Biografický slovník
ANDRUSOV Nikolaj Ivanovič 7.12.1861-27.4.1924: Porovnání verzí
(ANDRUSOV_Nikolaj_Ivanovič_19.12.1861-27.4.1924) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Nikolaj Ivanovič ANDRUSOV | | jméno = Nikolaj Ivanovič ANDRUSOV | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 7.12.1861 |
| místo narození = Oděsa | | místo narození = Oděsa | ||
| datum úmrtí = 27.4.1924 | | datum úmrtí = 27.4.1924 | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | ANDRUSOV, Nikolaj Ivanovič, * 7. 12. 1861 Oděsa (Ukrajina), † 27. 4. 1924 Praha, geolog, paleontolog | ||
| + | |||
| + | Syn námořního kapitána, zeť archeologa H. Schliemanna, | ||
| + | otec Dmitrije Nikolajeviče A. Vystudoval na univerzitě | ||
| + | v Oděse. Od 1896 byl profesorem geologie na univerzitě | ||
| + | v Jurjevu (dnes Tartu, Estonsko), od 1904 na univerzitě v Kyjevě. | ||
| + | 1912 předčasně odešel do výslužby; dále pracoval pro | ||
| + | geologickou službu (Geolkom) a Akademii věd v Petrohradě. | ||
| + | Zabýval se stratigrafií, paleogeografií a paleontologií jury, | ||
| + | terciéru a kvartéru jižního Ruska, Kavkazu, okolí Černého | ||
| + | a Kaspického moře. Vypracoval stupňové členění neogénu | ||
| + | v pontokaspické oblasti. Po bolševickém převratu v Rusku odešel 1920 s rodinou do Paříže, 1922–24 žil v Praze. V českých | ||
| + | vědeckých časopisech mu vyšly tři práce s ruskou tematikou. | ||
| + | Jeho výzkumy přispěly k poznání geologie ropných | ||
| + | nalezišť. Těžké onemocnění, které ho 1919 postihlo, mu zabránilo | ||
| + | v širším rozvinutí další vědecké činnosti. V emigraci | ||
| + | nemohl např. realizovat zamýšlené geologické a paleontologické | ||
| + | výzkumy na Moravě. Patřil mezi zakladatele moderní | ||
| + | ruské geologické školy, byl uznáván i za sovětské éry. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Očerk istorii razvitija Kaspijskogo morja i jego obitatělej, in: Izvestija | ||
| + | Russ. geogr. Obšč., 24, 1888; Die südrussischen Neogenablagerungen, in: | ||
| + | Zapiski Russ. mineral. Občš., 1897–1906; O potřetihorní mořské terase | ||
| + | v oblasti Černého moře, in: Rozpravy ČAVU, 2/34, 1925, č. 16. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' R. Kettner, in: Časopis pro mineralogii a geologii, 6/1961, s. 212n.; V. Podaný | ||
| + | – H. Barvíková a kol., Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR 1918–38. | ||
| + | Materiály k dějinám. Přehled archivních fondů a sbírek v České republice, | ||
| + | 1996, s. 26n. | ||
| + | |||
| + | Pavel Vlašímský | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:11- Geolog]] | [[Kategorie:11- Geolog]] | ||
[[Kategorie:5- Paleontolog]] | [[Kategorie:5- Paleontolog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1861]] | [[Kategorie:1861]] | ||
[[Kategorie:Oděsa]] | [[Kategorie:Oděsa]] | ||
[[Kategorie:1924]] | [[Kategorie:1924]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 5. 2. 2016, 13:15
| Nikolaj Ivanovič ANDRUSOV | |
 | |
| Narození | 7.12.1861 |
|---|---|
| Místo narození | Oděsa |
| Úmrtí | 27.4.1924 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
11- Geolog 5- Paleontolog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58232 |
ANDRUSOV, Nikolaj Ivanovič, * 7. 12. 1861 Oděsa (Ukrajina), † 27. 4. 1924 Praha, geolog, paleontolog
Syn námořního kapitána, zeť archeologa H. Schliemanna, otec Dmitrije Nikolajeviče A. Vystudoval na univerzitě v Oděse. Od 1896 byl profesorem geologie na univerzitě v Jurjevu (dnes Tartu, Estonsko), od 1904 na univerzitě v Kyjevě. 1912 předčasně odešel do výslužby; dále pracoval pro geologickou službu (Geolkom) a Akademii věd v Petrohradě. Zabýval se stratigrafií, paleogeografií a paleontologií jury, terciéru a kvartéru jižního Ruska, Kavkazu, okolí Černého a Kaspického moře. Vypracoval stupňové členění neogénu v pontokaspické oblasti. Po bolševickém převratu v Rusku odešel 1920 s rodinou do Paříže, 1922–24 žil v Praze. V českých vědeckých časopisech mu vyšly tři práce s ruskou tematikou. Jeho výzkumy přispěly k poznání geologie ropných nalezišť. Těžké onemocnění, které ho 1919 postihlo, mu zabránilo v širším rozvinutí další vědecké činnosti. V emigraci nemohl např. realizovat zamýšlené geologické a paleontologické výzkumy na Moravě. Patřil mezi zakladatele moderní ruské geologické školy, byl uznáván i za sovětské éry.
D: Očerk istorii razvitija Kaspijskogo morja i jego obitatělej, in: Izvestija Russ. geogr. Obšč., 24, 1888; Die südrussischen Neogenablagerungen, in: Zapiski Russ. mineral. Občš., 1897–1906; O potřetihorní mořské terase v oblasti Černého moře, in: Rozpravy ČAVU, 2/34, 1925, č. 16.
L: R. Kettner, in: Časopis pro mineralogii a geologii, 6/1961, s. 212n.; V. Podaný – H. Barvíková a kol., Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR 1918–38. Materiály k dějinám. Přehled archivních fondů a sbírek v České republice, 1996, s. 26n.
Pavel Vlašímský
