AOSTALLI de Sala Andrea Maria †1586/1587: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 4: Řádka 4:
 
| datum narození = ?
 
| datum narození = ?
 
| místo narození =  asi Pambio (Itálie)
 
| místo narození =  asi Pambio (Itálie)
| datum úmrtí = mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587
+
| datum úmrtí = mezi 16.10.1586 – 15.1.1587
 
| místo úmrtí = Radlice (Praha)
 
| místo úmrtí = Radlice (Praha)
 
| povolání = 74- Architekt
 
| povolání = 74- Architekt
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 110
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 21. 9. 2019, 10:37

Andrea Maria AOSTALLI de Sala
Narození ?
Místo narození asi Pambio (Itálie)
Úmrtí mezi 16.10.1586 – 15.1.1587
Místo úmrtí Radlice (Praha)
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 110

AOSTALLI de Sala, Andrea Maria (též AUSTALIS), * ? asi Pambio (Itálie), † mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587 Radlice (Praha), stavitel

Syn Giovanniho Marii A., od 1548 mistr ve skupině otcových zedníků, pracujících na Pražském hradě, Královském letohrádku a špitálu. 1555 stavěl na Křivoklátě, v následujícím roce pod vedením Bonifáce Wolmuta na patře Královského letohrádku a 1557 s U. Aostallim na nových pokojích pro arcivévodu Ferdinanda na Hradě. 1559 předložil spolu s Giovannim de Campione konkurenční návrh na obnovu staré sněmovny. Ačkoliv jejich projekt, doplněný rozpočtem H. Tirola, navrhoval levnější rekonstrukci síně a byl stylově pokročilejší (rytmické členění stěn sloupy a nikami a bohatá štuková výzdoba klenby), zvítězila Wolmutova koncepce prostoru řešeného obdobně jako Vladislavský sál. Pracoval i na dalších stavbách B. Wolmuta a 1567 byl doporučován jako tzv. khunstlicher gueter Baumeister. Žádost o jmenování dvorním stavitelem byla však odmítnuta. Bydlel v otcově domě v Nerudově ulici (čp. 216/III) a zemřel v Radlicích u Prahy.

D: stavební práce na Královském letohrádku v Praze, na Pražském hradě a obnově zdejší staré sněmovny.

L: OSN 22, s. 526; Toman 1, s. 28; E. Šamánková, Architektura české renesance, 1961; EČVU s. 33; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986; NEČVU 1, 30n. (kde další literatura).

Karel Kibic