ASAM Cosmas Damian 28.9.1686-10.5.1739: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 77: Řádka 77:
 
Mnichov 1977; B. Rupprecht, Die Brüder Asam, Řezno 1980; H. Trottmann,
 
Mnichov 1977; B. Rupprecht, Die Brüder Asam, Řezno 1980; H. Trottmann,
 
C. D. A. 1686–1739, Norimberk 1986.
 
C. D. A. 1686–1739, Norimberk 1986.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/341860 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
  
 
Pavel Vlček
 
Pavel Vlček

Verze z 1. 7. 2018, 23:21

Cosmas Damian ASAM
Narození 28.9.1686 (datum křtu)
Místo narození Benediktbeuren (Německo)
Úmrtí 10.5.1739
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání

74- Architekt

76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39643

ASAM, Cosmas Damian, (též ASAMB, ASUM), * 28. 9. 1686 (datum křtu) Benediktbeuren (Německo), † 10. 5. 1739 Mnichov (Německo), malíř, architekt

Pocházel z rodiny malíře Georga A. (1649–1711), také jeho mladší bratr Aegidius Quirin (1692–1750) byl všestranný umělec, sestra Marie Salome (1685–1740) byla malířkou, stejně jako A. syn Franz Erasmus (1720–1795). První zkušenosti získal v ateliéru otce, 1711–13 pobýval v Římě, kde studoval na Akademii sv. Lukáše u C. Marattiho. 1724 byl jmenován dvorním služebníkem a malířem na biskupském dvoře ve Freisingu, 1730 služebníkem bavorského kurfiřta a o dva roky později dvorním radou. Pod vlivem římské malby tvořil nástropní fresky zprvu perspektivně závislé na prostoru, v němž je realizoval. Od 1720 se jeho kompozice otevřely a vytvářely iluzi nebe (Aldersbach). Se svým bratrem se často setkali v ideální dvojici, zhotovující zároveň štukovou a malířskou dekoraci, jež na sebe dokonale navazovala (Aldersbach, Einsiedeln ad.). K jeho žákům lze počítat kromě dalších Jana Adama Schöpfa (1702–1772), činného v Praze od 1724, autora výzdoby ambitů pražské Lorety, Felixe Antona Schefflera (1701–1760), který dlouho působil v Čechách (usazen v Praze od 1747) a významným způsobem se podílel na výzdobě benediktinského komplexu v Břevnově. Sám A. se do Čech dostal v době plné slávy Václava Vavřince Reinera díky benediktinům, pro které pracoval v Kladrubech a v břevnovské prelatuře. První vystoupení bavorského freskaře lze spojit s dokončenou Santiniho přestavbou kladrubského klášterního chrámu v gotizujícím baroku 1725. Pro malbu byly vyhrazeny stěny lodi, které vyzdobil mariánský cyklus a druhý podle chorálu Te Deum laudamus; vše ideologicky vyvrcholilo malbou v kopuli křížení, zobrazující Nanebevzetí P. Marie. Některé části však mají kvůli většímu podílu dílny nižší úroveň. Naproti tomu freska na stropě tzv. Tereziánského sálu benediktinské prelatury v Břevnově, představující výjev ze života poustevníka Vintíře (Zázrak s pávem na dvoře uherského krále Štěpána), patří nesporně k A. nejlepším dílům. Další jeho prací v Čechách byla freska v poutním kostele na Bílé hoře u Prahy, představující Triumf Církve jako narážku na bělohorskou bitvu. Posledním dílem, provedeným po určité přestávce opět pro benediktiny, byl freskový cyklus ve staroměstském kostele sv. Mikuláše z roku 1735, poškozený bohužel nevhodnými obnovami.

Dlouhá řada A. děl v zahraničí začíná výzdobou klášterního kostela v Metten (kolem 1715) a ve Weltenburgu (spolu se štukovou výzdobou bratra), provedenou 1716–21. Také v Mnichově lze nalézt jeho rané práce v kostele Nejsvětější Trojice (1714–15), ale i dílo pozdějšího období, vytvořené ve spolupráci s bratrem (špitální kostel sv. Ducha, salesiánský kostel sv. Anny, kostel sv. Jana Nepomuckého). Současně pracoval v Horní Falci ve farním kostele v Günchingu (1716), klášterním kostele ve Walderbachu (1718), po 1718 v Kisslegu, mezi 1717–18 v Mariahilf u Ambergu a v Horním Švábsku na klášterním kostele ve Weingarten (1718–20). Ve švýcarském Einsiedeln (1724–27) tvořil s bratrem, stejně jako v dolnobavorském klášteře v Aldersbachu (1720), Gotteszellu (od 1729) či Osterhofenu (dokončeno 1732). Dekoroval rovněž dóm v hornobavorském Freisingu (1723–24) nebo kostel sv. Jakuba v rakouském Innsbrucku (1722–23). V Řezně vyzdobil nejen klášterní kostel sv. Jimrama (1731–33), ale také augustiniánský kostel (1732).

L: E. Hanfstaengl, C. D. A., Mnichov 1939; Die Brüder C. D. und E. Q. Asam, Mnichov, Berlín 1955; S. Schoener, Handzeichnungen von C. D. A., Mnichov 1966; A. J. Weichstgartner – N. Molodovsky, Die Familie Asam, Mnichov 1977; B. Rupprecht, Die Brüder Asam, Řezno 1980; H. Trottmann, C. D. A. 1686–1739, Norimberk 1986.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Pavel Vlček