ARIGI Julius 3.10.1895-1.8.1981: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Julius ARIGI
 
| jméno = Julius ARIGI
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Arigi Julius portret.jpg
 
| datum narození = 3.10.1895
 
| datum narození = 3.10.1895
 
| místo narození = Děčín
 
| místo narození = Děčín

Verze z 19. 7. 2017, 16:08

Julius ARIGI
Narození 3.10.1895
Místo narození Děčín
Úmrtí 1.8.1981
Místo úmrtí Attersee (Rakousko)
Povolání 45- Voják nebo partyzán

ARIGI, Julius, * 3. 10. 1895 Děčín, † 1. 8. 1981 Attersee (Rakousko), pilot

Po vyučení elektrikářem vstoupil v říjnu 1913 dobrovolně do rakousko-uherské armády (Pevnostní dělostřelecký pluk č. 1). V březnu 1914 byl převelen k letectvu, 26. 11. 1914 získal pilotní diplom a hodnost důstojnického zástupce a stal se nejmladším pilotem rakousko-uherského vojenského letectva. Byl nejprve odvelen na balkánskou frontu jako pilot pozorovacích, průzkumných a bombardovacích letadel, od jara 1917 létal jako stíhací pilot na italské frontě. V průběhu války podnikl asi 700 frontových letů, od srpna 1916 do srpna 1918 svedl 32 vítězných leteckých soubojů s italskými a také britskými letadly. Za válečné zásluhy získal vyznamenání: 4 zlaté medaile za statečnost, 4 stříbrné medaile za statečnost I. třídy, 2 stříbrné medaile za statečnost II. třídy a 2 bronzové medaile za statečnost. Po 1918 žil nejprve v ČSR, 1920–21 byl členem Svazu československých pilotů. 1920 získal licenci na leteckou dopravu a do 1933 působil u československé letecké dopravy, zejména u malých leteckých společností v oblasti západočeských lázní (Ikarus, Lázeňská letecká společnost), 1925–26 létal také u firmy Aero na lince Praha – Mariánské Lázně. Počátkem 30. let se dostal do podezření ze špionáže pro Německo, 1934 odešel do Rakouska, stal se pilotem letecké továrny ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) a získal rakouské občanství. 1939 byl povolán do Luftwaffe jako učitel ve stíhací letecké škole ve Vídni. Od 1945 až do své smrti žil v Rakousku.

L: R. Keimel, Österreichs Luftfahrzeuge, Graz 1981, s. 243, 384; O’Connor, The Air Access of the Austro-Hungarian Monarchy, 1987, s. 21n., 272n.; Československý dřevařský věstník 2, 1920, č. 63, s. 3; Letectví 1, 1921, č. 12 s. 213; Flug-Informationen Östereichisches Luftfahrt – Archiv, 1981, č. 3, s. 3; Bulletin Československé letecké historické společnosti, 2, 1991, č. 24, s. 1; tamtéž 3, 1992, č. 18, s. 1.

Pavel Sviták