Biografický slovník
ARZBERGER Johann 10.4.1778-28.12.1835: Porovnání verzí
(ARZBERGER_Johann_10.4.1778-28.12.1835) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.4.1778 | | datum narození = 10.4.1778 | ||
| − | | místo narození = Arzberg | + | | místo narození = Arzberg (Německo) |
| datum úmrtí = 28.12.1835 | | datum úmrtí = 28.12.1835 | ||
| − | | místo úmrtí = Vídeň | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog | ||
28- Strojař nebo elektrotechnik | 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''ARZBERGER, Johann,''' * 10. 4. 1778 Arzberg (Německo), † 28. 12. 1835 Vídeň (Rakousko), strojírenský odborník, pedagog | ||
| + | |||
| + | Hornofrancký rodák, studoval v Coburgu a Erlangenu v Bavorsku, | ||
| + | poté pracoval na výrobě strojů v Německu. Na Moravu | ||
| + | přišel zřejmě na podnět hraběte Huga Františka Salm- | ||
| + | -Reiff erscheidta 1809 jako zaměstnanec jeho blanenských | ||
| + | železáren, resp. vedoucí výroby strojů, o rok později byl uváděn | ||
| + | jako umělecký mistr. Salm v té době plánoval zřízení | ||
| + | strojírenské továrny v Doubravici nad Svitavou. Jednalo se | ||
| + | pravděpodobně o první strojírenskou továrnu v celé monarchii, | ||
| + | která vznikla na základě smlouvy uzavřené 28. 12. 1810 | ||
| + | mezi H. F. Salmem, J. Arzbergrem a W. Götzem. Podnik nesl | ||
| + | název SAG podle počátečních písmen příjmení tří zakladatelů | ||
| + | a zároveň společníků, jimž bylo v září 1812 uděleno zemské | ||
| + | tovární privilegium k výrobě strojů. Firma, která v době | ||
| + | udělení privilegia asi již pracovala, měla tři dílny se širokým | ||
| + | výrobním sortimentem od přístrojů optiky a jemné mechaniky | ||
| + | až po stavbu parních strojů a parovozů. A. byl pověřen | ||
| + | konstrukcí parního vozu, a to v době, kdy se s parním strojem | ||
| + | v monarchii experimentovalo na více místech. Jeho přínosem | ||
| + | do společného podniku měla být péče o technický | ||
| + | rozvoj, získání a vyškolení dělníků a výchova případného | ||
| + | nástupce. V polovině roku 1814 zaměstnávala továrna třicet | ||
| + | odborných dělníků, ale již v témže roce byla přenesena do | ||
| + | Blanska a spojena s tamními železárnami. Naděje vkládané | ||
| + | do A. jako technického odborníka zůstaly zřejmě nenaplněny | ||
| + | a z velkorysých plánů strojírny došla širšího praktického | ||
| + | uplatnění pouze výroba zemědělských strojů. Pravděpodobně | ||
| + | od 1813 se firma potýkala s těžkostmi a v následujícím roce | ||
| + | již výroba ustávala. 1815 A. a Götze ze společnosti vystoupili | ||
| + | a Salm poté firmu likvidoval. Strojírenská výroba však patrně | ||
| + | pokračovala v salmovských blanenských železárnách, kde byl | ||
| + | A. téhož roku jmenován ředitelem strojírny. 1816 Moravu | ||
| + | opustil a odešel do Vídně, kde jej panovník jmenoval 3. 1. | ||
| + | profesorem nauky o strojích na polytechnice. Ani v době | ||
| + | svého vídeňského působení nepřerušil kontakty s blanenskými | ||
| + | železárnami. Od 1817 začal vedle výuky bezplatně přednášet | ||
| + | pro veřejnost. Věnoval se nadále i experimentální práci, | ||
| + | zasloužil se např. o zavádění plynového osvětlení. Výčet jeho | ||
| + | vlastní publikační činnosti je dost omezený, příspěvky zveřejňoval | ||
| + | hlavně v ročenkách vídeňského polytechnického institutu. | ||
| + | |||
| + | Syn '''Friedrich A.''' (1833–1905) se stal profesorem mechanické | ||
| + | technologie na německé technice v Brně. 1882 byl povolán | ||
| + | do Vídně jako ředitel Normální cejchovací komise. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' soupis díla in: Poggendorff 1, s. 68. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Poggendorff , c. d.; Wurzbach 22, s. 467; ADB 1, s. 616; BL 1, s. 29; | ||
| + | Czeike 1, s. 29; ÖBL 1, s. 32; DBE 1, s. 200; M. Kreps, Dějiny blanenských | ||
