AOSTALLI de Sala Andrea Maria †1586/1587: Porovnání verzí
(AOSTALLI_de_Sala_(de_Pambio)_Andrea_Maria_1500-1586) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Andrea Maria AOSTALLI de Sala (de Pambio) | | jméno = Andrea Maria AOSTALLI de Sala (de Pambio) | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = ? |
− | | místo narození = | + | | místo narození = asi Pambio (Itálie) |
− | | datum úmrtí = 1586 | + | | datum úmrtí = mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Radlice (Praha) |
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | AOSTALLI (též AUSTALIS) de Sala, Andrea Maria, * ? asi | ||
+ | Pambio (Itálie), † mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587 Radlice | ||
+ | (Praha), stavitel | ||
+ | |||
+ | Syn Giovanniho Marii A., od 1548 mistr ve skupině otcových | ||
+ | zedníků, pracujících na Pražském hradě, Královském letohrádku | ||
+ | a špitálu. 1555 stavěl na Křivoklátě, v následujícím | ||
+ | roce pod vedením Bonifáce Wolmuta na patře Královského | ||
+ | letohrádku a 1557 s U. Aostallim na nových pokojích pro | ||
+ | arcivévodu Ferdinanda na Hradě. 1559 předložil spolu s Giovannim | ||
+ | de Campione konkurenční návrh na obnovu staré | ||
+ | sněmovny. Ačkoliv jejich projekt, doplněný rozpočtem H. Tirola, | ||
+ | navrhoval levnější rekonstrukci síně a byl stylově pokročilejší | ||
+ | (rytmické členění stěn sloupy a nikami a bohatá štuková | ||
+ | výzdoba klenby), zvítězila Wolmutova koncepce prostoru | ||
+ | řešeného obdobně jako Vladislavský sál. Pracoval i na dalších stavbách B. Wolmuta a 1567 byl doporučován jako tzv. | ||
+ | ''khunstlicher gueter Baumeister''. Žádost o jmenování dvorním | ||
+ | stavitelem byla však odmítnuta. Bydlel v otcově domě v Nerudově | ||
+ | ulici (čp. 216/III) a zemřel v Radlicích u Prahy. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' stavební práce na Královském letohrádku v Praze, na Pražském hradě | ||
+ | a obnově zdejší staré sněmovny. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 22, s. 526; Toman 1, s. 28; E. Šamánková, Architektura české renesance, | ||
+ | 1961; EČVU s. 33; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986; NEČVU 1, | ||
+ | 30n. (kde další literatura). | ||
+ | |||
+ | Karel Kibic | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
− | + | [[Kategorie:Pambio]] | |
− | [[Kategorie: | + | |
[[Kategorie:1586]] | [[Kategorie:1586]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 18. 2. 2016, 12:31
Andrea Maria AOSTALLI de Sala (de Pambio) | |
Narození | ? |
---|---|
Místo narození | asi Pambio (Itálie) |
Úmrtí | mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587 |
Místo úmrtí | Radlice (Praha) |
Povolání | 74- Architekt |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39470 |
AOSTALLI (též AUSTALIS) de Sala, Andrea Maria, * ? asi Pambio (Itálie), † mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587 Radlice (Praha), stavitel
Syn Giovanniho Marii A., od 1548 mistr ve skupině otcových zedníků, pracujících na Pražském hradě, Královském letohrádku a špitálu. 1555 stavěl na Křivoklátě, v následujícím roce pod vedením Bonifáce Wolmuta na patře Královského letohrádku a 1557 s U. Aostallim na nových pokojích pro arcivévodu Ferdinanda na Hradě. 1559 předložil spolu s Giovannim de Campione konkurenční návrh na obnovu staré sněmovny. Ačkoliv jejich projekt, doplněný rozpočtem H. Tirola, navrhoval levnější rekonstrukci síně a byl stylově pokročilejší (rytmické členění stěn sloupy a nikami a bohatá štuková výzdoba klenby), zvítězila Wolmutova koncepce prostoru řešeného obdobně jako Vladislavský sál. Pracoval i na dalších stavbách B. Wolmuta a 1567 byl doporučován jako tzv. khunstlicher gueter Baumeister. Žádost o jmenování dvorním stavitelem byla však odmítnuta. Bydlel v otcově domě v Nerudově ulici (čp. 216/III) a zemřel v Radlicích u Prahy.
D: stavební práce na Královském letohrádku v Praze, na Pražském hradě a obnově zdejší staré sněmovny.
L: OSN 22, s. 526; Toman 1, s. 28; E. Šamánková, Architektura české renesance, 1961; EČVU s. 33; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986; NEČVU 1, 30n. (kde další literatura).
Karel Kibic