AOSTALLI de Sala Ulrico 1525-10.5.1597

Z Personal
Ulrico AOSTALLI de Sala
Narození 1525
Místo narození Savosa u Lugana (Švýcarsko)
Úmrtí 10.5.1597
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39473

AOSTALLI de Sala, Ulrico (též AUSTALIS) * 1525 Savosa u Lugana (Švýcarsko), † 10. 5. 1597 Praha, architekt, stavitel

Nejvýznamnější člen rozvětveného rodu severoitalských stavitelů Aostalliů. Do Prahy přišel asi 1546. Zpočátku pracoval na stavbách jiných architektů, zejména u německého renesančního stavitele B. Wolmuta, který jej 1560 navrhl na místo dvorního zednického mistra. 1561 se A. oženil s Domenicou, dcerou stavitele Domenica de Maggi z Arogna v Itálii. 1567 byl jmenován stavitelem Pražského hradu a 1569 mu bylo uděleno v Praze na Hradčanech, kde vlastnil dům, měšťanské právo. Později přesídlil do podhradí na Malou Stranu, kde získal několik měšťanských domů i jiných nemovitostí a od 1577 tam byl starším cechu zedníků a kameníků. 1570–86 zastával funkci hlavního císařského stavitele. V 70. letech se stal také správcem dvorního stavebního úřadu, jímž zůstal až do své smrti. 1581 byl povýšen do šlechtického stavu.

