři cukrovarnické; 1910 řádného profesora pro týž obor a pro technologii paliv, svítiv a vody. 1913–20 se stal přednostou Autorizovaného ústavu pro technologii vody, paliv a svítiv, na jehož založení měl zásadní podíl. 1910/11, 1913/14 a 1918/19 byl děkanem fakulty technické chemie. Zasloužil se též o rozvoj spolkového a odborného společenského života. Od 1895 byl členem a později dvakrát předsedou České společnosti chemické pro vědu a průmysl, působil také v Ústředním spolku československého průmyslu cukrovarnického a v dalších odborných spolcích, činný byl též v Masarykově akademii práce. 1918 se stal členem KČSN a zemské zdravotní rady. Byl odborníkem uznávaným i v cizině, o čemž svědčilo členství v Mezinárodní komisi pro zkoušení cukru a udělení zlaté medaile od Société des chimistes de sucrerie et destillerie de France et des collonies. 1930 odešel na odpočinek a krátce před svou smrtí byl jmenován doktorem honoris causa věd technických ČVUT v Praze.
Je považován za zakladatele využití vědeckých metod v technologii a výzkumu českého cukrovarnictví. Jeho více než 150 odborných prací se týká technologie v nejširším slova smyslu, od biologie řepy až po hospodárné využití průmyslového odpadu, difuze, saturace, problémů amoniaku v cukrovarech, stanovení invertního cukru apod. Z řepných produktů připravil řadu preparátů, např. kyselinu glutaminovou.
D: soupis prací in: Listy cukrovarnické 49, 1931, č. 8, s. 687n., z nich např.: Difusní šťáva čeřená kysličníkem hořečnatým, in: tamtéž 10, 1892–93, s. 293; Redukce kysličníku měďného alkoholem methylovým při stanovení cukru invertního, in: tamtéž 15, 1897–98, s. 57; Pokusy o vápno-alkalické difusi, in: tamtéž 19, 1901–02, s. 201; Příprava betainu z odpadních louhů zbývajících po vycukerňování melasy stroncianem, in: tamtéž 21, 1903–04, s. 397; Spotřeba živin v 1. roce vegetačním a jich vztah k cukru v kořenu, in: tamtéž 25, 1906–07, s. 1; Příprava kyseliny glutaminové z etainu z odpadních louhů melasových, in: tamtéž 32, 1914–15, s. 149. Dolomitové vápno k saturaci difusních šťáv, in: tamtéž 39, 1921–22, s. 105.
L: Listy cukrovarnické 39, 1921 (medailon k 60. narozeninám se soupisem díla); nekrology: Památce prof. inž., dr. h. c. K. A., in: Národní listy (večerník) 1. 9. 1931; Listy cukrovarnické 49, 1931, č. 8, s. 687n.
P: Archiv ČVUT, fond Osobní spisy profesorů a docentů.
Miloslava Žďárská
