ARLT Ferdinand Karl 18.4.1812-7.3.1887: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 120
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 21. 9. 2019, 10:46

Ferdinand Karl ARLT
Narození 18.4.1812
Místo narození Horní Krupka (část obce Krupka) u Teplic
Úmrtí 7.3.1887
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 120
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39559

ARLT, Ferdinand Karl, * 18. 4. 1812 Horní Krupka (část obce Krupka) u Teplic, † 7. 3. 1887 Vídeň (Rakousko), lékař-oftalmolog, pedagog

Narodil se v chudé rodině jako jedno ze šesti dětí kováře u cínových dolů. Od osmi let žil u otcova nevlastního bratra – kantora, v jehož povolání měl pokračovat. Pro nedostatek hudebního nadání odešel do Litoměřic, kde 1825–31 vystudoval gymnázium. Navzdory přání matky se nestal ani knězem. 1831–33 absolvoval filozofická studia na pražské univerzitě a rozhodl se pro medicínu. Studium ukončil 1839 disertací z oboru očního lékařství a získal titul doktora medicíny a chirurgie (titul magistra očního lékařství dostal na vídeňské lékařské fakultě teprve 1848). Po promoci podnikl studijní cestu do Vídně, kde absolvoval kursy u věhlasných představitelů II. vídeňské lékařské školy, profesorů K. Rokytanského a J. Škody. 1840–42 pracoval jako asistent na oční klinice v Praze a zároveň bezplatný sekundář nemocničního očního oddělení. 1843–48, rovněž bezplatně, působil jako lékař Spolku pro blaho propuštěných trestanců a Spolku pro blaho pomoc vyžadujících dětí. Jeho učitel, prof. J. N. Fischer, mu svěřoval také operace v hradčanském slepeckém ústavu. V Praze si A. otevřel i soukromou ordinaci, která však jeho rodinu neuživila, proto 1842 přijal místo praktikanta při fyzikátě kouřimského krajského úřadu se sídlem v Praze, ale úřednická práce mu nevyhovovala. A. usiloval o návrat na fakultu; oční klinika byla obsazená, a tak se rozhodl věnovat se novému oboru – ušnímu lékařství. 1843 získal povolení k přednáškám z ušního lékařství a stal se prvním docentem otiatrie v monarchii. Oční lékařství však A. nadále přitahovalo. 1846–49 vedl místo prof. Fischera oční kliniku; 1847 získal docenturu z patologické anatomie oka. Mimořádným profesorem byl jmenován až v lednu 1849, v srpnu téhož roku dostal nabídku vést oční kliniku v Lipsku. V září se však stal řádným profesorem a přednostou oční kliniky a oddělení v Praze, kde zůstal do 1856, do jmenování přednostou vídeňské oční kliniky. Ve Vídni řídil kliniku až do odchodu na odpočinek 1883. A. patřil k spoluzakladatelům a předním představitelům oftalmologie jako samostatné disciplíny. Proslul jako operatér a pedagog. Měl řadu priorit ve fyziologii a patologii oka i v operativě. Začal v Praze operovat šilhání, prováděl plastické operace, zaváděl ve svém oboru používání narkózy. Sestavil stupnici písmen různé velikosti k určování zrakové ostrosti.

Od mládí soustavně vědecky publikoval. V Praze vydal třídílnou učebnici Krankheiten des Auges (1851–56), která vycházela z exaktních anatomických a patologickoanatomických pozorování a ve své době byla považována za epochální. Jeho populární oční dietetika, vydaná nejprve časopisecky, poté opakovaně knižně (Die Pflege der Augen im gesunden u. kranken Zustande nebst einem Anhange über Augengläser, Prag 1846, 1856, 1865) se stala vzorovým spiskem (A. požadoval mj., aby brýle předepisoval lékař, stejně tak, jako předepisuje lék). Od 1855 patřil A. k spoluvydavatelům periodika Archiv für Ophthalmologie. Proslula i jeho vídeňská práce Operationslehre (vyšla v kompendiu Handbuch für Augenheilkunde, 1874 v Lipsku).

Kromě medicíny se A. věnoval i veřejné činnosti. 1850 se stal radním pražského Nového Města. 1867 byl jmenován do vídeňské školní rady. Svým členem jej jmenovaly četné domácí i zahraniční odborné společnosti. Získal vysoká státní vyznamenání (1870 rytířský řád železné koruny III. třídy, 1883 řád Františka Josefa s hvězdou) a byl nositelem zahraničních řádů. 1877 se stal dvorním radou.

D: soupis in: F. A. Meine Erlebnise, Wiesbaden 1887, s. 119n.; R. Roth, Die Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der Augenheilkunde, Dermatologie, Gerichtsmedizin, Gynäkologie, innere Medizin, Pediatrie, Pharmakologie, Psychiatrie und Zahnheilkunde an der Medizinischen Fakultät der deutschen Karl-Ferdinands-Universität in Prag im ungefähren Zeitraum von 1848–1880, Diss. Erlangen – Nürnberg 1972, s. 5n.

L: Prager med. Wochenschrift 12/1887, s. 78, 87; BSPLF 1, s. 76; ÖBL 1, s. 28; O. Matoušek, Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, 1954, s. 127n. (foto); V. Kadlecová, A. pražská léta, in: Československá oftalmologie 44/ 1988 s. 42n., 151n., 228n., 296n., 369n.

P: Portrét – 1. LF UK

Ludmila Hlaváčková