Verze z 21. 9. 2019, 18:33, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ASMUS Rudolf 30.10.1921-13.2.2000

Z Personal
Rudolf ASMUS
Narození 30.10.1921
Místo narození Zlín
Úmrtí 13.2.2000
Místo úmrtí Berlín (Německo)
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 130-131

ASMUS, Rudolf, * 30. 10. 1921 Zlín, † 13. 2. 2000 Berlín (Německo), operní a operetní pěvec, herec

Syn přednosty železniční stanice. Hudební nadání zdědil po dědečkovi z matčiny strany Antonínu Šmídovi, varhaníku ve Zlíně, strýc František Šmíd působil jako dirigent sboru Dvořák ve Zlíně a později zastupující dirigent Pěveckého sdružení moravských učitelů. Po obecné škole ve Zlíně (1927–32) studoval na reálném gymnáziu v Holešově, Opavě a Kroměříži (1932–40), kde maturoval. Vzdělání si doplnil za 2. světové války absolvováním abiturientského kursu na Obchodní akademii v Olomouci.

Lásku k divadlu projevoval již od dětství a rozvíjel ji zvláště v Kroměříži, v městě se starou ochotnickou tradicí. Hrál v pohádkách, činohrách, napovídal, recitoval a plánoval dráhu činoherce. Mladý pěvecký talent rozvíjely a první sóla mu umožnily hodiny zpěvu u prof. Janečkové v hudební škole Moravan v Kroměříži a členství v pěveckém sboru. V hudební škole Žerotín v Olomouci se učil zpěvu u prof. M. Zapletalové. Zde také navštěvoval všechna operní představení a marně usiloval o místo v souboru. Do operního sboru vedeného Jaroslavem Voglem ho přijalo divadlo v Ostravě (1941). Tam se záhy uplatnil v menších rolích operetních a činoherních a zpíval své první velké role. S J. Voglem přešel po osvobození do Národního divadla v Brně jako sólista opery (1945–53). Rozšířil svůj repertoár, nastudoval nové role, účinkoval ve většině oper Dvořákových, Smetanových i Janáčkových, ale také v Beethovenově Fideliovi. Jeho největším úspěchem byla titulní role v Musorgského opeře Boris Godunov v nastudování Zdeňka Chalabaly (1951). Tato dramaticky výjimečná postava operního repertoáru se v jeho pojetí stala tvůrčím činem ojedinělého rozměru.

Pohostinská vystoupení v rolích Kecala a Borise Godunova rozhodla o A. dalším angažmá v pražském Národním divadle (1953–58), kde svůj repertoár obohatil o další role. 1956 hledal režisér Walter Felsenstein z Komické opery v Berlíně Revírníka pro svou inscenaci Příhod lišky Bystroušky. Touto rolí A. v Berlíně debutoval (dirigoval Václav Neumann). Představení bylo oceněno Velkou cenou a zlatou medailí Divadla národů v Paříži a udrželo se na repertoáru do 1964 (218 repríz). Revírníka zpíval rovněž v nahrávce Supraphonu, která zahájila éru světových gramofonových cen (Grand Prix des Disques Charles Cros – Paris). Po dvou letech dojíždění opustil po dohodě s Národním divadlem Prahu a uzavřel trvalou smlouvu s Komickou operou (1958). Další životní rolí A. byl Mlékař Tewje (Towje-Tewje) v úspěšném muzikálu Šumař na střeše (Anatěvka, premiéra 1971, účinkoval v 271 reprízách). Přeložil a režíroval Smetanovu operu Tajemství (řídili Václav Neumann a Jiří Bělohlávek). 1988 exceloval v mluvené roli Hofmistra na nahrávce opery Ariadna na Naxu R. Strausse (dirigoval Kurt Masur). Hrál i hlavní role ve filmech Karbid und Sauerampfer (Karbid a šťovík, NDR 1964, režie Frank Beyer) a Die Reise auf den Mond (Cesta na Měsíc, NDR 1982, režie Georg F. Mielke).

Byl držitelem čestného uznání z Divadelní žatvy 1949, titulu laureát soutěže na festivalu v Bukurešti, nositelem vyznamenání Za vynikající práci (1958); s německým prostředím se zcela sžil a byl tam oceňován: obdržel Národní cenu (National Preis), získal titul Komorního pěvce (Kammersänger) a stal se čestným členem Komické opery v Berlíně (1988). Byl skvělý interpret vážných i komediálních postav, měl zvučný, plný, výrazově bohatý hlas, bezpečnou intonaci, jasnou a srozumitelnou dikci v českém i německém jazyce. Jeviště opustil počátkem 90. let a do vlasti se nikdy nevrátil.

D: výběr: Ostrava: Matouš (Smetana: Hubička); Kecal (Smetana: Prodaná nevěsta); Ramfis (Verdi: Aida); Brno: Kecal (Smetana: Prodaná nevěsta); Chrudoš (Smetana: Libuše); Vodník (Dvořák: Rusalka); Paloucký (Smetana: Hubička); Bonifác (Smetana: Tajemství); Monteron (Verdi: Rigoletto); Vrchní (Novák: Lucerna); Marbuel (Dvořák: Čert a Káča); Revírník (Janáček: Příhody lišky Bystroušky); Figaro (Rossini: Lazebník sevillský); Car Boris Godunov (Musorgskij: Boris Godunov); Rychtář (Janáček: Její pastorkyňa); Dikoj (Janáček: Káťa Kabanová); Malý vězeň (Janáček: Z mrtvého domu); Purkrabí (Dvořák: Jakobín); Rocco (Beethoven: Fidelio); Praha: Rarach (Smetana: Čertova stěna); Chrudoš (Smetana: Libuše); Figaro (Mozart: Figarova svatba); Leporello (Mozart: Don Giovanni); Papageno (Mozart: Kouzelná fl étna); Berlín: Revírník (Janáček: Příhody lišky Bystroušky); Lindorf, Coppelius Dapertutto, Mirakel (Offenbach: Hoffmannovy povídky); Palivec, Vodička a Ředitel divadla (Kurka: Dobrý voják Švejk); Bartolo (G. Paisiello: Lazebník sevillský); Klubko (Britten: Sen noci svatojánské); Leporello (Mozart: Don Giovanni); Bartolo (Mozart: Figarova svatba); Towje-Tewje (Stein, Bock a Harnick: Šumař na střeše).

L: HS 1, s. 34n.; ND a jeho předchůdci, s. 13n.; M. Dosoudilová, Pěvec divadelník, in: Gramorevue 80, Praha, duben 1980; Postavy brněnského jeviště 3, s. 753n.; „wf.“, Felsensteins „Tewje“ – Der Kammersänger R. A. starb im Alter von 78 Jahren, in: Berliner Zeitung, 15. 2. 2000; G. Müller, Felsensteins Favorit – zum Tod von R. A. (1921 bis 2000), in: Freitag 09, 25. 2. 2000; Lothar R. Just (ed.), Filmjahrbuch 2001, München 2001.

P: Archivy Národních divadel v Praze a v Brně.

Evženie Dufková, Jan Špaček