Biografický slovník
ARTYMOVYČ Agenor 30.8.1879-21.10.1935: Porovnání verzí
(ARTYMOVYČ_Agenor_30.9.1879-21.10.1935) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Agenor ARTYMOVYČ | | jméno = Agenor ARTYMOVYČ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 30. | + | | datum narození = 30.8.1879 |
| − | | místo narození = Velykyj Kučuriv | + | | místo narození = Velykyj Kučuriv (Ukrajina) |
| datum úmrtí = 21.10.1935 | | datum úmrtí = 21.10.1935 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''ARTYMOVYČ, Agenor ,''' ''* 30. 8. 1879 Velykyj Kučuriv (Ukrajina), † 21. 10. 1935 Praha, jazykovědec, klasický filolog'' | ||
| + | |||
| + | Rodem z Bukoviny, syn Ukrajince a Němky, absolvoval gymnázium | ||
| + | a univerzitu v Černovicích. Působil jako gymnaziální | ||
| + | učitel, krátce před 1. světovou válkou se habilitoval na univerzitě | ||
| + | v Černovicích v oboru klasické filologie. 1918 byl členem | ||
| + | Ukrajinské národní rady, po rumunské okupaci Bukoviny | ||
| + | v listopadu 1918 se uchýlil do Haliče, kde byl jmenován tajemníkem | ||
| + | pro výchovu a náboženství ve vládě Západoukrajinské | ||
| + | lidové republiky. Po zániku krátkodobé ukrajinské samostatnosti | ||
| + | odjel 1920 do Vídně a své další působení spojil | ||
| + | s Ukrajinskou svobodnou univerzitou, s níž přesídlil 1921 do | ||
| + | Prahy, kde přenášel klasickou filologii jak na zmíněné univerzitě, | ||
| + | tak v Ukrajinském pedagogickém institutu M. Drahomanova. | ||
| + | 1928–30 byl ředitelem ukrajinského gymnázia | ||
| + | v Řevnicích. V Praze se stal členem Ševčenkovy vědecké společnosti | ||
| + | a udržoval styky s ukrajinskými, českými i německými | ||
| + | vědeckými kruhy. Ovlivněn Pražským lingvistickým | ||
| + | kroužkem, uveřejnil na sklonku života v řadě vědeckých časopisů | ||
| + | a sborníků ukrajinsky a německy psané studie ze srovnávací | ||
| + | jazykovědy (indoevropské guturální konsonanty) | ||
| + | a z obecné jazykovědy (apropriace cizích slov, vztahy mezi řečí | ||
| + | a písmem, potencialita řeči). 1932 se podílel na sborníku | ||
| + | k padesátinám Viléma Mathesia . | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Praktyčna hramatyka latyns’koji movy, 1927. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Slovanský přehled 1935, 10, s. 438; Ukrajins’kyj tyžden 1935, 44, s. 1n.; | ||
| + | Encyklopedija ukrajinoznavstva 1, 1955; Encyclopedia of Ukraine 1, 1985. | ||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:55- Jazykovědec]] | [[Kategorie:55- Jazykovědec]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1879]] | [[Kategorie:1879]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Velykyj Kučuriv]] |
[[Kategorie:1935]] | [[Kategorie:1935]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 26. 2. 2016, 09:55
| Agenor ARTYMOVYČ | |
 | |
| Narození | 30.8.1879 |
|---|---|
| Místo narození | Velykyj Kučuriv (Ukrajina) |
| Úmrtí | 21.10.1935 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 55- Jazykovědec |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41737 |
ARTYMOVYČ, Agenor , * 30. 8. 1879 Velykyj Kučuriv (Ukrajina), † 21. 10. 1935 Praha, jazykovědec, klasický filolog
Rodem z Bukoviny, syn Ukrajince a Němky, absolvoval gymnázium a univerzitu v Černovicích. Působil jako gymnaziální učitel, krátce před 1. světovou válkou se habilitoval na univerzitě v Černovicích v oboru klasické filologie. 1918 byl členem Ukrajinské národní rady, po rumunské okupaci Bukoviny v listopadu 1918 se uchýlil do Haliče, kde byl jmenován tajemníkem pro výchovu a náboženství ve vládě Západoukrajinské lidové republiky. Po zániku krátkodobé ukrajinské samostatnosti odjel 1920 do Vídně a své další působení spojil s Ukrajinskou svobodnou univerzitou, s níž přesídlil 1921 do Prahy, kde přenášel klasickou filologii jak na zmíněné univerzitě, tak v Ukrajinském pedagogickém institutu M. Drahomanova. 1928–30 byl ředitelem ukrajinského gymnázia v Řevnicích. V Praze se stal členem Ševčenkovy vědecké společnosti a udržoval styky s ukrajinskými, českými i německými vědeckými kruhy. Ovlivněn Pražským lingvistickým kroužkem, uveřejnil na sklonku života v řadě vědeckých časopisů a sborníků ukrajinsky a německy psané studie ze srovnávací jazykovědy (indoevropské guturální konsonanty) a z obecné jazykovědy (apropriace cizích slov, vztahy mezi řečí a písmem, potencialita řeči). 1932 se podílel na sborníku k padesátinám Viléma Mathesia .
D: Praktyčna hramatyka latyns’koji movy, 1927.
L: Slovanský přehled 1935, 10, s. 438; Ukrajins’kyj tyžden 1935, 44, s. 1n.; Encyklopedija ukrajinoznavstva 1, 1955; Encyclopedia of Ukraine 1, 1985.
Jiří Vacek
