Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ANEŽKA Česká-Přemyslovna 1211-2.3.1282

{{Infobox - osoba
| jméno = ANEŽKA Česká-Přemyslovna
| obrázek = Anezka Ceska-Premyslovna portret.jpg
| datum narození = 1211
| místo narození = asi Praha
| datum úmrtí = 2.3.1282
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu<br />49- Náboženský nebo církevní činitel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 97-98
}}

'''ANEŽKA Česká-Přemyslovna,''' ''* 1211 asi Praha, † 2. 3. 1282 Praha, abatyše, dcera Přemysla Otakara I.''

Poslední dítě Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky
Konstancie Uherské. Od tří let byla A. vychovávána ve slezském
klášteře v Třebnici pod vlivem své tety sv. Hedviky. Od
1217 získávala vzdělání v klášteře premonstrátek v Doksanech
u Litoměřic. Ve dvorských mravech se 1219–25 zdokonalovala
u rakouského dvora vévody Leopolda VI. Stala se
nástrojem sňatkové politiky, byla dvakrát zasnoubena, a to
nejprve s Boleslavem, synem vratislavského knížete Jindřicha
Bradatého a sv. Hedviky, a poté s Jindřichem Štaufským, synem
císaře Fridricha II. O její ruku usiloval jako konkurent
svého syna i sám císař a také anglický král. Po otcově smrti
1230 se A. rozhodla pro život v klášterní komunitě.

Za finanční podpory příbuzných zahájila A. brzy fundátorskou
činnost. Pravděpodobně 1231 založila v Praze Na Františku
velkolepě pojatý sdružený klášter minoritů (menších
bratří) a klarisek, tj. dvojklášter, a tím i první zaalpský klášter
pro ženskou větev Františkova řádu. Současně se zasloužila
o fundaci špitálu sv. Františka z Assisi u kostela sv. Haštala
v Praze na Starém Městě po vzoru špitálu založeného sestřenicí
sv. Alžbětou Durynskou v Marburku. Ve prospěch pražského
špitálu a jeho bratrstva podnikla další kroky. Přímluvami
u papeže napomohla 1237 transformovat špitální bratrstvo
v samostatný český řád křižovníků s řeholí sv. Augustina,
který v 50. letech získal rovněž její zásluhou jako jediný za
rozpoznávací znamení červenou hvězdu. Tehdy také umožnila
přenést špitál na pravý břeh Vltavy do míst, kde končil Juditin most, a 1252 byl položen základní kámen k novým
budovám. Opět pod vlivem Alžběty Durynské vstoupila 11.
6. 1234 do chudého řádu sv. Kláry. V klášteře, který předtím
v Praze založila, složila věčné sliby a byla jmenována papežem
Řehořem IX. abatyší. Usilovala jak o úpravu pravidel řehole
sv. Benedikta, která byla klariskám předepsána, tak o nová
pravidla věrnější duchu sv. Františka se základními články
naprosté chudoby, kajícného života a přísného půstu. Této
úpravy dosáhla však až sv. Klára, jejíž pravidla, blízká Anežčiným,
papež schválil pro klarisky jako řeholi sv. Damiána.
1238 rezignovala A. na hodnost abatyše a byla pak titulována
Soror Maior. Počátkem března 1282 zemřela v klášteře uprostřed
trpících sester za hladomoru, který v Čechách vypukl
1280 a jehož konce se A. nedočkala.

A. lze přiřadit k mystičkám, k nimž kromě sv. Kláry patřily
i její příbuzné sv. Alžběta Durynská a sv. Hedvika. A. mysticismus
se projevoval sebetrýzněním včetně extrémního půstu,
sklonem k životu v naprosté odloučenosti v tajné oratoři určené
k modlitbám a kontemplaci navozující vnitřní spojení
s Bohem, dále slyšením hlasů, extázemi, záchvaty pláče a častým
přijímáním svátosti oltářní, které v té době nebylo běžné.
Kristův kult vyznávaný horlivě A. dokazoval souznění s rozvíjejícím
se náboženským proudem ženské mystiky.

