ANDRUSOV Nikolaj Ivanovič 7.12.1861-27.4.1924: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 27.4.1924
 
| datum úmrtí = 27.4.1924
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 11- Geolog
+
| povolání = 11- Geolog<br />5- Paleontolog<br />
5- Paleontolog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 96
 
}}
 
}}
  
Řádka 41: Řádka 41:
 
Materiály k dějinám. Přehled archivních fondů a sbírek v České republice,
 
Materiály k dějinám. Přehled archivních fondů a sbírek v České republice,
 
1996, s. 26n.
 
1996, s. 26n.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/312526 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
  
 
Pavel Vlašímský
 
Pavel Vlašímský

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 10:49

Nikolaj Ivanovič ANDRUSOV
Narození 7.12.1861
Místo narození Oděsa (Ukrajina)
Úmrtí 27.4.1924
Místo úmrtí Praha
Povolání 11- Geolog
5- Paleontolog
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 96
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58232

ANDRUSOV, Nikolaj Ivanovič, * 7. 12. 1861 Oděsa (Ukrajina), † 27. 4. 1924 Praha, geolog, paleontolog

Syn námořního kapitána, zeť archeologa H. Schliemanna, otec Dmitrije Nikolajeviče A. Vystudoval na univerzitě v Oděse. Od 1896 byl profesorem geologie na univerzitě v Jurjevu (dnes Tartu, Estonsko), od 1904 na univerzitě v Kyjevě. 1912 předčasně odešel do výslužby; dále pracoval pro geologickou službu (Geolkom) a Akademii věd v Petrohradě. Zabýval se stratigrafií, paleogeografií a paleontologií jury, terciéru a kvartéru jižního Ruska, Kavkazu, okolí Černého a Kaspického moře. Vypracoval stupňové členění neogénu v pontokaspické oblasti. Po bolševickém převratu v Rusku odešel 1920 s rodinou do Paříže, 1922–24 žil v Praze. V českých vědeckých časopisech mu vyšly tři práce s ruskou tematikou. Jeho výzkumy přispěly k poznání geologie ropných nalezišť. Těžké onemocnění, které ho 1919 postihlo, mu zabránilo v širším rozvinutí další vědecké činnosti. V emigraci nemohl např. realizovat zamýšlené geologické a paleontologické výzkumy na Moravě. Patřil mezi zakladatele moderní ruské geologické školy, byl uznáván i za sovětské éry.

D: Očerk istorii razvitija Kaspijskogo morja i jego obitatělej, in: Izvestija Russ. geogr. Obšč., 24, 1888; Die südrussischen Neogenablagerungen, in: Zapiski Russ. mineral. Občš., 1897–1906; O potřetihorní mořské terase v oblasti Černého moře, in: Rozpravy ČAVU, 2/34, 1925, č. 16.

L: R. Kettner, in: Časopis pro mineralogii a geologii, 6/1961, s. 212n.; V. Podaný – H. Barvíková a kol., Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR 1918–38. Materiály k dějinám. Přehled archivních fondů a sbírek v České republice, 1996, s. 26n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Pavel Vlašímský