ANDRLE Ondřej 4.1.1914-6.3.1984: Porovnání verzí
(ANDRLE_Ondřej_4.1.1914-6.3.1984) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.1.1914 | | datum narození = 4.1.1914 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Plzeň |
| datum úmrtí = 6.3.1984 | | datum úmrtí = 6.3.1984 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 17- Veterinář | | povolání = 17- Veterinář | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''ANDRLE, Ondřej,''' ''* 4. 1. 1914 Plzeň, † 6. 3. 1984 Praha, zvěrolékař'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny technického úředníka stavebního úřadu | ||
+ | a učitelky. Vystudoval reálné gymnázium v Rokycanech a Vysokou | ||
+ | školu veterinární v Brně (1932–37). Poté pracoval jako | ||
+ | asistent anatomického ústavu u prof. Jana Koldy. Obhájil | ||
+ | práci s názvem Svalstvo hlavy a krku u kozy a 1937 získal titul | ||
+ | MVDr. Vykonal prezenční vojenskou službu v Pardubicích | ||
+ | a Klatovech (1937–39). Po uzavření českých vysokých škol | ||
+ | odešel z Brna a stal se obvodním veterinářem v Radotíně | ||
+ | u Prahy (květen 1940), složil fyzikátní zkoušku (1943) a získal | ||
+ | kvalifikaci pro státní veterinární službu. V Radotíně se | ||
+ | zapojil do protifašistického odboje a v květnu 1945 bojoval | ||
+ | proti ustupujícím jednotkám SS. | ||
+ | |||
+ | Po válce působil 1946–60 jako úřední veterinář okresního | ||
+ | NV v Podbořanech. Nabyl značné zkušenosti s tlumením tzv. | ||
+ | stájových onemocnění skotu, tedy brucelózy a tuberkulózy. | ||
+ | Vypracoval vlastní metodu tzv. radikální likvidace brucelózy | ||
+ | skotu, spočívající v porážce všeho klinicky nemocného a sérologicky | ||
+ | reagujícího skotu. Záhy se stal známým a uznávaným | ||
+ | specialistou na nakažlivé choroby hospodářských zvířat, | ||
+ | své zkušenosti publikoval v časopise Veterinářství. 1950–60 za | ||
+ | použití své metody komplexně a bez recidiv zbavil podbořanský | ||
+ | okres této nákazy (celkem se jednalo o dvaadvacet zemědělských | ||
+ | závodů s jednatřiceti farmami a cca 6 700 kusy | ||
+ | skotu). Organizoval a provozně technicky zabezpečoval státní | ||
+ | veterinární službu okresu: zasloužil se o dostavění oblastní | ||
+ | kafilérie, zřízení veterinárních středisek v Podbořanech a Jesenici | ||
+ | a vybudování ošetřovny v Kryrech. Dále působil jako | ||
+ | vedoucí veterinárního střediska okresního NV Louny v Podbořanech | ||
+ | (1960–64) a veterinární inspektor pražského | ||
+ | Ústředního státního veterinárního ústavu (1964) ve vztahu | ||
+ | k tuberkulóze a brucelóze a jako hlavní veterinář pro tyto | ||
+ | nakažlivé choroby. 1967–68 byl hlavním veterinárním lékařem | ||
+ | pro epizootologii a 1969–75 pro veterinární prevenci pražské Státní veterinární správy. Na sklonku své profesní | ||
+ | dráhy se zaměřil na otázky chovu prasat. Dosáhl úspěchů | ||
+ | v potlačování respiratorních chorob, intenzivně se zabýval | ||
+ | Aujezskyho chorobou prasat a vypracoval teorii o relativním | ||
+ | zdraví a imunobiologické uniformitě, která zaujala odborníky | ||
+ | pařížského Mezinárodního úřadu pro nákazy (OIE, 1974). | ||
+ | Prováděl krátkodobé odborné expertizy v Řecku, Maďarsku, | ||
+ | Holandsku a Belgii (1972–74). | ||
+ | |||
+ | Byl členem poradního sboru ministerstva zemědělství pro | ||
+ | tlumení brucelózy (1955), od 1956 přednášel veterinářům | ||
+ | v postgraduálních kursech na veterinární fakultě VŠZ v Brně | ||
+ | o způsobu provádění veterinárních ochranných opatření při | ||
+ | brucelóze v okrese Podbořany, byl spoluzakladatelem Vědecké | ||
+ | společnosti československých zootechniků a veterinářů při | ||
+ | ČSAZ v Praze (1956). Jeho metoda byla označena za radikální | ||
+ | a nejjednodušší likvidaci brucelózy v jednom okrese a stala | ||
+ | se základem celostátního ozdravovacího programu v chovech | ||
+ | skotu (do roku 1964 vymýcena v ČSSR brucelóza, do 1968 | ||
+ | tuberkulóza skotu). A. navržené ozdravovací metody k potlačení | ||
+ | Aujezskyho choroby prasat tvořily součást celostátního | ||
+ | programu z počátku 80. let. Po odchodu na odpočinek 1975 | ||
+ | obhájil ještě téhož roku na Vysoké škole veterinární v Brně | ||
+ | kandidátskou disertaci (Metoda radikální likvidace brucelózy | ||
+ | skotu, její vypracování a využití v ČSSR v letech 1949–74). | ||
+ | Manželství s učitelkou M. Ditrichovou zůstalo bezdětné. | ||
+ | Jeho životní osudy se staly předlohou pro televizní film Rafan | ||
+ | (1978). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' publikoval 14 vědeckých prací, z toho 6 mělo experimentální charakter | ||
+ | a 8 se týkalo praktického využití teoretických poznatků v podmínkách zemědělské | ||
+ | velkovýroby – srov. Veterinářství 3, 1953, č. 11, s. 251n.; 5, 1955, č. 8, | ||
