ANDRLE Ondřej 4.1.1914-6.3.1984: Porovnání verzí

Z Personal
(ANDRLE_Ondřej_4.1.1914-6.3.1984)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 4.1.1914
 
| datum narození = 4.1.1914
| místo narození =  
+
| místo narození = Plzeň
 
| datum úmrtí = 6.3.1984
 
| datum úmrtí = 6.3.1984
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 17- Veterinář
 
| povolání = 17- Veterinář
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ondřej ANDRLE
+
}}
 +
 
 +
'''ANDRLE, Ondřej,''' ''* 4. 1. 1914 Plzeň, † 6. 3. 1984 Praha, zvěrolékař''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny technického úředníka stavebního úřadu
 +
a učitelky. Vystudoval reálné gymnázium v Rokycanech a Vysokou
 +
školu veterinární v Brně (1932–37). Poté pracoval jako
 +
asistent anatomického ústavu u prof. Jana Koldy. Obhájil
 +
práci s názvem Svalstvo hlavy a krku u kozy a 1937 získal titul
 +
MVDr. Vykonal prezenční vojenskou službu v Pardubicích
 +
a Klatovech (1937–39). Po uzavření českých vysokých škol
 +
odešel z Brna a stal se obvodním veterinářem v Radotíně
 +
u Prahy (květen 1940), složil fyzikátní zkoušku (1943) a získal
 +
kvalifikaci pro státní veterinární službu. V Radotíně se
 +
zapojil do protifašistického odboje a v květnu 1945 bojoval
 +
proti ustupujícím jednotkám SS.
 +
 
 +
Po válce působil 1946–60 jako úřední veterinář okresního
 +
NV v Podbořanech. Nabyl značné zkušenosti s tlumením tzv.
 +
stájových onemocnění skotu, tedy brucelózy a tuberkulózy.
 +
Vypracoval vlastní metodu tzv. radikální likvidace brucelózy
 +
skotu, spočívající v porážce všeho klinicky nemocného a sérologicky
 +
reagujícího skotu. Záhy se stal známým a uznávaným
 +
specialistou na nakažlivé choroby hospodářských zvířat,
 +
své zkušenosti publikoval v časopise Veterinářství. 1950–60 za
 +
použití své metody komplexně a bez recidiv zbavil podbořanský
 +
okres této nákazy (celkem se jednalo o dvaadvacet zemědělských
 +
závodů s jednatřiceti farmami a cca 6 700 kusy
 +
skotu). Organizoval a provozně technicky zabezpečoval státní
 +
veterinární službu okresu: zasloužil se o dostavění oblastní
 +
kafilérie, zřízení veterinárních středisek v Podbořanech a Jesenici
 +
a vybudování ošetřovny v Kryrech. Dále působil jako
 +
vedoucí veterinárního střediska okresního NV Louny v Podbořanech
 +
(1960–64) a veterinární inspektor pražského
 +
Ústředního státního veterinárního ústavu (1964) ve vztahu
 +
k tuberkulóze a brucelóze a jako hlavní veterinář pro tyto
 +
nakažlivé choroby. 1967–68 byl hlavním veterinárním lékařem
 +
pro epizootologii a 1969–75 pro veterinární prevenci pražské Státní veterinární správy. Na sklonku své profesní
 +
dráhy se zaměřil na otázky chovu prasat. Dosáhl úspěchů
 +
v potlačování respiratorních chorob, intenzivně se zabýval
 +
Aujezskyho chorobou prasat a vypracoval teorii o relativním
 +
zdraví a imunobiologické uniformitě, která zaujala odborníky
 +
pařížského Mezinárodního úřadu pro nákazy (OIE, 1974).
 +
Prováděl krátkodobé odborné expertizy v Řecku, Maďarsku,
 +
Holandsku a Belgii (1972–74).
 +
 
 +
Byl členem poradního sboru ministerstva zemědělství pro
 +
tlumení brucelózy (1955), od 1956 přednášel veterinářům
 +
v postgraduálních kursech na veterinární fakultě VŠZ v Brně
 +
o způsobu provádění veterinárních ochranných opatření při
 +
brucelóze v okrese Podbořany, byl spoluzakladatelem Vědecké
 +
společnosti československých zootechniků a veterinářů při
 +
ČSAZ v Praze (1956). Jeho metoda byla označena za radikální
 +
a nejjednodušší likvidaci brucelózy v jednom okrese a stala
 +
se základem celostátního ozdravovacího programu v chovech
 +
skotu (do roku 1964 vymýcena v ČSSR brucelóza, do 1968
 +
tuberkulóza skotu). A. navržené ozdravovací metody k potlačení
 +
Aujezskyho choroby prasat tvořily součást celostátního
 +
programu z počátku 80. let. Po odchodu na odpočinek 1975
 +
obhájil ještě téhož roku na Vysoké škole veterinární v Brně
 +
kandidátskou disertaci (Metoda radikální likvidace brucelózy
 +
skotu, její vypracování a využití v ČSSR v letech 1949–74).
 +
Manželství s učitelkou M. Ditrichovou zůstalo bezdětné.
 +
Jeho životní osudy se staly předlohou pro televizní film Rafan
 +
(1978).
 +
 
 +
'''D:''' publikoval 14 vědeckých prací, z toho 6 mělo experimentální charakter
 +
a 8 se týkalo praktického využití teoretických poznatků v podmínkách zemědělské
 +
velkovýroby – srov. Veterinářství 3, 1953, č. 11, s. 251n.; 5, 1955, č. 8,
 +
s. 250n.; 6, 1956, č. 6, s. 173n.; 8, 1958, č. 1, s. 4n.; 10, 1960, č. 9,
 +
s. 322n.
 +
 
