ARIETTO Ladislav 18.9.1861-19.12.1927: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Ladislav ARIETTO
 
| jméno = Ladislav ARIETTO
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Arietto Ladislav portret.jpg
 
| datum narození = 18.9.1861
 
| datum narození = 18.9.1861
 
| místo narození = Písek
 
| místo narození = Písek
 
| datum úmrtí = 19.12.1927
 
| datum úmrtí = 19.12.1927
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel
64- Překladatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 118-119
 
}}
 
}}
  
Řádka 63: Řádka 63:
  
 
'''P:''' SOkA Písek, pobočka Mirovice.
 
'''P:''' SOkA Písek, pobočka Mirovice.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/142005 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
  
 
Josef Boček
 
Josef Boček

Aktuální verze z 21. 9. 2019, 11:03

Ladislav ARIETTO
Narození 18.9.1861
Místo narození Písek
Úmrtí 19.12.1927
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 118-119
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39549

ARIETTO, Ladislav (vl. jm. Šebek, Ladislav), * 18. 9. 1861 Písek, † 19. 12. 1927 Praha, spisovatel, překladatel, komunální politik

Byl synem profesora píseckého gymnázia, klasického filologa a překladatele Františka Šebka, který mu poskytl kultivované zázemí pro budoucí studijní, literární a profesní dráhu. Gymnázium začal studovat ve svém rodišti, po přeložení otce do Jindřichova Hradce s ním odešel, ale po otcově smrti (1873) se vrátil do Písku, kde maturoval. První A. literární pokusy vznikaly v době středoškolských studií. Stal se dopisovatelem polského časopisu Lech, v němž publikoval stať o nejnovější české poezii. V českých časopisech Koleda, Světozor, Ruch ad. vyšlo několik A. překladů moderní polské poezie (K. Ujejski, T. Lenartowicz ad.). Původní tvorbu uveřejnil poprvé 1879 v Almanachu české omladiny. V 80. letech odešel studovat práva do Prahy, kde literární činnost dále rozvíjel. Povzbuzen a inspirován o generaci starším Ad. Heydukem, s nímž navázal trvalý přátelský vztah, psal zejména přírodní a intimní lyriku. Úcta k Heydukovi posílila A. vztah k literárněhistorické práci. V průběhu 80. a 90. let napsal několik životopisných studií o svém vzoru i o dalších spisovatelích se vztahem k jižním Čechám (např. o J. Zeyerovi). V překladech se nově zaměřil na francouzskou poezii. Vydal sbírky Lesní stezka A. Theurieta (1884) a Z malého světa F. Coppéa (1885). Opožděný vrchol A. básnického snažení reprezentovala jediná sbírka Básně (1892), kterou kritika pro její poněkud anachronický ráz, hlásící se ke generaci májovců, odmítla. A. se poté jako básník odmlčel; naposledy ještě přeložil Romance a balady L. Uhlanda (1896).

Nadále se realizoval v profesním a veřejném životě. Po získání doktorátu práv si 1897 otevřel advokátní kancelář v Písku a aktivně se zapojil do společenského a politického dění. Angažoval se v pokrokovém hnutí, v radikálně pokrokové a posléze státoprávně pokrokové straně, stal se členem obecního zastupitelstva, zastával významné funkce v osvětových a kulturních spolcích (Umělecká beseda, Osvětový svaz, Klub českých turistů, Filharmonický spolek Smetana aj.). Zasedal ve výborech různých veřejně prospěšných organizací. Z literárních prací tohoto období byly významné příspěvky k dějinám města Písku, např. Průvodce po královském městě Písku. Po vzniku ČSR, kdy státoprávní pokrokáři splynuli s národně demokratickou stranou, vedl po dlouhá léta její píseckou místní organizaci. Zemřel náhle při návštěvě Prahy a byl pochován v Písku. Svou celoživotní veřejně prospěšnou činnost završil velkorysým odkazem pro ČAVU.

D: soupis in: LČL 1, s. 83.

L: LČL 1, s. 82n.; OSN 24, s. 571; MSN 7, s. 17; nekrology: M. Hýsek, L. A., in: Otavan 1928, s. 50n.; J. Malý, Za JUDr. L. Š., in: tamtéž, s. 51n.

P: SOkA Písek, pobočka Mirovice.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Josef Boček