AOSTALLI de Sala Andrea Maria †1586/1587: Porovnání verzí

Z Personal
(AOSTALLI_de_Sala_(de_Pambio)_Andrea_Maria_1500-1586)
 
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Andrea Maria AOSTALLI de Sala (de Pambio)
+
| jméno = Andrea Maria AOSTALLI de Sala
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1500
+
| datum narození = ?
| místo narození =  
+
| místo narození = asi Pambio (Itálie)
| datum úmrtí = 1586
+
| datum úmrtí = mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Radlice (Praha)
 
| povolání = 74- Architekt
 
| povolání = 74- Architekt
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Andrea Maria AOSTALLI de Sala (de Pambio)
+
}}
 +
 
 +
'''AOSTALLI de Sala, Andrea Maria''' ''(též AUSTALIS),'' ''* ? asi Pambio (Itálie), † mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587 Radlice (Praha), stavitel''
 +
 
 +
Syn Giovanniho Marii A., od 1548 mistr ve skupině otcových
 +
zedníků, pracujících na Pražském hradě, Královském letohrádku
 +
a špitálu. 1555 stavěl na Křivoklátě, v následujícím
 +
roce pod vedením Bonifáce Wolmuta na patře Královského
 +
letohrádku a 1557 s U. Aostallim na nových pokojích pro
 +
arcivévodu Ferdinanda na Hradě. 1559 předložil spolu s Giovannim
 +
de Campione konkurenční návrh na obnovu staré
 +
sněmovny. Ačkoliv jejich projekt, doplněný rozpočtem H. Tirola,
 +
navrhoval levnější rekonstrukci síně a byl stylově pokročilejší
 +
(rytmické členění stěn sloupy a nikami a bohatá štuková
 +
výzdoba klenby), zvítězila Wolmutova koncepce prostoru
 +
řešeného obdobně jako Vladislavský sál. Pracoval i na dalších stavbách B. Wolmuta a 1567 byl doporučován jako tzv.
 +
''khunstlicher gueter Baumeister''. Žádost o jmenování dvorním
 +
stavitelem byla však odmítnuta. Bydlel v otcově domě v Nerudově
 +
ulici (čp. 216/III) a zemřel v Radlicích u Prahy.
 +
 
 +
'''D:''' stavební práce na Královském letohrádku v Praze, na Pražském hradě
 +
a obnově zdejší staré sněmovny.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 22, s. 526; Toman 1, s. 28; E. Šamánková, Architektura české renesance,
 +
1961; EČVU s. 33; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986; NEČVU 1,
 +
30n. (kde další literatura).
 +
 
 +
Karel Kibic
  
== Literatura ==
 
Praha 2004; s.27
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
+
[[Kategorie:Pambio]]
[[Kategorie:1500]]
+
 
[[Kategorie:1586]]
 
[[Kategorie:1586]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 18. 7. 2017, 09:23

Andrea Maria AOSTALLI de Sala
Narození ?
Místo narození asi Pambio (Itálie)
Úmrtí mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587
Místo úmrtí Radlice (Praha)
Povolání 74- Architekt
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39470

AOSTALLI de Sala, Andrea Maria (též AUSTALIS), * ? asi Pambio (Itálie), † mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587 Radlice (Praha), stavitel

Syn Giovanniho Marii A., od 1548 mistr ve skupině otcových zedníků, pracujících na Pražském hradě, Královském letohrádku a špitálu. 1555 stavěl na Křivoklátě, v následujícím roce pod vedením Bonifáce Wolmuta na patře Královského letohrádku a 1557 s U. Aostallim na nových pokojích pro arcivévodu Ferdinanda na Hradě. 1559 předložil spolu s Giovannim de Campione konkurenční návrh na obnovu staré sněmovny. Ačkoliv jejich projekt, doplněný rozpočtem H. Tirola, navrhoval levnější rekonstrukci síně a byl stylově pokročilejší (rytmické členění stěn sloupy a nikami a bohatá štuková výzdoba klenby), zvítězila Wolmutova koncepce prostoru řešeného obdobně jako Vladislavský sál. Pracoval i na dalších stavbách B. Wolmuta a 1567 byl doporučován jako tzv. khunstlicher gueter Baumeister. Žádost o jmenování dvorním stavitelem byla však odmítnuta. Bydlel v otcově domě v Nerudově ulici (čp. 216/III) a zemřel v Radlicích u Prahy.

D: stavební práce na Královském letohrádku v Praze, na Pražském hradě a obnově zdejší staré sněmovny.

L: OSN 22, s. 526; Toman 1, s. 28; E. Šamánková, Architektura české renesance, 1961; EČVU s. 33; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986; NEČVU 1, 30n. (kde další literatura).

Karel Kibic