Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ASMUS Rudolf 30.10.1921-13.2.2000

{{Infobox - osoba
| jméno = Rudolf ASMUS
| obrázek = Asmus Rudolf portret.jpg
| datum narození = 30.10.1921
| místo narození = Zlín
| datum úmrtí = 13.2.2000
| místo úmrtí = Berlín (Německo)
| povolání = 78- Hudební interpret

| jiná jména = 
}}

'''ASMUS, Rudolf,''' ''* 30. 10. 1921 Zlín, † 13. 2. 2000 Berlín (Německo), operní a operetní pěvec, herec''

Syn přednosty železniční stanice. Hudební nadání zdědil po
dědečkovi z matčiny strany Antonínu Šmídovi, varhaníku ve
Zlíně, strýc František Šmíd působil jako dirigent sboru Dvořák
ve Zlíně a později zastupující dirigent Pěveckého sdružení
moravských učitelů. Po obecné škole ve Zlíně (1927–32)
studoval na reálném gymnáziu v Holešově, Opavě a Kroměříži
(1932–40), kde maturoval. Vzdělání si doplnil za 2. světové
války absolvováním abiturientského kursu na Obchodní
akademii v Olomouci.

Lásku k divadlu projevoval již od dětství a rozvíjel ji zvláště
v Kroměříži, v městě se starou ochotnickou tradicí. Hrál
v pohádkách, činohrách, napovídal, recitoval a plánoval dráhu
činoherce. Mladý pěvecký talent rozvíjely a první sóla mu
umožnily hodiny zpěvu u prof. Janečkové v hudební škole
Moravan v Kroměříži a členství v pěveckém sboru. V hudební
škole Žerotín v Olomouci se učil zpěvu u prof. M. Zapletalové.
Zde také navštěvoval všechna operní představení
a marně usiloval o místo v souboru. Do operního sboru vedeného
Jaroslavem Voglem ho přijalo divadlo v Ostravě (1941).
Tam se záhy uplatnil v menších rolích operetních a činoherních
a zpíval své první velké role. S J. Voglem přešel po osvobození
do Národního divadla v Brně jako sólista opery
(1945–53). Rozšířil svůj repertoár, nastudoval nové role,
účinkoval ve většině oper Dvořákových, Smetanových i Janáčkových, ale také v Beethovenově ''Fideliovi''. Jeho největším
úspěchem byla titulní role v Musorgského opeře ''Boris'' ''Godunov''
v nastudování Zdeňka Chalabaly (1951). Tato dramaticky
výjimečná postava operního repertoáru se v jeho pojetí
stala tvůrčím činem ojedinělého rozměru.

Pohostinská vystoupení v rolích Kecala a Borise Godunova
rozhodla o A. dalším angažmá v pražském Národním divadle
(1953–58), kde svůj repertoár obohatil o další role. 1956
hledal režisér Walter Felsenstein z Komické opery v Berlíně
Revírníka pro svou inscenaci ''Příhod'' ''lišky'' ''Bystroušky''. Touto
rolí A. v Berlíně debutoval (dirigoval Václav Neumann).
Představení bylo oceněno Velkou cenou a zlatou medailí Divadla
národů v Paříži a udrželo se na repertoáru do 1964 (218
repríz). Revírníka zpíval rovněž v nahrávce Supraphonu, která
zahájila éru světových gramofonových cen (Grand Prix des
Disques Charles Cros – Paris). Po dvou letech dojíždění opustil
po dohodě s Národním divadlem Prahu a uzavřel trvalou
smlouvu s Komickou operou (1958). Další životní rolí A. byl
Mlékař Tewje (Towje-Tewje) v úspěšném muzikálu ''Šumař'' ''na''
''střeše'' (Anatěvka, premiéra 1971, účinkoval v 271 reprízách).
Přeložil a režíroval Smetanovu operu ''Tajemství'' (řídili Václav
Neumann a Jiří Bělohlávek). 1988 exceloval v mluvené roli
Hofmistra na nahrávce opery ''Ariadna'' ''na Naxu'' R. Strausse
(dirigoval Kurt Masur). Hrál i hlavní role ve filmech ''Karbid''
''und Sauerampfer'' (Karbid a šťovík, NDR 1964, režie Frank
Beyer) a ''Die Reise'' ''auf den'' ''Mond'' (Cesta na Měsíc, NDR 1982,
režie Georg F. Mielke).