A. napomáhala propojení českých zemí s kulturními centry
Evropy i v oblasti výtvarného umění. Ke stavbě kláštera povolala
stavební huť pravděpodobně ze Saska, a včlenila tak
toto monumentální gotické dílo do slohového proudu rané
gotické cisterciácko-burgundské architektury. Za pomoci
Přemysla Otakara zbudovala ve svém klášteře Na Františku
svatyni sv. Salvátora, Krista-Spasitele, s kryptou pro Přemyslovce.
Pro větší úctyhodnost svatyně shromažďovala, za podpory
řady příznivců včetně papeže, s velkou vášní ostatky
svatých, a vytvořila tak monumentální mauzoleum svého
rodu. Důmyslný vnitřní řád svatyně symbolizoval snahu
o ochranu přemyslovské dynastie, jejíž apoteóza v podobě
architektonického a výtvarného uspořádání měla souznění
s oslavou Krista. V oblasti knižního umění podporovala A.
klášterní skriptorium menších bratří, které zhotovovalo iluminované
rukopisy. O zahraničních kontaktech A. svědčí
i její korespondence a další písemnosti, které reflektují její
náboženské a politické snahy, ale i úctu, již vůči ní chovali
např. sv. Klára z Assisi a papežové Řehoř IX. a Inocenc IV.
Spatřovali v ní následovnici sv. Anežky Římské a šířili její
slávu v církevních kruzích.

Anežka byla silně spjatá s představiteli vládnoucí dynastie
Přemyslovců a jejich mocensko-politickými ambicemi. Dokladem
není jen všestranná pomoc mocných příbuzných,
poskytovaná A. zakladatelským i jiným aktivitám od počátečních
záměrů až po jejich realizaci, ale i její činnost směřující
vždy k podpoře a prospěchu rodu. V domácí i zahraniční
politice byla A. často rádkyní a prostřednicí svého bratra
Václava I. Zasloužila se zvláště o ukončení války, kterou vedl se svým synem, jejím synovcem Přemyslem Otakarem. Také
jeho, později jako českého krále, podporovala. Udržovala
úzké vztahy také se svou nejmilejší sestrou Annou Českou,
manželkou vratislavského knížete Jindřicha Pobožného, která
štědře A. dílo podporovala (mj. darovala konventu zlatou
kutnu a pallium, koberec a velké množství vosku). Podle A.
vzoru založila ve Vratislavi křižovnický špitál sv. Alžběty. Z A.
kláštera přišly do Vratislavi 1257 také první klarisky.

Pro účely kanonizace vznikly bezprostředně po A. smrti
v klášteře a řádu záznamy o jejím životě a tři prosebné listy.
Kolem 1330 byla sepsána legenda ''Vita Agnetis'' ''(Candor lucis''
''eterne)'', snad v souvislosti s novým podnětem ke kanonizaci,
který vzešel od její praneteře, královny Elišky Přemyslovny.
První snahy o kanonizaci neuspěly pro složitost procesu a rostoucí
napětí kurie k českému královskému dvoru i k minoritům.
Husitství sice kanonizační snahy přerušilo, ale úcta k A.
trvala. V 15. století byla uctívána zvláště od spolusester v Německu,
které ji zařadily do seznamu františkánských svatých
po bok Kláry. Zásluhu na tom měl františkánský kronikář
M. Glassberger, původem Němec z Moravy, působící většinou
v Norimberku. V Čechách oživil po delší době A. památku
1524 její stručný český životopis, jehož autor se opíral
o dílo kronikáře františkánského řádu Bartoloměje z Pisy.
Kolem 1666 přeložili jezuité z okruhu B. Balbína do češtiny
nejstarší latinskou anežskou legendu. 1668 vyšly vedle čtyř
listů sv. Kláry a A. životopisů od Pontana (Jiří Bartold z Mostu)
a Bartoloměje z Pisy také legenda o sv. Anežce od jezuity
J. Crugeria a opis starší anežské legendy od Jana Tannera.
S dalším pokusem o svatořečení kolem 1679 souvisí řada listin
z prostředí českých minoritů a františkánů, na něž navázal
křižovník J. F. Beckovský. Jeho podrobné zpracování vyšlo
1701 česky a bylo přeloženo do němčiny a latiny. 1872 byl
zahájen informační proces k dosažení tzv. ekvipolentního
blahořečení, tj. potvrzení úcty. 1873 shrnul postulátor, redemptorista
Jan Nepomucký Jenč, všechny do té doby známé
údaje o A. a jejím klášteře v knize ''Anežka Česká, Přemyslovna.''
28. 11. 1874 byla A. beatifikována. Od 1927 za podpory pražských
arcibiskupů zesílily snahy o svatořečení blahoslavené
Anežky. Úspěšná jednání, obnovená 16. 2. 1983 pražským
arcibiskupem Františkem kardinálem Tomáškem, dovršilo
svatořečení Anežky Přemyslovny 12. 11. 1989 papežem Janem
Pavlem II.