+ | s. 250n.; 6, 1956, č. 6, s. 173n.; 8, 1958, č. 1, s. 4n.; 10, 1960, č. 9, | ||
+ | s. 322n. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Věstník Společnosti veterinárních lékařů 15/17, 1986, s. 52n. (nekrolog); | ||
+ | MSB 1, s. 13. | ||
+ | |||
+ | Jiří Šindlář | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:17- Veterinář]] | [[Kategorie:17- Veterinář]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1914]] | [[Kategorie:1914]] | ||
+ | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
[[Kategorie:1984]] | [[Kategorie:1984]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 5. 2. 2016, 11:20
Ondřej ANDRLE | |
Narození | 4.1.1914 |
---|---|
Místo narození | Plzeň |
Úmrtí | 6.3.1984 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 17- Veterinář |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39354 |
ANDRLE, Ondřej, * 4. 1. 1914 Plzeň, † 6. 3. 1984 Praha, zvěrolékař
Pocházel z rodiny technického úředníka stavebního úřadu a učitelky. Vystudoval reálné gymnázium v Rokycanech a Vysokou školu veterinární v Brně (1932–37). Poté pracoval jako asistent anatomického ústavu u prof. Jana Koldy. Obhájil práci s názvem Svalstvo hlavy a krku u kozy a 1937 získal titul MVDr. Vykonal prezenční vojenskou službu v Pardubicích a Klatovech (1937–39). Po uzavření českých vysokých škol odešel z Brna a stal se obvodním veterinářem v Radotíně u Prahy (květen 1940), složil fyzikátní zkoušku (1943) a získal kvalifikaci pro státní veterinární službu. V Radotíně se zapojil do protifašistického odboje a v květnu 1945 bojoval proti ustupujícím jednotkám SS.
Po válce působil 1946–60 jako úřední veterinář okresního NV v Podbořanech. Nabyl značné zkušenosti s tlumením tzv. stájových onemocnění skotu, tedy brucelózy a tuberkulózy. Vypracoval vlastní metodu tzv. radikální likvidace brucelózy skotu, spočívající v porážce všeho klinicky nemocného a sérologicky reagujícího skotu. Záhy se stal známým a uznávaným specialistou na nakažlivé choroby hospodářských zvířat, své zkušenosti publikoval v časopise Veterinářství. 1950–60 za použití své metody komplexně a bez recidiv zbavil podbořanský okres této nákazy (celkem se jednalo o dvaadvacet zemědělských závodů s jednatřiceti farmami a cca 6 700 kusy skotu). Organizoval a provozně technicky zabezpečoval státní veterinární službu okresu: zasloužil se o dostavění oblastní kafilérie, zřízení veterinárních středisek v Podbořanech a Jesenici a vybudování ošetřovny v Kryrech. Dále působil jako vedoucí veterinárního střediska okresního NV Louny v Podbořanech (1960–64) a veterinární inspektor pražského Ústředního státního veterinárního ústavu (1964) ve vztahu k tuberkulóze a brucelóze a jako hlavní veterinář pro tyto nakažlivé choroby. 1967–68 byl hlavním veterinárním lékařem pro epizootologii a 1969–75 pro veterinární prevenci pražské Státní veterinární správy. Na sklonku své profesní dráhy se zaměřil na otázky chovu prasat. Dosáhl úspěchů v potlačování respiratorních chorob, intenzivně se zabýval Aujezskyho chorobou prasat a vypracoval teorii o relativním zdraví a imunobiologické uniformitě, která zaujala odborníky pařížského Mezinárodního úřadu pro nákazy (OIE, 1974). Prováděl krátkodobé odborné expertizy v Řecku, Maďarsku, Holandsku a Belgii (1972–74).
Byl členem poradního sboru ministerstva zemědělství pro tlumení brucelózy (1955), od 1956 přednášel veterinářům v postgraduálních kursech na veterinární fakultě VŠZ v Brně o způsobu provádění veterinárních ochranných opatření při brucelóze v okrese Podbořany, byl spoluzakladatelem Vědecké společnosti československých zootechniků a veterinářů při ČSAZ v Praze (1956). Jeho metoda byla označena za radikální a nejjednodušší likvidaci brucelózy v jednom okrese a stala se základem celostátního ozdravovacího programu v chovech skotu (do roku 1964 vymýcena v ČSSR brucelóza, do 1968 tuberkulóza skotu). A. navržené ozdravovací metody k potlačení Aujezskyho choroby prasat tvořily součást celostátního programu z počátku 80. let. Po odchodu na odpočinek 1975 obhájil ještě téhož roku na Vysoké škole veterinární v Brně kandidátskou disertaci (Metoda radikální likvidace brucelózy skotu, její vypracování a využití v ČSSR v letech 1949–74). Manželství s učitelkou M. Ditrichovou zůstalo bezdětné. Jeho životní osudy se staly předlohou pro televizní film Rafan (1978).
D: publikoval 14 vědeckých prací, z toho 6 mělo experimentální charakter a 8 se týkalo praktického využití teoretických poznatků v podmínkách zemědělské velkovýroby – srov. Veterinářství 3, 1953, č. 11, s. 251n.; 5, 1955, č. 8, s. 250n.; 6, 1956, č. 6, s. 173n.; 8, 1958, č. 1, s. 4n.; 10, 1960, č. 9, s. 322n.
L: Věstník Společnosti veterinárních lékařů 15/17, 1986, s. 52n. (nekrolog); MSB 1, s. 13.
Jiří Šindlář