 +
'''L:''' Věstník Společnosti veterinárních lékařů 15/17, 1986, s. 52n. (nekrolog);
 +
MSB 1, s. 13.
 +
 
 +
Jiří Šindlář
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:17- Veterinář]]
 
[[Kategorie:17- Veterinář]]
 
 
[[Kategorie:1914]]
 
[[Kategorie:1914]]
 +
[[Kategorie:Plzeň]]
 
[[Kategorie:1984]]
 
[[Kategorie:1984]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 5. 2. 2016, 12:20

Ondřej ANDRLE
Narození 4.1.1914
Místo narození Plzeň
Úmrtí 6.3.1984
Místo úmrtí Praha
Povolání 17- Veterinář

ANDRLE, Ondřej, * 4. 1. 1914 Plzeň, † 6. 3. 1984 Praha, zvěrolékař

Pocházel z rodiny technického úředníka stavebního úřadu a učitelky. Vystudoval reálné gymnázium v Rokycanech a Vysokou školu veterinární v Brně (1932–37). Poté pracoval jako asistent anatomického ústavu u prof. Jana Koldy. Obhájil práci s názvem Svalstvo hlavy a krku u kozy a 1937 získal titul MVDr. Vykonal prezenční vojenskou službu v Pardubicích a Klatovech (1937–39). Po uzavření českých vysokých škol odešel z Brna a stal se obvodním veterinářem v Radotíně u Prahy (květen 1940), složil fyzikátní zkoušku (1943) a získal kvalifikaci pro státní veterinární službu. V Radotíně se zapojil do protifašistického odboje a v květnu 1945 bojoval proti ustupujícím jednotkám SS.

Po válce působil 1946–60 jako úřední veterinář okresního NV v Podbořanech. Nabyl značné zkušenosti s tlumením tzv. stájových onemocnění skotu, tedy brucelózy a tuberkulózy. Vypracoval vlastní metodu tzv. radikální likvidace brucelózy skotu, spočívající v porážce všeho klinicky nemocného a sérologicky reagujícího skotu. Záhy se stal známým a uznávaným specialistou na nakažlivé choroby hospodářských zvířat, své zkušenosti publikoval v časopise Veterinářství. 1950–60 za použití své metody komplexně a bez recidiv zbavil podbořanský okres této nákazy (celkem se jednalo o dvaadvacet zemědělských závodů s jednatřiceti farmami a cca 6 700 kusy skotu). Organizoval a provozně technicky zabezpečoval státní veterinární službu okresu: zasloužil se o dostavění oblastní kafilérie, zřízení veterinárních středisek v Podbořanech a Jesenici a vybudování ošetřovny v Kryrech. Dále působil jako vedoucí veterinárního střediska okresního NV Louny v Podbořanech (1960–64) a veterinární inspektor pražského Ústředního státního veterinárního ústavu (1964) ve vztahu k tuberkulóze a brucelóze a jako hlavní veterinář pro tyto nakažlivé choroby. 1967–68 byl hlavním veterinárním lékařem pro epizootologii a 1969–75 pro veterinární prevenci pražské Státní veterinární správy. Na sklonku své profesní dráhy se zaměřil na otázky chovu prasat. Dosáhl úspěchů v potlačování respiratorních chorob, intenzivně se zabýval Aujezskyho chorobou prasat a vypracoval teorii o relativním zdraví a imunobiologické uniformitě, která zaujala odborníky pařížského Mezinárodního úřadu pro nákazy (OIE, 1974). Prováděl krátkodobé odborné expertizy v Řecku, Maďarsku, Holandsku a Belgii (1972–74).

Byl členem poradního sboru ministerstva zemědělství pro tlumení brucelózy (1955), od 1956 přednášel veterinářům v postgraduálních kursech na veterinární fakultě VŠZ v Brně o způsobu provádění veterinárních ochranných opatření při brucelóze v okrese Podbořany, byl spoluzakladatelem Vědecké společnosti československých zootechniků a veterinářů při ČSAZ v Praze (1956). Jeho metoda byla označena za radikální a nejjednodušší likvidaci brucelózy v jednom okrese a stala se základem celostátního ozdravovacího programu v chovech skotu (do roku 1964 vymýcena v ČSSR brucelóza, do 1968 tuberkulóza skotu). A. navržené ozdravovací metody k potlačení Aujezskyho choroby prasat tvořily součást celostátního programu z počátku 80. let. Po odchodu na odpočinek 1975 obhájil ještě téhož roku na Vysoké škole veterinární v Brně kandidátskou disertaci (Metoda radikální likvidace brucelózy skotu, její vypracování a využití v ČSSR v letech 1949–74). Manželství s učitelkou M. Ditrichovou zůstalo bezdětné. Jeho životní osudy se staly předlohou pro televizní film Rafan (1978).

D: publikoval 14 vědeckých prací, z toho 6 mělo experimentální charakter a 8 se týkalo praktického využití teoretických poznatků v podmínkách zemědělské velkovýroby – srov. Veterinářství 3, 1953, č. 11, s. 251n.; 5, 1955, č. 8, s. 250n.; 6, 1956, č. 6, s. 173n.; 8, 1958, č. 1, s. 4n.; 10, 1960, č. 9, s. 322n.

L: Věstník Společnosti veterinárních lékařů 15/17, 1986, s. 52n. (nekrolog); MSB 1, s. 13.

Jiří Šindlář