'''L:''' A. Sláma, Rozbor legendy o blahoslavené Anežce. Výroční zpráva Zemské
vyšší reálky v Telči (1898/9), 1899, s. 3n.; OSN 2, s. 316; W. Seton, Some
new sources for the life of Blessed Agnes of Bohemia, London 1915; J. K.
Vyskočil, Legenda blahoslavené Anežky a čtyři listy sv. Kláry, 1932; týž,
Blahoslavená Anežka Česká, 1933; České dějiny 2/1, 1935, passim; J. Votočková-
Joachimová, Anežka Přemyslovna, 1940; Z. Kalista, Blahoslavená
Anežka Přemyslovna, in: Královny, kněžny a velké ženy české, 1941, s. 85n.;
M. Mladějovská, Legenda o blahoslavené Anežce. Chebské zlomky, 1948;
J. Beran, Listy sv. Kláry blahoslavené Anežce, in: Se znamením kříže, ed. J. V.
Polc, Řím 1967, s. 95n.; týž, Boj blahoslavené Anežky České o řeholi Klářinu,
in: tamtéž, s. 103n.; týž, Anežka tělem nenalezená, in: tamtéž, s. 113n.; J. Beran, Blahoslavená Anežka Česká, Řím 1974; J. Koudelka, Tři dopisy
blahoslavené Anežce, in: Nový život 36/1984, s. 88n.; J. Němec, Úcta a proces
svatořečení Anežky České, Řím 1987; Pragen. canonizationis beate Agnetis
de Bohemia, virginis ordinis s. Clare, fundatricis monasterii s. Francisci
Pragae (1211–1282). Positio super virtutibus ex offi cio concinnata, Romae
1987; J. V. Polc, Světice Anežka Přemyslovna, 1988; týž, Agnes von Böhmen
1211–82. Königstochter – Abtissin-Heilige. Von J. Polc mit Beiträgen von
B. Sasse u. A. Zelenka und einer Einleitung von P. A. Waldstein-Wartenberg
OSB. (Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder 6), München
1989; H. Soukupová, Anežský klášter v Praze, 1989, s. 345n. (kde další literatura);
táž, Svatá Anežka Česká v legendě a skutečnosti, in: ĎaS 4, 1992,
s. 11n.; E. Vlček, Čeští králové 1. Fyzické osobnosti českých panovníků 2.
Postavy českých dějin očima antropologa, 1999, s. 42n.; V. Kybal, Svatá
Anežka česká. Historický obraz ze 13. století, 2001.

'''P:''' tzv. druhé pokračování Kosmovo (do r. 1283); Český letopis Jindřicha
Heimburského – Chronica Bohemorum; Kronika Zbraslavská – Chronicon
Aulae Regiae; Kronika Františka Pražského – Chronicon Francisci Pragensis;
Světová kronika Jana Marignoly – Cronica Boemorum; Kronika Neplachova
– Summula chronicae tam Romanae quam Bohemicae; Kronika Přibíka
Pulkavy z Radenína; Mikuláše Glassbergera: Kronika čtrnácti generálních
představených řádu menších bratří a Kronika řádu menších bratří observantů
– Chronika seu brevis annotatio ex diversis chronicis et scriptis extracta,
de omnibus generalibus Ministris in Ordine Minorum etc.; Větší česká
kronika – Maior chronica Boemorum moderna.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/2504 Bibliografie dějin Českých zemí]


Božena Kopičková

[[Kategorie:A]]
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:1211]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1282]]
[[Kategorie:Praha]]