Biografický slovník
ANTONOVYČ Dmytro 15.11.1877-12.10.1945: Porovnání verzí
(ANTONOVYČ_Dmytro_15.11.1877-1945) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Dmytro ANTONOVYČ | | jméno = Dmytro ANTONOVYČ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Antonovyc Dmytro portret.jpg |
| datum narození = 15.11.1877 | | datum narození = 15.11.1877 | ||
| − | | místo narození = Kyjev | + | | místo narození = Kyjev (Ukrajina) |
| − | | datum úmrtí = 1945 | + | | datum úmrtí = 12.10.1945 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 55- Jazykovědec | + | | povolání = 55- Jazykovědec<br />61- Pedagog |
| − | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 107-108 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''ANTONOVYČ, Dmytro,''' ''* 15. 11. 1877 Kyjev (Ukrajina), † 12. 10. 1945 Praha, historik umění, politik'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny historika Volodymyra A. (1834–1908). | ||
| + | Studoval na univerzitě v Kyjevě a Charkově. Stal se členem a jedním z organizátorů Revoluční ukrajinské strany (1900 až | ||
| + | 1906). Poté se věnoval studiu dějin umění v Paříži, Londýně, | ||
| + | Mnichově, Berlíně a Florencii (1906–08). Po 1917 se zúčastnil | ||
| + | příprav ke svolání prvního ukrajinského parlamentu, po | ||
| + | ustavení Centrální rady byl jmenován ministrem námořnictví, | ||
| + | pak vedl oddělení pro umění, za direktoria se stal předsedou | ||
| + | ukrajinské diplomatické mise v Itálii (1919–20). Po | ||
| + | pádu samostatné ukrajinské republiky (1920) odjel do Vídně, | ||
| + | kde se podílel na založení Ukrajinské svobodné univerzity, na | ||
| + | níž pak přednášel dějiny umění. Po jejím přenesení do Prahy | ||
| + | 1921 působil jako profesor (1921–45) a rektor (1928–30, | ||
| + | 1937–38). Zabýval se dějinami ukrajinského výtvarného | ||
| + | umění a divadla. Byl spoluzakladatelem a předsedou Ukrajinské | ||
| + | historicko-filozofické společnosti (1923–45), ředitelem | ||
| + | Ukrajinského studia výtvarného umění a Muzea osvobozeneckého | ||
| + | hnutí Ukrajiny v Praze. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Skoročenyj kurs istoriji ukrajins’koho mystectva, 1923; Trysta rokiv | ||
| + | ukrajins’koho teatru 1619–1919, 1925. Soupis in: Kudělka – Šimeček, s. 27; | ||
| + | Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v ČSR 1918–45, 1/1, | ||
| + | s. 32n. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Slovanský přehled 1937, č. 10, s. 315n.; Ukrajins’kyj vil’nyj universytet | ||
| + | v Prazi v rokach 1926–31, 1931, s. 41n.; Kudělka – Šimeček, s. 26n. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/43167 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:55- Jazykovědec]] | [[Kategorie:55- Jazykovědec]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1877]] | [[Kategorie:1877]] | ||
[[Kategorie:Kyjev]] | [[Kategorie:Kyjev]] | ||
[[Kategorie:1945]] | [[Kategorie:1945]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 21. 9. 2019, 10:21
| Dmytro ANTONOVYČ | |
 | |
| Narození | 15.11.1877 |
|---|---|
| Místo narození | Kyjev (Ukrajina) |
| Úmrtí | 12.10.1945 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
55- Jazykovědec 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 107-108 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39448 |
ANTONOVYČ, Dmytro, * 15. 11. 1877 Kyjev (Ukrajina), † 12. 10. 1945 Praha, historik umění, politik
Pocházel z rodiny historika Volodymyra A. (1834–1908). Studoval na univerzitě v Kyjevě a Charkově. Stal se členem a jedním z organizátorů Revoluční ukrajinské strany (1900 až 1906). Poté se věnoval studiu dějin umění v Paříži, Londýně, Mnichově, Berlíně a Florencii (1906–08). Po 1917 se zúčastnil příprav ke svolání prvního ukrajinského parlamentu, po ustavení Centrální rady byl jmenován ministrem námořnictví, pak vedl oddělení pro umění, za direktoria se stal předsedou ukrajinské diplomatické mise v Itálii (1919–20). Po pádu samostatné ukrajinské republiky (1920) odjel do Vídně, kde se podílel na založení Ukrajinské svobodné univerzity, na níž pak přednášel dějiny umění. Po jejím přenesení do Prahy 1921 působil jako profesor (1921–45) a rektor (1928–30, 1937–38). Zabýval se dějinami ukrajinského výtvarného umění a divadla. Byl spoluzakladatelem a předsedou Ukrajinské historicko-filozofické společnosti (1923–45), ředitelem Ukrajinského studia výtvarného umění a Muzea osvobozeneckého hnutí Ukrajiny v Praze.
D: Skoročenyj kurs istoriji ukrajins’koho mystectva, 1923; Trysta rokiv ukrajins’koho teatru 1619–1919, 1925. Soupis in: Kudělka – Šimeček, s. 27; Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v ČSR 1918–45, 1/1, s. 32n.
L: Slovanský přehled 1937, č. 10, s. 315n.; Ukrajins’kyj vil’nyj universytet v Prazi v rokach 1926–31, 1931, s. 41n.; Kudělka – Šimeček, s. 26n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Vacek