Stavební činnost A. byla velmi rozsáhlá, ale slohová charakteristika jeho tvorby je obtížná. Poměrně často pokračoval v práci jiných architektů, někdy se na stavbě podílel jen jako konzultant, další objekty upravoval ve druhé renesanční etapě, některá jeho řešení byla později odstraněna nebo upravena. Celkově však vycházel ze soudobé severo- a středoitalské renesanční architektury. 1547 je doložena jeho účast při práci na nových pokojích pro arcivévodu Ferdinanda na Pražském hradě. Koncem 50. let začal pracovat pro Jana z Valdštejna na Komorním Hrádku a pro Jaroslava ze Smiřic na zámku v Kostelci nad Černými Lesy, 1557 postavil dům pro císařského krejčího H. Heidenreicha na Malostranském náměstí v Praze (zbořen už v 17. století). Pod vedením B. Wolmuta se 1559 účastnil prací na Hradě, a to na staré sněmovně, dostavbě Královského letohrádku a stavbě zahradní zdi. Významně se podílel na výstavbě zámků na komorních statcích, ať už pod vedením jiných architektů, nebo samostatně. Byl opět ve skupině Wolmutových pracovníků, která obnovovala 1558 požárem poničený zámek v Lysé nad Labem. 1570–72 dokončil přestavbu hradu v Chlumci nad Cidlinou na zámek. Podle vlastního návrhu pracoval 1571–74 na dokončení úprav pardubického zámku. Po smrti G. B. Aostalliho mu byla 1575–81 svěřena dostavba zámku v Litomyšli, jehož fasádu ozdobil pro něj typickými prvky – sgrafitem a střešními štíty. V Praze v 70. letech pracoval na stavbách v areálu Pražského hradu, Hradčanech, Malé Straně a na provizorní zbrojnici. Podle vlastních návrhů provedl 1573–74 přístavbu Rožmberského paláce (čp. 2/IV), dále postavil 1572 nad Jelením příkopem fíkovnu, 1573 dostavěl Velkou míčovnu, kde zbudoval malou místnost a točité schodiště. Na Hradčanech upravil císařský špitál (čp. 73/IV), 1575 a v následujících letech budovu bývalého rentmistrovského úřadu (čp. 179/IV), navrhl a 1575–76 postavil před západním průčelím Svatovítského chrámu na místě náhrobku sv. Vojtěcha novou kapli s kopulí a s pozoruhodným tektonickým řešením vnějších průčelí (zbořena 1879). Pro kompletní úpravu královských zahrad a letohrádku Hvězda na Bílé Hoře vypracoval 1577 rozpočty; 1579 zajišťoval práce na úpravách letních pokojů pro císaře Rudolfa II. v jižním křídle Hradu. Současně začal dostavbu poděbradského zámku, kde navázal na práci stavitelů H. Tirola a B. Wolmuta. Práce tam ukončil 1582 vybudováním renesančních štítů a sgrafitovou figurální i rustikovou výzdobou průčelí. 1581 pracoval na věži chrámu sv. Víta, navrhl vikýře pro střechu královského paláce, u nově postaveného dřevěného Prašného mostu přestavěl pavlač. V Královské zahradě vybudoval 1582 oranžérii a nový Lví dvůr (čp. 51/IV). Podle návrhu stavitele Ferrabosca dokončil v témže roce letohrádek pro císaře v Hlavenci u Brandýsa nad Labem. V 80. letech pracoval také pro šlechtické stavebníky, církev a měšťany na Malé Straně. 1580 přebudoval palác pánů z Hradce (čp. 193/III) a pravděpodobně i letní sídlo Michnů z Vacínova (čp. 450/III). Postavil také několik měšťanských domů. Nejvýznamnějším dílem A. zahradní architektury byla přestavba pozdně gotického letohrádku v Praze-Bubenči na konci 70. let podle vlastního projektu. Původní podélnou stavbu obestavěl patrovými arkádami s nakoso přistavěnou nárožní věží a fasádami členěnými pilastry ve vysokém řádu. V Bubenči se podílel ještě na přestavbě Císařského mlýna, kde postavil 1589–90 vodní nádrž. Cenné jsou dochované popisy jeho staveb: mj. na přelomu 1580–81 vypracoval charakteristiku a provedl drobné úpravy Arcibiskupského paláce (čp. 56/IV) na Hradčanech, 1584 předložil odborný posudek stavu kostela sv. Tomáše na Malé Straně, 1585 provedl odhad ceny Šternberského domu (čp. 518/III). Byl také činný jako přísežný znalec. Od 1588 až do smrti rekonstruoval hrad Karlštejn. U Velké věže nahradil původní štíty renesančními volutovými a nově přistavěl hlásky v nárožích ochozu. Provedl vnitřní úpravy u Mariánské věže tím, že rozšířil kostel Panny Marie, přezdil horní části zdí a postavil nový krov. Palác staticky zabezpečil. Některé z dalších věží nahradil novými. Fasády ozdobil sgrafitovými psaníčky. Podle nápisu na věži byla sgrafitová výzdoba dokončena až po jeho smrti 1598. Veškeré jeho zásahy byly odstraněny při novogotické rekonstrukci hradu provedené architektem J. Mockerem ve 2. polovině 19. století. A. byl pohřben v augustiniánském klášteře při malostranském kostele sv. Tomáše.

D: hlavní práce: na Pražském hradě a v královských zahradách; rozšíření Rožmberského paláce čp. 2/IV; kaple sv. Vojtěcha; Lví dvůr v Královské zahradě; renesanční přestavba královského letohrádku v Praze-Bubenči (novogoticky upraven 1811); Praha-Malá Strana přestavba paláce pánů z Hradce čp. 193/III.; dostavba zámků v Pardubicích, Litomyšli a Poděbradech; renesanční přestavba hradu Karlštejn.

L: OSN 22, s. 526; Toman 1, s. 28; E. Šamánková, Architektura české renesance, 1961; J. Krčálová, Palác pánů z Rožmberka, in: Umění 18, 1970, s. 469n.; J. Krčálová, Centrální stavby české renesance, 1974; EČVU, s. 34; K. Reichertová, Litomyšl, 1977; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986; NEČVU 1, s. 31n. (kde další literatura); P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Malá Strana, 1999; P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany, 2000.

Karel Kibic