| + | železáren 1. Do r. 1897, 1978, passim; J. Janák, Hospodářský rozmach Moravy | ||
| + | 1740–1918, Dějiny Moravy 3/1, 1999, s. 27; týž, J. A. – vídeňský | ||
| + | protějšek F. Gerstnera, in: SPFFBU C 43, řada historická, r. 1996, s. 85n. | ||
| + | (kde další literatura). | ||
| + | |||
| + | Marie Makariusová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1778]] | [[Kategorie:1778]] | ||
[[Kategorie:Arzberg]] | [[Kategorie:Arzberg]] | ||
[[Kategorie:1835]] | [[Kategorie:1835]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Verze z 26. 2. 2016, 10:00
| Johann ARZBERGER | |
 | |
| Narození | 10.4.1778 |
|---|---|
| Místo narození | Arzberg (Německo) |
| Úmrtí | 28.12.1835 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
61- Pedagog 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39641 |
ARZBERGER, Johann, * 10. 4. 1778 Arzberg (Německo), † 28. 12. 1835 Vídeň (Rakousko), strojírenský odborník, pedagog
Hornofrancký rodák, studoval v Coburgu a Erlangenu v Bavorsku, poté pracoval na výrobě strojů v Německu. Na Moravu přišel zřejmě na podnět hraběte Huga Františka Salm- -Reiff erscheidta 1809 jako zaměstnanec jeho blanenských železáren, resp. vedoucí výroby strojů, o rok později byl uváděn jako umělecký mistr. Salm v té době plánoval zřízení strojírenské továrny v Doubravici nad Svitavou. Jednalo se pravděpodobně o první strojírenskou továrnu v celé monarchii, která vznikla na základě smlouvy uzavřené 28. 12. 1810 mezi H. F. Salmem, J. Arzbergrem a W. Götzem. Podnik nesl název SAG podle počátečních písmen příjmení tří zakladatelů a zároveň společníků, jimž bylo v září 1812 uděleno zemské tovární privilegium k výrobě strojů. Firma, která v době udělení privilegia asi již pracovala, měla tři dílny se širokým výrobním sortimentem od přístrojů optiky a jemné mechaniky až po stavbu parních strojů a parovozů. A. byl pověřen konstrukcí parního vozu, a to v době, kdy se s parním strojem v monarchii experimentovalo na více místech. Jeho přínosem do společného podniku měla být péče o technický rozvoj, získání a vyškolení dělníků a výchova případného nástupce. V polovině roku 1814 zaměstnávala továrna třicet odborných dělníků, ale již v témže roce byla přenesena do Blanska a spojena s tamními železárnami. Naděje vkládané do A. jako technického odborníka zůstaly zřejmě nenaplněny a z velkorysých plánů strojírny došla širšího praktického uplatnění pouze výroba zemědělských strojů. Pravděpodobně od 1813 se firma potýkala s těžkostmi a v následujícím roce již výroba ustávala. 1815 A. a Götze ze společnosti vystoupili a Salm poté firmu likvidoval. Strojírenská výroba však patrně pokračovala v salmovských blanenských železárnách, kde byl A. téhož roku jmenován ředitelem strojírny. 1816 Moravu opustil a odešel do Vídně, kde jej panovník jmenoval 3. 1. profesorem nauky o strojích na polytechnice. Ani v době svého vídeňského působení nepřerušil kontakty s blanenskými železárnami. Od 1817 začal vedle výuky bezplatně přednášet pro veřejnost. Věnoval se nadále i experimentální práci, zasloužil se např. o zavádění plynového osvětlení. Výčet jeho vlastní publikační činnosti je dost omezený, příspěvky zveřejňoval hlavně v ročenkách vídeňského polytechnického institutu.
Syn Friedrich A. (1833–1905) se stal profesorem mechanické technologie na německé technice v Brně. 1882 byl povolán do Vídně jako ředitel Normální cejchovací komise.
D: soupis díla in: Poggendorff 1, s. 68.
L: Poggendorff , c. d.; Wurzbach 22, s. 467; ADB 1, s. 616; BL 1, s. 29; Czeike 1, s. 29; ÖBL 1, s. 32; DBE 1, s. 200; M. Kreps, Dějiny blanenských železáren 1. Do r. 1897, 1978, passim; J. Janák, Hospodářský rozmach Moravy 1740–1918, Dějiny Moravy 3/1, 1999, s. 27; týž, J. A. – vídeňský protějšek F. Gerstnera, in: SPFFBU C 43, řada historická, r. 1996, s. 85n. (kde další literatura).
Marie Makariusová
