Verze z 21. 9. 2019, 18:25, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ARRIAGA Roderich de 17.1.1592-7.6.1667

Z Personal
Roderich de ARRIAGA
Narození 17.1.1592
Místo narození Logroño (Španělsko)
Úmrtí 7.6.1667
Místo úmrtí Praha
Povolání 56- Filozof
49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 126-127

de ARRIAGA, Roderich (též Roderigus, Rodrigo), * 17. 1. 1592 Logroño (Španělsko), † 7. 6. 1667 Praha, římskokatolický kněz, teolog, pedagog

Pocházel z kastilského ryteckého rodu. 1606 vstoupil do jezuitského řádu a absolvoval vyšší studia ve Valladolidu, kde později sám vyučoval filozofii a teologii. 1624 odešel do Salamanky přednášet a připravit svůj pobyt v Praze. 1625 byl povolán do Prahy jako profesor dogmatiky na nově zřízenou Ferdinandovu univerzitu, kde 1626 obhájil doktorát teologie a do 1637 tam učil. 1637–41 byl děkanem teologické fakulty, 1642–53 kancléřem Ferdinandovy univerzity. Po spojení obou pražských univerzit se stal generálním prefektem studií, exhortátorem a konzultantem rektora a provinciála. Od 1654 zastával funkci studijního prefekta jezuitské koleje sv. Klimenta. Během pobytu v Čechách byl třikrát vyslán do Říma na volby generálů řádu české provincie. Učil císaře Ferdinanda III. španělsky a byl kazatelem jeho první manželky Marie Anny. Patřil k předním představitelům vrcholné fáze jezuitské scholastiky, žákům filozofů de Mendozy a de la Puente. Svá studia zaměřil na filozofii 14.–16. století, je pokládán za tvůrce barokního nominalismu. Navzdory reformačnímu hnutí se zasadil o rozvoj klasické scholastické teologie. Opíral se o tzv. rozumnou teologii španělského teologa a filozofa Francesca Suareze , (vycházel z nauk Tomáše Akvinského) , reflektoval dílo Ignáce z Loyoly. Ovlivnil vývoj teologického myšlení v Čechách. Zabýval se i fyzikou, jeho práce uznávali Leibnitz a Bayle . Freska s A. portrétem se dochovala na stropě velkého knihovního sálu pražského Klementina.

D: Cursus philosophicus, 1632; De oratore, 1637; Disputationes theologicae (k dílu Summa theologicae sv. Tomáše Akvinského), 8 sv., 1643–55.

L: ADB 1, s. 609n.; BL 1, s. 28n.; BOS 1, s. 669; Čornejová – Fechtnerová, s. 4n.; Ch. G. Jöcher, Allgemeines Gelehrten – Lexikon…, 1750–51, 1, s. 570; A. Kratochvíl, Das böhmische Barock. Ausgewählte Kapitel aus der tschechischen Kulturgeschichte, 1989, s. 78n.; Lexikon für Theologie und Kirche 1, s. 904; NDB 1, s. 399; C. Sommervogel, Bibliothèque de la Compagnie de Jésus, 1890–1932, 1, s. 578n., Suppl. 1, 1911, s. 89, Nr. 257.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Jiří-Joseph Veselý