ARTYMOVYČ Agenor 30.8.1879-21.10.1935: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ARTYMOVYČ Agenor 30.9.1879-21.10.1935 na ARTYMOVYČ Agenor 30.8.1879-21.10.1935 bez založení přesměrování)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 128
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 21. 9. 2019, 17:28

Agenor ARTYMOVYČ
Narození 30.8.1879
Místo narození Velykyj Kučuriv (Ukrajina)
Úmrtí 21.10.1935
Místo úmrtí Praha
Povolání 55- Jazykovědec
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 128
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41737

ARTYMOVYČ, Agenor , * 30. 8. 1879 Velykyj Kučuriv (Ukrajina), † 21. 10. 1935 Praha, jazykovědec, klasický filolog

Rodem z Bukoviny, syn Ukrajince a Němky, absolvoval gymnázium a univerzitu v Černovicích. Působil jako gymnaziální učitel, krátce před 1. světovou válkou se habilitoval na univerzitě v Černovicích v oboru klasické filologie. 1918 byl členem Ukrajinské národní rady, po rumunské okupaci Bukoviny v listopadu 1918 se uchýlil do Haliče, kde byl jmenován tajemníkem pro výchovu a náboženství ve vládě Západoukrajinské lidové republiky. Po zániku krátkodobé ukrajinské samostatnosti odjel 1920 do Vídně a své další působení spojil s Ukrajinskou svobodnou univerzitou, s níž přesídlil 1921 do Prahy, kde přenášel klasickou filologii jak na zmíněné univerzitě, tak v Ukrajinském pedagogickém institutu M. Drahomanova. 1928–30 byl ředitelem ukrajinského gymnázia v Řevnicích. V Praze se stal členem Ševčenkovy vědecké společnosti a udržoval styky s ukrajinskými, českými i německými vědeckými kruhy. Ovlivněn Pražským lingvistickým kroužkem, uveřejnil na sklonku života v řadě vědeckých časopisů a sborníků ukrajinsky a německy psané studie ze srovnávací jazykovědy (indoevropské guturální konsonanty) a z obecné jazykovědy (apropriace cizích slov, vztahy mezi řečí a písmem, potencialita řeči). 1932 se podílel na sborníku k padesátinám Viléma Mathesia .

D: Praktyčna hramatyka latyns’koji movy, 1927.

L: Slovanský přehled 1935, 10, s. 438; Ukrajins’kyj tyžden 1935, 44, s. 1n.; Encyklopedija ukrajinoznavstva 1, 1955; Encyclopedia of Ukraine 1, 1985.

Jiří Vacek