Byl držitelem čestného uznání z Divadelní žatvy 1949, titulu
laureát soutěže na festivalu v Bukurešti, nositelem vyznamenání
Za vynikající práci (1958); s německým prostředím se
zcela sžil a byl tam oceňován: obdržel Národní cenu (National
Preis), získal titul Komorního pěvce (Kammersänger)
a stal se čestným členem Komické opery v Berlíně (1988).
Byl skvělý interpret vážných i komediálních postav, měl zvučný,
plný, výrazově bohatý hlas, bezpečnou intonaci, jasnou
a srozumitelnou dikci v českém i německém jazyce. Jeviště
opustil počátkem 90. let a do vlasti se nikdy nevrátil.

'''D:''' výběr: Ostrava: Matouš (Smetana: Hubička); Kecal (Smetana: Prodaná
nevěsta); Ramfis (Verdi: Aida); Brno: Kecal (Smetana: Prodaná nevěsta);
Chrudoš (Smetana: Libuše); Vodník (Dvořák: Rusalka); Paloucký (Smetana:
Hubička); Bonifác (Smetana: Tajemství); Monteron (Verdi: Rigoletto);
Vrchní (Novák: Lucerna); Marbuel (Dvořák: Čert a Káča); Revírník (Janáček:
Příhody lišky Bystroušky); Figaro (Rossini: Lazebník sevillský); Car
Boris Godunov (Musorgskij: Boris Godunov); Rychtář (Janáček: Její pastorkyňa);
Dikoj (Janáček: Káťa Kabanová); Malý vězeň (Janáček: Z mrtvého
domu); Purkrabí (Dvořák: Jakobín); Rocco (Beethoven: Fidelio); Praha:
Rarach (Smetana: Čertova stěna); Chrudoš (Smetana: Libuše); Figaro (Mozart:
Figarova svatba); Leporello (Mozart: Don Giovanni); Papageno (Mozart:
Kouzelná fl étna); Berlín: Revírník (Janáček: Příhody lišky Bystroušky);
Lindorf, Coppelius Dapertutto, Mirakel (Offenbach: Hoffmannovy povídky);
Palivec, Vodička a Ředitel divadla (Kurka: Dobrý voják Švejk); Bartolo
(G. Paisiello: Lazebník sevillský); Klubko (Britten: Sen noci svatojánské);
Leporello (Mozart: Don Giovanni); Bartolo (Mozart: Figarova svatba);
Towje-Tewje (Stein, Bock a Harnick: Šumař na střeše).

'''L:''' HS 1, s. 34n.; ND a jeho předchůdci, s. 13n.; M. Dosoudilová, Pěvec
divadelník, in: Gramorevue 80, Praha, duben 1980; Postavy brněnského jeviště
3, s. 753n.; „wf.“, Felsensteins „Tewje“ – Der Kammersänger R. A. starb
im Alter von 78 Jahren, in: Berliner Zeitung, 15. 2. 2000; G. Müller, Felsensteins
Favorit – zum Tod von R. A. (1921 bis 2000), in: Freitag 09, 25. 2.
2000; Lothar R. Just (ed.), Filmjahrbuch 2001, München 2001.

'''P:''' Archivy Národních divadel v Praze a v Brně.

Evženie Dufková, Jan Špaček

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:1921]]
[[Kategorie:Zlín]]
[[Kategorie:2000]]
[[Kategorie:Berlín]]